Kola s rodokmenem: Antonín Perič Cycles 1955

28.2.2017
<!-- Generated by XStandard version 2.0.0.0 on 2011-04-28T10:37:56 --><p style="text-align: justify;"><strong>PŘED VYSTAVENÍM VE SBĚRATELSKÉ EXPOZICI PROŠLO TOHLE VÍCE NEŽ PŮLSTOLETÍ STARÉ KOLO ŠPALÍREM MAJITELŮ, KTEŘÍ JEJ PO VĚHLASNÉM ZÁVODNÍKOVI JANU KUBROVI, PRVNÍM JEZDCI V SEDLE ZELENÉHO KRASAVCE, POUŽÍVALI. NENÍ PROTO DIVU ŽE JEHO TORZO ČEKALO VE VELMI ZBĚDOVANÉM STAVU POD VRSTVOU PRACHU ŘADU LET NA SVÉ ZNOVUOBJEVENÍ.</strong></p>

Antonín Perič Cycles 1955

Celé srdce stroje z tehdy oblíbeného materiálu Reynolds 531 nese jasný rukopis Mistrovy práce – Antonín Perič je legendou mezi domácími staviteli rámů. Odhaluje ho nejen nýtovaný znak na hlavové trubce, nebo stylizovaná loga na rámu, ale zejména způsob zpracování. Ani zde totiž nechybí zcela originální tvarování rámových spojek s bohatými křivkami vybrušovaných konců. Lahůdkou pro oči znalce je pak přední vidlice s dlouhým rádiem zakřivení začínající těsně za polovinou její délky. Ani zde nechybí dokonale vytvarované spojky můstku ve tvaru trojzubce. 

Velmi zajímavým prvkem je absence jakýchkoli návarků. To nejen pro stabilizování brzdových bovdenů, kde byly tenké chromované objímky s magickým nápisem Campagnolo ještě po řadu dalších let dokonce módou, ale i u zarážek pro vedení řadících bovdenů. Naštěstí byla v polovině minulého století jakákoli indexace ještě v nedohlednu, tak nehrozila disfunkce v případě malého posunu zarážek. To však není všechno, na robustní objímce je přidělána i kovová konstrukce pro převoz hliníkového bidonu. Ta sama o sobě přináší výdobytky tehdejšího kumštu, pro zamezení samovolného vysunutí lahve s korkovou zátkou, je zde umístěn pružinový stahovací mechanizmus s přezkou. Teprve po jejím odjištění lze bidon z košíku vyndat. 

Antonín Perič Cycles 1955Brzdy Weinmann patřily ve své době k tomu nejlehčímu materiálu. Hustilka na stlačený plyn byla v roce 1955 pro většinu jezdců velkou neznámou

Na protilehlé straně se vyjímá na dvou úchytech předchůdkyně hustilky na stlačený plyn. Nezapomeňte, že se pohybujeme v roce 1955, kdy její systém mohl využívat jedině normalizované sifonové bombičky na výrobu domácí sodovky. Ve své době to byla zřejmě ne zcela běžná praxe, proto nechybí ani úchyt pro klasickou hustilku, opět coby chromovaná objímka Campagnolo ve vrchní partii sedlové trubky.

Od stejné značky pochází i některé z komponentů, konkrétně z modelové řady Gran Sport. Překvapivě Kubr nepoužíval páčky na rámu, ale jejich cyklokrosovou konstrukci montovanou do konců řídítek. Původ této výbavy je vcelku kuriózní, v roce 1955 se totiž jednalo o žhavou novinku Campagnola, která logicky neměla šanci se na naše území dostat. To by ale nesměl mít Kubr nadmíru šikovného mechanika Haška, který tyto komponenty, a to včetně tehdy velmi ceněných nábojů s rychloupínákem, vyhandloval od italských závodníků. Až následně objevil jejich nespornou výhodu ve snazším řazení v situacích, kdy není čas sahat na rám, nebo to bezpečnost nedovoluje. Když jsme u řídítek, je zajímavé, jak jsou omotána. Podle nynějšího majitele je kombinace černé a bílé omotávky dána tím, že si Kubr nepřál mít v nejexponovanějších místech bílou barvu, aby nebyla neustále špinavá. 

Antonín Perič Cycles 1955Kromě typických znaků práce, dokládá stavitelovo jméno i štítek na hlavové trubce Kdo ale čeká kompletní osazení, bude zklamán. Krom řadícího systému, pedálů a nábojů zde nic dalšího z „Campy“ není. Kliky nesou logo Stronglightu, ve své době prý patřily k tomu nejlehčímu na trhu a jezdci je volili i s rizikem že občas praskaly. Tvarem se podobají budoucímu provedení dobře známých klínkových klik dodávaných na kola naším Favoritem. K této myšlence navádí spolu s tvarem i konstrukce třípatky a vzájemné spojení malého a velkého převodníku. Na svou dobu měl pak i zajímavou kombinaci 44/52 zubů. 

Další zastoupenou značkou je švýcarský Weinmann, z jehož nabídky pocházejí brzdy. Jak poznamenává sám Jan Kubr, nic jiného se tehdy nevozilo, opět s důrazem na hmotnost. Ke klenotům jistě patří i sedlo Brooks, i když už těžko někdo zjistí, jestli je vyměněno za míň „unavené“, nebo z nostalgie ke jménu závodníka používali další majitelé původní materiál. O poznání snazší je to s ráfky, ty nejsou zcela spolehlivě původní, na druhou stranu je to vzhledem k životnosti tohoto dílu dáno. Snaha o docílení co možná nejvěrnější repliky však přiměla nynějšího vlastníka k napletení zcela shodného provedení s původními. V kontextu s životností kontaktního materiálu s vozovkou můžeme odpustit i nedokonalost v podobě nalepení o generaci mladších galusek z Rudého Října Gottwaldov se vzorkem C15A, jemuž se říkalo „mozeček“. Alespoň že jedna z typických „Varšav“ visí pod sedlem jako relikvie stažena dobovým řemínkem od klipsny. 

Eda Pinkava
Foto: autor a archív 

Menu