Tak se zase cyklistika jednou dostala do hlavních zpráv. Contador vinen, další cyklistický skandál, na nějž se během toho půldruhého roku poněkud zapomnělo. Přiznám se, že jsem dost váhal s přijetím pozvání do pořadu Události, komentáře na ČT24 vysílaného ten samý den, co vešel ve známost verdikt arbitráže v kauze clenbuterol.
Lze během několika málo minut vysvětlit široké veřejnosti složitost tohoto případu? A koho vlastně budu reprezentovat? Dopingem prošpikovaný sport, nebo snad inkviziční lobby? Netvrdím, že je Contador podvodník, a neříkám ani, že je oběť, jen ctím fakta. To je jediné, co mě zajímá.
Vyjdu ze studia a produkční se loučí se slovy: „Je to zajímavé, co tu říkáte, to jsem ani netušil, jak široké souvislosti tahle zdánlivě banální záležitost má. Já vím, jde o doping, ale na druhou stranu, kdy se zase dostane cyklistika do Událostí, komentářů, že…“ dodává bezelstně.
Jasně, beru to jako realitu. Nikomu tenhle postoj nevyčítám a velká média zcela chápu, že třeba profi tým s českým majitelem zářící v úvodu sezony pro ně není žádné publicisticky nosné téma vhodné k nějakému hlubšímu rozboru. Co ale nechápu a vyloženě mě irituje, je dvojaký přístup UCI k vytahování kostlivců ze zaprášených skříní. Zatímco v reakci na zastavení federálního vyšetřování Lance Armstronga v otázce jeho údajného podvodu na stát (řešení kauzy sportovními orgány však pokračuje) vyzvala cyklistická federace ústy svého tiskového mluvčího k tomu, aby cyklistika obrátila list a nevracela se do minulosti, tak tatáž organizace zároveň kvituje, že spravedlnosti bylo učiněno zadost, když byl po sedmi letech potrestán zapomenutý Ullrich. A to zřejmě jenom proto, že se, již poněkud při těle (konečně poznal, jak opravdu bolí cyklistika…), dovolil ukázat na trati několika málo hobby maratonů. Tak tomu opravdu nerozumím. Pro Lance to muselo být dvojí vítězství. V jeden den vyšlo najevo, že na něj federálové nic nenašli, a hned ten následující obletěla svět zpráva o šalamounském půlročním distanci pro jeho někdejšího týmového kolegu-soka u mezinárodní sportovní arbitráže. A tak Contador v ofi ciální výsledkové listině TdF 2010 nefi guruje, zatímco Armstrong se posunul na 22. místo…
Absurdní? Ne, i tohle je součást historie. Mám ji rád a často se v ní vášnivě pitvám. Sledování cyklistických fi lmových dokumentů pro tvorbu článku o desítce těch nejlepších mě připravilo o pěkných pár hodin spánku, ale stálo za to. Vracet se do minulosti není hloupé, hloupé je se z ní nepoučit. To si opakuji znovu, když absolvuji příjemnou půlhodinku jen ve dvou s nečekaně otevřeným a sdílným Carlosem Sastrem ve foyer pražského hotelu u Rotta nedaleko Staroměstského náměstí a povídáme si o pro něj tak úspěšném ročníku Tour de France 2008. Není vůbec špatné se na události podívat s odstupem, zjištění jsou mnohdy překvapivá. A poučná.
Foto: Lubomír Severin