Rozhovor: Peter Velits

28.2.2017

Peter VelitsBěhem druhého volného dne jsme si povídali s Peterem Velitsem v poklidném městečku Loriol sur Drôme na hotelové zahradě. Vedle u stolu právě manažer a sportovní ředitelé HTC-Highroad vedli debatu s Markem Renshawem o budoucnosti americké stáje, nad níž visel ještě na konci července navzdory Cavendishovým triumfům velký otazník. Blížil se večer a na trávníku rozjeli svoji grill party mechanici i management. Kdoví, možná to byla jejich poslední Tour de France v téhle sestavě. A tak si celkem logicky nejdříve povídáme o tom, co bude po Tour, než o závodě samotném. Vždyť chvíli před námi se s Peterem sešel jeho manažer Tony Rominger. 

Musí to být trochu zvláštní pocit jet Tour de France v tak úspěšném týmu a přitom nemít jistotu, že bude fungovat i v příští sezoně. Právě dnes prý měl váš šéf Bob Stapleton oznámit nového sponzora.
„Ale neoznámil nic. Je pravda, že s každým ze závodníků si vedení sedlo a vysvětlovali nám, že by potřebovali ještě týden po Tour. Že mají pár rozjednaných partnerů, že to vypadá nadějně a že kdyby na ně teď začali tlačit a nutit je k podpisu ještě během závodu, mohli by vše pokazit. Prostě že ještě potřebují čas.“ 

A vy jim chcete ten čas dopřát, nebo už nebudete s manažerem Tony Romingerem čekat?
„Týden po Tour to nebude problém. S Tonym jsme byli domluveni, že právě v tom období by se mělo rozhodnout. Říkal, ať klidně počkám, že se mi třeba na Tour ještě něco povede a nastane lepší vyjednávací pozice i s jinými týmy, které jsou ve hře. Je to pro nás celkem dobrá situace, jsem v klidu. Počítám, že zhruba týden po Tour bychom to měli podepsat.“ 

Co říkáte na informace o možné fúzi s některou z dalších stájí, která rovněž nemá plně pokrytý rozpočet na další sezony? Je to pro Stapletona reálná varianta řešení?
„To si nemyslím, neumím si představit, že by se s někým dělil o pravomoci. On je šéf, a kdyby měl rozhodovat s někým jiným, asi by to nefungovalo.“ 

Pro určitou část týmu, tu, která se převážně stará o Cavendishe v rovinatých etapách a dojezdech, je snovým řešením odchod celé enklávy do formace Sky. To je alternativa, která pro vás ještě v zimě nebyla úplně mimo hru.
„Někteří už mají podepsanou smlouvu, jiní ne a mezi ně patřím já. Spíš si z toho zatím děláme legraci. Třeba Renshawa a Eisela by Cav určitě moc chtěl mít i nadále vedle sebe, ale oba mají ještě platnou smlouvu se Stapletonem na příští sezonu, záleží tedy, jestli pro ně najde uplatnění, nebo zda kontrakt zanikne a Renshaw i Bernie budou volní.“ 

Prý je tu ale také možnost, že by nějaká větší skupina odešla s vámi do Quick Stepu.
„Ano, to je aktivita jednoho z našich sportovních ředitelů Briana Holma, že by se šest sedm jezdců a tři sportovní ředitelé připojili ke Quick Stepu. Ale není jednoduché si představit, že by tam kvůli nám jen tak vyhodili deset lidí a deset nových vzali.“ 

Ale Quick Step by nebyla pro vás špatná varianta, tým pro celkové pořadí tam teprve hodlají budovat.
„To by bylo výborné řešení. Kostra našeho týmu by zůstala pohromadě a mohla by tvořit základy nového celku jinde. V Quick Stepu určitě vědí, o čem je profesionální cyklistika, ale spoustu věcí bychom tam mohli implantovat. Třeba ve vývoji materiálu, testování a řadě dalších záležitostí jsme určitě dál, pochybuji, že by tam kladli na tyhle aspekty takový důraz. Takže kdyby do nás chtěl někdo investovat a začlenit nás do svého týmu, bylo by to super.“ 

Peter Velits

Co se za to přimluvit třeba přímo u spolumajitele belgického týmu Zdeňka Bakaly? Nekontaktoval vás?
„To ne…“ 

A se Zdeňkem Štybarem jste to probírali?
„Sešli jsme se na závodech, ale o téhle možnosti jsme se nebavili. Já bych ale rozhodně přivítal, kdybychom se potkali ve stejném dresu. Myslím, že by se tam mohlo posbírat klidně pět šest Čechoslováků.“ 

Také bych se vůbec nedivil, kdybyste se tam sešli i s Frantou Raboněm.
„Přesně tak.“ 

Jsou tohle úvahy, které v závodě, jako je Tour de France, ovlivňují cyklistův výkon, nebo se je snažíte zatlačit do pozadí?
„Vím, že získat smlouvu na příští sezonu nebude problém, že nejsem pod tlakem a nucený tady na Tour třeba vyhrát etapu nebo se vejít do první desítky, jinak nebudu mít příští rok kde závodit. Ale je jasné, že úplně to hodit za hlavu nejde. Obzvlášť během volného dne, kdy je víc času na rozjímání. Během etapy mám jiné myšlenky.“ 

Třeba v první pyrenejské. To divák jenom nechápavě kroutil hlavou nad tím, jak je možné během jedné etapy třikrát měnit kolo…
„Až do prvního sjezdu se mi jelo skvěle, úvodní stoupání jsme vylétli rychle nahoru, byl jsem v pohodě. Jenomže hned na začátku sjezdu spadl Voeckler, Klöden a také já. Nic se mi nestalo, ale jak jsem dopadl na pravou stranu, tušil jsem, že budu mít něco s přehazovačkou, a bylo jasné, že výměna celého kola bude nutná. A také jsem ji zahlásil do vysílačky. Jenomže hned jak jsem sedl na rezervu, věděl jsem, že něco není v pořádku. Nejelo se mi dobře. Mechanici mi pak řekli, že výška rámu a posedu je stejná, jen řídítka jsou nastavená jinak, o centimetr níž, protože už byla zaříznutá vidlice. Bylo to totiž původně kolo Sivcova, který tady na Tour vůbec nejel. Člověka to rozhodí, když nejede na kole se zcela totožným posedem, na nějž je zvyklý. Hned se mi ozvala záda. Tak jsem chtěl připravit to kolo, na němž jsem předtím spadl, nejlehčí bicykl, co jsem tady měl k dispozici, nový Specialized Tarmac SL4. Mechanici ho opravili a ve sjezdu jsem na něj sedl. Vše se zdálo být v pořádku, ale když jsem pak na rovině zabral, řetěz začal okamžitě skákat. A tak došlo na třetí výměnu. To už moje ztráta samozřejmě narostla, a i když na mě nejdřív počkal Matt Goss a Tourmalet jsme vylétli s Tejayem Van Garderenem výborně, vepředu za to vzal Leopard a už se to nedalo sjet. “ 

Kamil Hofman
Foto: Markéta Navrátilová (Cor Vos) a Rudolf Hronza

Celý rozhovor najdete v tištěném vydání časopisu 53×11 4/2011, vychází 4.8.2011!
Menu