Úvod » Články k časopisu » ROZHOVOR: František Raboň

ROZHOVOR: František Raboň

PO ŠESTI SEZONÁCH, DÍKY NIMŽ BYL V TÝMU HTC (ALIAS T-MOBILE ALIAS COLUMBIA) SLUŽEBNĚ NEJSTARŠÍM ZÁVODNÍKEM, MĚNÍ FRANTIŠEK RABOŇ V OSMADVACETI LETECH SVÉ PROFESIONÁLNÍ PŮSOBIŠTĚ. MOHLO BY SE ZDÁT, ŽE KVŮLI ROZPADU STÁJE NUCENĚ, ALE NEJSPÍŠ BY K PŘESTUPU STEJNĚ DOŠLO. DOBA DOZRÁLA KE ZMĚNĚ.

Do původně německé a posléze americké formace nastoupil v roce 2006, tedy v době, kdy ji ještě vedl Olaf Ludwig. František zažil palácovou revoluci, dramatický odchod titulárního sponzora, převzetí otěží Bobem Stapletonem, s nímž prožil celou jeho cyklistickou éru spojenou s nejproduktivnějším silničním profi týmem moderní epochy. 

Možná kacířská myšlenka, Františku, ale nebylo pro vás nakonec vysvobozením, že tým musel skončit? Nebyl jste tak nucen znovu řešit dilema, jestli zůstat, nebo se konečně poohlédnout po angažmá jinde. Bylo třeba jednat.
„Asi je to tak. Budoucnost týmu byla nejistá už od loňska, šlo to tak nějak do vytracena. Kdyby se ho nakonec přece jen podařilo zachránit a já přesto odešel, o čemž jsem už přemýšlel delší dobu, bylo by na to víc upozorněno, ale takhle to vlastně proběhlo přirozenou cestou. Beru to jako logické vyústění těch šesti předchozích let. Kdybych tu změnu stále oddaloval, nejsem si jistý, jestli bych pak ve třiceti ještě měl šanci získat nějakou lepší pozici v jakémkoliv týmu. Nejsem v těchto úvahách osamocený. Na Eneco Tour jsme byli na pokoji s Markem Renshawem a hodně jsme to spolu probírali. On byl ve stejné situaci. Každý asi čekal, že zůstane s Cavendishem jako jeho dvorní rozjížděč, a dnes už je jasné, že oba budou příští rok působit jinde.“

Bylo překvapivé, že si Renshaw zvolil raději Rabobank. Chtěl se prostě osamostatnit?
„Dostal neodmítnutelnou nabídku na pozici spurtéra číslo jedna. To je jednoduše šance, jak posunout svoji kariéru dál, protože kdyby šel do GreenEdge, kde ho chtěli, zase by se tam musel o tuhle roli dělit s Gossem. Renshaw mi tehdy řekl jednu důležitou věc. K tomu našemu pomáhání se můžeme vrátit vždycky, obráceně to nepůjde. Teď to prostě chceme vyzkoušet.“ 

Být lídrem?
„Je to pro mě poslední šance, jak zkusit něco jiného, závodit víc na sebe. A jsem nadšený, že v případě Quickstepu do sebe zapadlo víc věcí dohromady. Potkám se tam se Zdeňkem Štybarem a bratry Velitsovými, budu moct pokračovat na stejném materiálu. A také se přiznám, že jsem rád, když tam nejdou s námi úplně top hvězdy, protože pak je jasné, co bychom tam my ostatní dělali.“ 

Šéf Quickstepu Patrick Lefevere měl takový kapitální úlovek už na udici, počítal, že sloučením s Omega Pharma získá Gilberta, že převezme jeho smlouvu, ale všechno bylo jinak.
„Proto taky ztratil tolik času, neboť byl upnutý na Gilberta, a to mu nevyšlo. On podle mě ani ty ostatní z Omega Pharma nechtěl, jen toho jediného, zbytek v čele s Van Den Brouckem a Greipelem zůstane v Lottu. To bylo pro mě mimochodem také jednou z možností, měl jsem od Lotta nabídku. Už loni jsem tomu byl hodně otevřený a docela mě lákalo, že bych se zase potkal s partou z HTC – Greipelem, Hansenem, Reynesem, Siebergem. Padlo to ale i proto, že jak se tým dělil, nevěděli dlouho nic konkrétního. A já nejsem v pozici toho, kolem kterého budou budovat tým. Musím se rozhodovat rychle.“ 

V kontaktu s týmem Quickstep jste prý byl už od jara.
„Je to tak. Všeobecně se vědělo, že s další existencí HTC je to nejisté a už v květnu mělo devadesát procent kluků od nás na stole konkrétní nabídky. Když třeba Matt Goss vyhraje v březnu Milán-San Remo, na co by on ještě čekal. V mém případě se to ještě zpozdilo, ale jakmile byl oznámen konec HTC, všechno se pak upeklo velmi rychle a nakonec nás je šest sedm i se sportovním direktorem Holmem, kteří jsme k Lefeverovi přešli. Ale není to tak, že bych se s ostatními jenom svezl. Můj nový manažer Tony Rominger jednal s Lefeverem už od května, ale nakonec bylo dobře, že jsme s tím podpisem počkali až po oznámení rozpadu HTC.“ 

Celý rozhovor najdete v aktuálním čísle 5/11 časopisu 53×11,
které vychází ve čtvrtek 13. 10.