Úvod » Články k časopisu » Marathon Cup a Hobby Cup 2012 – Čas bilancování i slov uznání

Marathon Cup a Hobby Cup 2012 – Čas bilancování i slov uznání

LETOŠNÍ JIŽ 5. ROČNÍK MARATONSKÉHO SERIÁLU, KTERÝ SE KONÁ POD HLAVIČKOU TOHOTO ČASOPISU, PŘINESL NEJEN NOVINKY ČI SOUBOJE OBVYKLÝCH LÍDRŮ, ALE TAKÉ OTAZNÍKY. ZŮSTANE PODOBA KALENDÁŘE NAŠEHO POHÁRU STEJNÁ I PRO ROK 2013? CO PŘINESLO ZAVEDENÍ NOVÉ SOUTĚŽE NAZVANÉ
PŘÍZNAČNĚ HOBBY CUP?

Vzato popořadě, nejvyšší sportovní hodnotu má v rámci 53×11 Marathon Cupu seriál Superprestige. Zde se letos utkávala většina známých tváří z předchozích let. Díky návratu do formy můžeme letošního vítěze Jakuba Svobodu označit za zlatého recidivistu, titul si v pětileté historii soutěže zajistil již potřetí a k tomu vlastní i dvě
druhá místa (2008, 2011), takže o náhodách tu nemůže být řeč. Letos navíc neměl takovou podporu týmu jako v minulých sezonách. Za mnohé hovoří i to, že dva z jeho letošních rivalů, Libor Janoušek a Tomáš Čer, jsou jeho bývalí stájoví spolujezdci, a to velmi silní. Vždyť posledně jmenovaný se letos postavil na pomyslnou třetí příčku „bedny" v celkovém pořadí. Mezi tyto dva jezdce se vklínil vloni bronzový Petr Zahrádka, kterému působení v týmu Lawi-Author evidentně svědčí. Od celkového vítězství jej dělil jen malý krůček. Pouze minimální rozdíly mezi těmito aktéry slibují velmi zajímavou bitvu i v příštím roce.

V ženské kategorii ukázala jasnou dominanci vloni stříbrná Hana Doležalová. Ta brala snad jen první místa, nic jiného ji nezajímalo. Čtyřmi vítězstvími nedala svým soupeřkám šanci přemýšlet o jejím sesazení. Za ni se naskládaly, podobně jako v jednotlivých závodech, Iva Mědílková a Petra Kotlářová. Až na čtvrtém místě Superprestigepak figuruje obhájkyně loňského zlata Lenka Sýkorová, jíž ani dvě vítězství a jedno třetí místo nestačily k dosažení podia.
Více dramatičnosti a možná i pohybu na jednotlivých pozicích by mohl nabídnout poslední ze závodů, Author Král Šumavy. Ten ale po komplikacích a nejasnostech ohledně jeho formátu byl z bodování Superprestige vyřazen (více na jiném místě tohoto vydání).
Kde ovšem tento podnik promluvil do konečného účtování, byl souběžný seriál Marathon Cupu o celkové pořadí, stejně jako novinka Hobby Cup. Obě soutěže tak byly až do poslední chvíle otevřené, a není proto divu, že jezdci z popředí výsledkové listiny na Králi nechyběli. Jistě se to vyplatilo zejména medailistům na krátké trati, pro které to současně znamenalo nejlepší umístění v seriálu. Závěrem nezbývá než popřát vítězům k jejich úspěchům a všem ostatním, aby si užili naplno chvíle cyklistického volna a na jaře se plni elánu opět setkali na startovní čáře.
Eda Pinkava
Foto: Vít Kocián

 

11 otázek pro vítěze Hobby Cupu
Stanislava Vohníka a Lenku Vostrou

Jak se vám daří skloubit pracovní (studijní) povinnosti s cyklistikou? Kolik času jí dokážete věnovat a jaký objem kilometrů ročně najedete?
S. V.: „Někdy je to urputný boj sebrat se a sednout na kolo, ale vím, že jen co šlápnu do pedálů, bude dobře. Vyrážím téměř každý den na 60-90 minut. Letos mám kolem 7000 km."
L. V.: „Studuji v Praze na 3. lékařské fakultě a letos nastupuji do čtvrťáku. Z toho pro mě vyplývá jasná priorita – když je zkouškové, věnuji se kolu mnohem méně, než bych chtěla. Vím, že mě to limituje, ale doposud jsem cyklistiku brala jen jako způsob aktivního odpočinku, který se postupem času stal i mou největší zálibou. Letos mám najeto jen okolo 3000 km."

Byly pro vás maratony výzvou i v minulosti, nebo máte raději kratší závody?
S. V.: „Maratony jsou pro mne vždy výzvou, moje oblíbená vzdálenost je 120 km v kopcích."
L. V.: „Prakticky poprvé jsem seděla na kole minulý podzim. Prvními závody byly krátké časovky do vrchu, ale k maratonům mě to táhlo více. Po první ujeté stovce jsem věděla, že chci jet zase. Mám je ráda, protože netestují jen momentální kondici, ale i sílu vůle. Mým cílem je zkusit si příští rok závod alespoň na 200 km."

Uvítali jste zařazení Hobby Cupu do seriálu maratonů?
S. V.: „Ano."
L. V.: „Budu upřímná – o zařazení Hobby Cupu jsem vůbec nevěděla. Zpětně to ale rozhodně oceňuji nejen kvůli svému umístění, ale i proto, že si myslím, že nás hobíků se mezi cyklisty najde spousta. A my všichni se rádi porovnáváme, soutěžíme. Hobby Cup je způsob, jak i ‘normální smrtelníci’ mohou závodit v silniční cyklistice."

Určovali jste si nějakou celkovou strategii, nebo byl každý ze závodů samostatným podnikem?
S. V.: „Strategie byla objet všechny závody série. Od druhého závodu bylo jasné, kdo má šanci na celkové umístění. Po třetím podniku jsem si začal aktivně hlídat své soupeře."
L. V.: „Samozřejmě, bez strategie by to nešlo! Ta moje zněla jednoduše – dojet každý závod až do cíle."

Co vás vedlo k zaměření se na krátké varianty závodů?
S. V.: „Připravit se na závody přes 200 km bylo letos mimo mé časové možnosti."
L. V.: „Ze začátku jsem si na delší trasy nevěřila. A proto jsem byla ráda, že nejdelší trasa z těch, které byly zařazeny v Hobby Cupu, se jela až jako poslední v rámci Krále Šumavy. A i díky tomu jsem si ji zajela s opravdovou chutí."

Připadají vám krátké trasy, které ukáží z dané lokality méně, dostatečně atraktivní?
S. V.: „Abych se přiznal, spíš si užívám atmosféru závodů než krajinu. Podle mne tak nezáleží na délce, ale na tom, jak se závodí. Pro mne byly všechny vybrané tratě skvělé."
L. V.: „Je to různé. Kupříkladu krátká trasa na Krušnotonu se mi moc líbila. Pravdou ale zůstává, že většina takzvaných ´legendárních´ kopců bývá zařazována do těch delších tras."

 


Máte pocit, že je na krátkých distancích dostatečná konkurence ve srovnání s dlouhými?

S. V.: „Konkurence na závodech krátké série byla velice kvalitní, celkově jsem dojížděl tak dvacátý až třicátý, vítěz mi nadělil většinou hodně přes pět minut. Takže mně to stačilo a pěkně jsem si zazávodil."
L. V.: „Za ženskou kategorii mohu říci, že na kratší vzdálenosti je vždy větší konkurence."

Jaký byl váš největší zážitek letošní sezony?
S. V.: „Určitě Rampušák, to je nejhezčí závod, co jsem kdy jel."
L. V.: „Největším překvapením pro mě bylo, když jsem se dozvěděla o umístění v Hobby Cupu. Ze závodů bych vyzdvihla Krále Šumavy, a to i přes jeho letošní formu. O atraktivitě šumavského kraje není pochyb a počasí bylo nakonec více než vydařené."

Co byste v sérii rádi změnili?
S. V.: „Rozdělil bych start tratí na jednotlivé balíky na všech závodech. Zejména kvůli bezpečnosti."
L. V.: „Asi bych volila větší propagaci celého Marathon Cupu."

Jak na vás působila letošní forma Krále Šumavy?

S. V.: „Za daných okolností byla v pořádku, volba strategie pro sérii byla ale obtížná. Já se rozhodl vyjet v 9.00 hod. na neofi ciálním startu, kde nás bylo okolo stovky, a celou trasu jsme odjeli v pohodě. Letošní Král se dle mého názoru vydařil, kdo chtěl závodit, závodil, kdo nechtěl, nemusel a vystartoval na trať podle libosti."
L. V.: „Nejsem sice zkušený závodník, který by ocenil hromadný start a přetavil ho ve svůj prospěch, ale už ranní příjezd na klatovské náměstí byl rozpačitý.Uprostřed se tyčila brána, okolo ní popojížděli cyklisté a nevěděli, jestli jet teď, nebo až za chvíli. I chybějící závěrečný ceremoniál s vyhlášením výsledků nepřispěl k celkové atmosféře. Pevně věřím, že příští rok se Král Šumavy vrátí do starých, fungujících kolejí."

Zúčastníte se seriálu i příští rok?
S. V.: „Ještě nevím, ale když ano, tak určitě pojedu Marathon Cup."
L. V.: „Rozhodně! Příští rok chci objet všech šestzávodů a s maximálním nasazením."