ROMAN KREUZIGER: Počkejme ještě pár let…

28.2.2017

Roman Kreuyiger

Roman na podzim unešený euforií z nového angažmá i pod vlivem týmového optimizmu sympaticky a bez alibizmu upřímně přiznal, nač na Giru bude pomýšlet a skutečně se chtěl o bednu porvat. Jenomže těsně před startem už dobře věděl, že řada soupeřů přibyla a že se jeho cíl vzdaluje. V době, kdy ho vyhlásil, tedy v loňském říjnu, ještě nebylo jisté, že pojede Rodriguez či Anton, a prakticky vyloučené, že by se objevili Contador či Menčov. Nikdo také netušil, že Gadret přijede tak skvěle disponovaný. 

Osobně bych považoval umístění do páté příčky za maximum a k němu chybělo pouhých 23 sekund. Důležitější než výsledek je ale opět celkové pojetí závodu a v tom se Kreuzigerův přístup změnil jen částečně, byť měl jako kapitán skutečně podporu celého týmu – nahlíženo skrze pořadí soutěže družstev dokonce nejlepšího na Giru. Jakoby se od vždy tak aktivního Vinokurova zatím nenechal tak docela „infi kovat“, jak to před sezonou avizoval. Všichni favorité kromě Contadora si prožili na Giru slabší chvilku. Scarponi a Rodriguez na Etně, Nibali na Fedaie, Anton na Gardeccii, Rujano v Orvietu a Kreuziger na Zoncolanu či na Colle delle Finestre, jenomže právě Roman se jako jediný z nich nepokusil o něco, co by ho pak mohlo stát nějaké to místečko v pořadí, zatímco ostatní do toho rizika přesto šli a vytěžili třeba etapové vavříny, přitom se celkově udrželi v popředí. Už před Girem jsem vyslovil možná kacířskou myšlenku, zda by s ohledem na charakter závodu a jeho obsazení nebylo lepší se zaměřit třeba na vítěznou etapu, jako to udělal Anton, ale je pravda, že Kreuziger byl stále velmi blízko vysněnému podiu a až do Zoncolanu probíhalo všechno podle plánu. Navíc Astana prostě chtěla vidět svého lídra co nejvýš, na úniky tu byl především Tiralongo. 

Z fanouškovského pohledu se může zdát, že Kreuzigerova obava z toho, aby mu „nesesklo“, je někdy až příliš úzkostlivá, ale k velikosti závodníka patří i vědomí vlastních limitů. Že jsou nastaveny zatím níž, než by si mnozí přáli, je realita. Roman stoupá postupně, je mu stále teprve pětadvacet, jeho vrchol přijde za čtyři, pět let. Vždyť Simoni i Basso vyhráli poprvé Giro v devětadvaceti, Menčov dokonce v jednatřiceti a také Kreuzigerův kamarád a dnes rival Nibali přes velké ambice zatím v sedmadvaceti stále čeká. K jejich souboji nakonec vůbec nedošlo, za Italem zaostal Roman zřejmě víc, než si myslel, ale i Vincenzo se musel smířit s tím, že ne všechno jde samo a bez zádrhelů. 

Vývoj časového odstupu v celkovém pořadí v boji o konečné páté místo Kreuziger
etapa Kreuziger Rodriguez
1. et. (čas. družstev)   -14 s
7. et. (Montevergine)   -22 s
9. et. (Etna)   -1:53 min
13. et. (Glockner)   -2:09 min
14. et. (Zoncolan)   -49 s
15. et. (Gardeccia)   -22 s
16. et. (čas. Nevegal)   -38 s
19. et. (Macugnana)   -23 s
20. et (Sestriere) -1:11 min  
21. et. (čas. Milán) -23 s  

Když jsem si před čtyřmi lety v mateřském časopise Velo dovolil odhadovat, že Kreuziger na Giru v roce 2010 získá trikot po nejlepšího mladíka a v roce 2012 poprvé oblékne růžový trikot (zase tak moc jsem se nesekl…), mohli mě mnozí považovat za snílka. Tehdy se zdálo, že jako jezdec italského týmu bude mít k Giru blíž, ale na premiéru došlo vzhledem k okolnostem až letos. Byla to tehdy jen novinářská hra, pokušení zatipovat si. Nikdo nemohl tušit, jak si tehdy sotva jednadvacetiletý Roman ve velkých etapácích povede, neměl za sebou jediný start na Grand Tours, celkově nebylo jasné, kam bude jeho kariéra směřovat. A dnes? Každý bere jeho aspiraci na podium v etapových velikánech za samozřejmot, ale ona to samozřejmost není. Vše se změnilo ve chvíli, kdy už ve 22 letech vyhrál suverénně Kolem Švýcarska a předvedl skvělou premiéru na Tour de France, kde šlapal na paty Andy Schleckovi. Ta sezona mu trochu zavařila, ve vzduchu byl raketový let, ale Kreuziger dává přednost pozvolné plavbě, s čímž se někdo hůř smiřuje. 

Šesté místo z letošního výjimečného Gira je pro mne skutečně víc než dvě devátá z předchozích dvou Tour de France. Jde sice jen o mírný, ale přesto o posun. A třeba si Roman ve své čtvrté Tour, která jeho závodnickému naturelu jednoduše vyhovuje víc (v tom měli s otcem už v roce 2007 velmi dobrý odhad), vyzkouší v červenci jiný způsob závodění a bez primárních ambicí na celkové pořadí třeba dojde i na útoky na etapová prvenství. „Strašně rád bych se konečně dočkal etapového vítězství na Grand Tours,“ říká otevřeně a mně se to nezdá vůbec nedosažitelné. 

Kamil Hofman
Foto: Cor Vos 

Menu