Úvod » Články k časopisu » Moment překvapení

Moment překvapení

Cyklistika jako za starých časů, tedy přesněji časů, do nichž sahá moje paměť novináře. Do doby, kdy nebylo ničím výjimečným, že závodník ztratil jeden den tři minuty, aby ten následující na své soupeře pět najel. 

Letošní Tour de France měla přesně to, co předchozí ročníky postrádaly. Moment překvapení, změnu předem nalinkovaného scénáře, prvek něčeho nečekaného. Počítal snad někdo s tím, že bude Hushovd ujíždět a vítězit v horách, že ho v tom napodobí jeho krajan Boasson Hagen? Že Contador ztratí hned v první etapě, že pak bude útočit v nicotném stoupání ještě před Alpami a že se mu Evans pokusí ujet ve sjezdu? Dokázal si vůbec někdo představit, že se Andy Schleck po vyčkávání v Pyrenejích vydá na šedesátikilometrové sólo přes Izoard a Galibier a že pod jeho úpatím získá bezmála pětiminutový náskok? A tipovali byste snad, že Contador, který dva dny předtím vypadal tak silný, na Galibieru vyhoří, aby se na druhý den vydal do úniku už po deseti kilometrech a překazil tak záměry bratrské dvojice z Lucemburska? 

Ne, tohle nemohl odhadnout nikdo, a právě v tom byla letošní Tour úžasná. Byla to detektivka, jejíž rozuzlení se dozvíte v posledních pěti minutách v duchu příběhů Agathy Christie. Vždyť v každé ze závěrečných tří etap nesl žlutý trikot jiný závodník. Co víc si přát. 

Cadel Evans je považován za zaslouženého krále tohoto detektivního příběhu, jenomže vyhrát by si podle mě zasloužili i Schleck nebo Contador, možná i Voeckler. Novinář by se neměl nechat unášet k fandovství, sluší se, aby zůstal nestranný. Nicméně nepatřím mezi ty, jimž by australský chlapík s dětským hláskem na stupni nejvyšším nějak překážel, a nevadilo by mi to ani před třemi lety. Proto se můžu jen pousmát nad neupřímností gratulací těch, co by mu ještě před pár lety nejraději kopli do řídítek. 

Předčasné soudy se nevyplácejí, a tak neměl bych raději poopravit svou myšlenku zevnitř tohoto čísla, že Thomas Voeckler už nikdy tak blízko podiu v Paříži nebude? 

Čím víc překvapení, tím lépe. Už se nemohu dočkat těch, co nás čekají za rok. Cadel už ví, že může vyhrát, Alberta letošní zkušenost jen posílí, Andy poznal, že Tour se neprohrává jenom proto, že na něj někdo nečeká, když mu spadne řetěz, a Roman Kreuziger podle názoru svého sportovního ředitele díky této Tour de France prý lépe pochopí sám sebe. Já už také zase chápu pár věcí o něco lépe.