Je otázka, zda jde v tomto případě více o chyby jezdců, jejich nepozornost, nebo o stále častěji absentující tolik nezbytnou dávku kolegiality a ohleduplnosti mezi závodníky. Může se pochopitelně stát, že někdo nádobu s pitím na bufetu upustí, nebo mu vypadne z košíku na nerovnostech. V tom případě by si jí ostatní měli všimnout a pohotově zareagovat. Problém je v tom, že jsou dost často zaneprázdnění přebíráním tašek s jídlem a umisťováním traťovek do kapes dresů. Koncentrace tak logicky klesá a riziko pádu roste. Ovšem pokud někdo vystřelí vyprázdněnou lahev jako projektil pod kolo jiného závodníka, nebo když se odrazí od obrubníku a vletí zpět do skupiny, těžko se dá kolizi zabránit.
„Říkám to už delší dobu, cyklisté by měli skládat písemné i praktické zkoušky, aby mohli dostat závodnickou licenci,“ volá po ověření způsobilosti všech jezdců rozzuřený Cavendish. No, jeho apel nebyl příliš přesvědčivý, když zazněl z úst závodníka, který předloni v návalu šílenství ve spurtu etapy Kolem Švýcarska nepochopitelně sestřelil a vážně zranil Heinricha Hausslera, který se dodnes nemůže vrátit na svůj obvyklý standard. Více ohleduplnosti by obecně neškodilo.
Po mnohem radikálnějším řešení volá Cavův dlouholetý spolujezdec František Raboň. „Být to na mě, klidně bych občerstvovačky zrušil. Jen zvyšují chaos v pelotonu a dnes už většinou týmy dokáží doplnit energii a tekutiny v poklidu během závodu. Někteří lídři, jako například Cavendish, mají na rámu dokonce jen jeden košík, vodu mu pravidelně vozí jeho domestici. V tomhle případě je to už někdy přitažené za vlasy. Bernie Eisel mu vozí i tašku s jídlem, aby Cav vůbec neriskoval, a v závodě ho krmí jak malé dítě. Já si třeba v drtivé většina případů na bufetu neberu nic. Navíc taška, kterou dostaneme, je poměrně těžká a každý si z ní vezme jen něco, zbytek zahazuje a přesně proto vznikají nebezpečné situace. Bez občerstvovacích zón, které bývají někdy umístěny i ve zcela nevhodných místech a při průjezdu dvěstěhlavého pole se zúží na dvoumetrový koridor, by byly závody bezpečnější. O tom jsem přesvědčený,“ soudí jezdec stáje Omega Pharma-Quick Step, který si začátkem dubna stále léčil zranění kolenních vazů po tvrdém nárazu do špatně zaparkovaného auta v úvodu jedné z etap Kolem Katalánska.
„Podle mě je na vině pádů způsobených odhozenými lahvemi především neohleduplnost některých, zvláště mladých závodníků,“ pokračuje Raboň. „Úplně mě vytáčí, když vypouštějí s klidem do balíku všechno, co jim doslova upadne od úst. To nám pak létají obaly od tyčinek či gelů do přilby nebo do předního kola, dokonce zahazují zbytky a lahve třeba i v tunelu, což už vůbec nechápu.“
Raboňovo rozhořčení je oprávněné. Více kolegiality si budou muset zajistit profíci sami, na to mají ostatně jezdeckou asociaci. O možnosti zrušení občerstvovacích zón však z lůna mezinárodní federace nepadla dosud ani zmínka. Možná se ale inovativní návrh českého jezdce někdy v budoucnu uchytí.
Kamil Hofman
Foto: Cor Vos