JAK SE TVOŘÍ TRASA

28.2.2017

To vše ale možná bylo jen procházkou, až letošní stý ročník závodu byl nejspíš pro jednašedesátiletého Pescheuxe, mimochodem
bývalého profesionála a trojnásobného účastníka Tour de France, největší životní výzvou. Připravoval ji čtyři roky a konkrétní obrysy
dostala loni v červnu. A znovu má charakter jako archivní ročník červeného. Grande Boucle opět dokázala, jak je Francie krásná:
minula památné opatství Mont Saint-Michel, královské Versailles, slavné hory, a výjimečné bylo i to, že projela třemi největšími městy
země – Paříž, Marseille, Lyon.

„Nikdy není snadné navrhnout trať," tvrdil muž usazený v červeném Superbu s číslem 2. Tam, co s mapou věčně rozloženou na kolenou studuje každý detail své země. „Ale to nejtěžší letos bylo připravit Grand Départ na Korsice. Museli jsme najít cesty, pěknou trať a zjistit, jestli a jak to všechno udělat co nejlépe. Druhá a třetí etapa byly sice nebezpečné, ale ta práce stála za to.
Objevili jsme krásnou krajinu s moc pěknými výhledy.

" Prvním, kdo s myšlenkou vyrazit na Korsiku přišel, byl místní rodák, slavný herec a režisér Jacques Tati v roce 1949, když před ním novináři z deníku Libération tuto možnost nakousli. „Ano, představoval bych si Tour, co povede po co největší části Francie," říkal jim Tati a narážel tím i na hornatý ostrov ve Středomoří. Chtěl na něj zamířit po startu z Benátek, tehdy však zůstalo jen u snu. V roce 2003, kdy se slavilo sté výročí založení Tour, byl zase na podobné téma tázán Félix Lévitan, jeden z bývalých ředitelů závodu. „Byl to roky jeden z mých cílů, ale nikdy se nepodařilo vyřešit transfery," litoval.

Idea však přežila a Bastia i Porto-Vecchio v naději pravidelně posílaly svoje přihlášky coby kandidáti na statut etapového města. Jejich volba však neustále narážela na spoustu překážek – s ohledem na organizační náročnost by se na ostrově krásy, jak se rodišti Napoleona přezdívá, nesměla odbýt jen jedna etapa, muselo by se najít ubytování pro tolik lidí, jako obývá menší vesnici (s kolotočem Tour totiž putuje na pět tisíc osob), přesun by se musel omezit na jeden směr. A z toho všeho vyplynulo, že pokud Korsika, tak jedině Grand Départ, velký start.
Defi nitivní podobu nakonec nápad nabral díky přátelství Pierra Cangioniho, korsického rodáka a bývalého šéfa sportu na televizním
kanálu La Cinq, a Christiana Prudhomma, současného direktora Tour. Cangioni dlouho snil o tom, že se cyklisté proženou před jeho prahem na svazích Col de Vizzavone, kde vyrůstal, a od roku 2007 pravidelně tuto variantu s Prudhommem konzultoval. Příznačně
se ti dva potkávali v pařížské restauraci L’Île – ostrov, a nemožné se nakonec stalo reálným. Tour během devětadevadesáti ročníků projela snad každým koutem kontinentální Francie a v roce 2013 navštívila konečně i poslední evropské teritorium pod francouzskou vlajkou. Křížem krážem, ve třech malebných etapách. Tour tak opravdu dostála přezdívce Grande Boucle, tedy velká smyčka.

„Byl to nejnáročnější Grand Départ od San Sebastianu v roce 1992," srovnává Pescheux, který musel posuzovat na 250 nabídek od měst ucházejících se o start Tour. „O Korsice jsme uvažovali přes deset let, takže jsme si to tady byli prohlédnout víc než patnáctkrát. Abychom se podívali nejen na silnice a trať, ale i to, jak bychom mohli zorganizovat i všechno kolem. Využívali jsme při tom i zkušeností se závodem Critérium International, které tu od roku 2010 pořádáme.

" Když nakonec v ASO na návrh Korsiky kývli, museli počítat s omezeními.
Rozloha ostrova totiž přinesla své limity. Normálně je nutné najít zhruba devět tisíc metrů čtverečních pro umístění veškerého zázemí závodu: od štábu organizačního výboru, přes startovní vesničku, parkoviště až po tiskové centrum. Korsika však není nafukovací,
a proto Tour sáhla k nečekanému řešení – do svých služeb najala trajekt Mega Smeralda, který se na tři dny stal ústředím závodu.
„Myslím si, že Tour de France se musí přizpůsobit každé situaci. Je to cyklistický závod a jestli to zvládnou jezdci, zbytek musí nějak taky," je přesvědčený Pescheux. „Škrtli jsme věci, na které jsme běžně zvyklí, ale které nejsou úplně nutné. Prioritou je trať. A jestli ta vyhovuje, zbytek Tour de France se musí přizpůsobit." Pro stý ročník Tour organizátoři vymysleli hesla 100% vášně,
100% legendy. Je to však trošku paradox, když mezi legendami, co roky vyvolávaly takové emoce, chyběla bájná stoupání Tourmalet
a Galibier. Pyrenejský vrchol je do itineráře Tour zařazován nejčastěji, od roku 1910, kdy se na jeho svazích bojovalo poprvé, ho
cyklisté zdolali v 78 ročnících. Letos chyběl. A obdobné to bylo i s ikonou Alp, ani ona nedostala pro jubilejní ročník šanci. Místo toho Galibier „uzmuli" Francouzům Italové a zařadili ho do programu svého Gira.

„Ne, vůbec, nežárlíme jeden na druhého, není mezi námi žádné nepřátelství. Tour de France není jen o velkých, mytických kopcích, jako Tourmalet, Aubisque, Galibier. Tyto vrcholy sice napsaly legendární příběhy Tour, ale zítra je budou psát jiné, nově objevené kopce," hájil Pescheux skoro kacířské opomenutí slavných stoupání. „Museli jsme udělat kompromis mezi novým a zažitým. Tourmalet je známý, Port de Pailhères patří mezi ty nové.

" Dalším překvapením, které organizátoři při říjnové pařížské prezentaci odhalili, bylo velké fi nále Tour v podobě dvojitého výjezdu na L’Alpe d’Huez, do legendárních jednadvaceti serpentin, co vedou do nebe. „My jsme nabídli jeviště, cyklisté určí, jak to na něm dopadne. To oni píší historii," podotýká technický ředitel k průlomové etapě. Ta však navzdory své atraktivitě čelila
i kritice, sjezd z Col de Sarenne mnozí profesionálové označovali za příliš rizikový. „Cyklistika je nebezpečný sport," hájil se Pescheux. „Ale na naši omluvu: Je to cesta, po které projedou i všechna auta a neřekl bych, že pro ně je to méně nebezpečné. A nebezpečí je stejně na celé trati. Ano, jsou tam poněkud delikátnější úseky, ale kdyby to bylo opravdu nebezpečné, nejeli bychom tam."
Z Alpe d’Huez už cyklisté mohli pomalu vyhlížet cíl, kostky Elysejských polí a konec třítýdenního pekla. A protože se stý ročník Tour nesl ve znamení překvapení, nebyla ani poslední etapa výjimkou. Do Paříže dorazil peloton až při západu slunce, kdy už město pomalu uléhala ke spánku. „Tak, aby vyhlášení nového šampiona pod osvětlením a se zářícím Vítězným obloukem v pozadí vyniklo." Byly to luxusní kulisy pro výjimečnou Tour de France, že?
Filip Grim
Foto: Rudolf Hronza
P. S. Když zbýval měsíc do korsického startu, oči Pescheuxe už směřovali k Tour de France 2014. Není překvapením, že její trasu už má skoro celou narýsovanou. Jean-Francois

 

Menu