Úvod » Články k časopisu » Chceme dokonale čistou cyklistiku?

Chceme dokonale čistou cyklistiku?

Tato otázka mne napadá se stále rezonujícím přiznáním Lance Armstronga. A jsme ochotni tento nesnadný očistec podstoupit?

Bolestných zpráv z minulosti totiž bude přibývat. Ne že by snad Lanceova zpověď (snad jen její rámec), nebo odkrytí pravdy Michaelem Rasmussenem překvapily, ale při nutném obrodném procesu budou padat další hlavy. Připravme se na to. Nevím, jestli je politika týmu Sky, který kvůli striktnímu odmítnutí kohokoliv, kdo měl i hluboko v minulosti co dočinění s dopingem a který nechal před sezonou odejít polovinu svých sportovních ředitelů, správná. Ale pokud bychom tuto metodu aplikovali plošně na managementy stájí World Tour, kdo by zůstal? Moc by jich nezbylo. Jekimov (Kaťuša), Riis (Saxo Bank-Tinkoff), Vinokurov (Astana), Vaughters (Garmin), Ochowicz (BMC), Holm (OPQS), Azevedo (RadioShack), Stephens (Orica GreenEdge) i mnozí další by při tak důkladné čistce rozhodně neprošli. Ale přejeme si jejich odchod, chceme se definitivně odříznout od minulosti? Každá mince má dvě strany. Osobně věřím víc třeba novému šéfovi RadioShacku Lukovi Guercilenovi, který ani nezávodil jako profesionál, než třeba zmíněnému Jekimovovi, jenž na téma společných let strávených s Armstrongem v US Postal a Discovery Channel zarytě mlčí, nebo Ochowiczovi, který Lance vedl už v Motorole.

Už před třemi lety jsem napsal: zapomeňte na Armstronga a Landise, je tu Sagan! Pravdivost tohoto tvrzení, které bylo víc než cokoliv jiného zoufalým voláním po spáse, jsem si oživil při lednové návštěvě prezentace týmu Cannondale v Hollywoodu. Peter je ten typ závodníky a baviče, kterého cyklistika potřebuje na cestě k znovuzískání důvěry a zájmu širšího publika. On prostě dokáže navodit pozitivní emoce a to je v dnešním světě, nejen tom sportovním, stále vzácnější dar. Važme si ho, hýčkejme a doufejme, že je to příslib světlejších a upřímnějších cyklistických zítřků. To, jak rychlými kroky Sagan prochází svou silniční kariérou, dokládá, že kdo je obdarován přírodou tak štědře, nepotřebuje doping a nemusí čekat dlouhá léta, než ho systém (mafie) pustí mezi sebe a než je nakonec stejně nucen přijmout její nepsaná pravidla.

Pozitivní je nakonec i jistota, že loňská jednička světového žebříčku Joaquim Rodriguez může jet Tour de France a významně tak přispět k atraktivitě kopcovitého, jubilejního stého ročníku Grande Boucle. Stanovisko arbitrážního soudu pro sport v Lausanne ale zcela rozvrátilo již tak chatrné základy World Tour. Arbitráž prostě nekývla na předchozí nijak exaktně vysvětlené rozhodnutí UCI odebrat stáji Kaťuša licenci první divize, protože ani žádné jasné regule neexistují. Je tak stále zřetelnější, že profesionální cyklistika potřebuje zásadní reformu. Že se to však v dohledné době nebude odehrávat podle Bakalových not a v intencích jeho projektu World Series založeném na deseti nemastných neslaných čtyřdenních závodech, je nasnadě i s ohledem na význam a nezastupitelnost tradičních podniků. Prezident mezinárodní federace Pat McQuaid, mezi nímž a společností Gifted Group sehrál Bakala roli prostředníka, navzdory předchozímproklamacím o porozumění tuto snad až příliš revoluční myšlenku již považuje za mrtvou.