Úvod » Články k časopisu » Přilby v tréninku

Přilby v tréninku

Zmoudření. Dokud je čas...

TAK DLOUHO SE CHODÍ SE DŽBÁNEM PRO VODU, AŽ SE UCHO UTRHNE. I TAK BY SE DAL CHARAKTERIZOVAT PŘÍSTUP ZÁVODNÍKŮ K POUŽÍVÁNÍ PŘILBY MIMO ZÁVODY, TEDY V DOBĚ, KDY TO NENÍ POVINNÉ, POKUD SE ZROVNA NEPŘIPRAVUJÍ VE ŠPANĚLSKU NEBO TŘEBA AUSTRÁLII, KDE LEGISLATIVA JEJICH POUŽÍVÁNÍ I U DOSPĚLÝCH NAŘIZUJE, AČKOLI UŽ NEJEDEN Z NAŠINCŮ NA PYRENEJSKÉM POLOOSTROVĚ BOHOROVNOST ODNESL VYSOKOU POKUTOU, COŽ JE STÁLE TEN LEPŠÍ PŘÍPAD NEŽ TŘEBA VÁŽNÉ ZRANĚNÍ.

Také si vzpomínám, jak mě v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století uchvacoval pohled na prostovlasé hvězdy Merckxe, Hinaulta, Fignona, Mosera či Lemonda. To, že si pak celé generace cyklistů u nás vytvořily rovnici – profesionál = hlava bez přilby, bylo celkem pochopitelné a své zvyky už většinou ochotni měnit nebyli ani po zavedení povinného nošení pevné helmy nejdříve u amatérů a před šesti lety i u elitní kategorie, a tak na tréninku celkem ze zásady ponechávali ochranu hlavy doma. To, že však současní osmnáctiletí i mladší cyklisté znovu vyjíždějí na švih bez helmy a zřejmě se tak cítí jako profíci, jednak postrádá logiku, neboť na rozdíl od závodu se ocitají v tréninku za plného provozu, a jednak osobně jinou cyklistiku, než tu s povinnými přilbami, nepoznali.

Přilby v tréninku
obr.: Stačí chvilka nepozornosti a může být po sezoně. Třeba se ohlédnout za slečnou nebo sporťákem při rozjíždění před časovkou.

Přístup k jejímu používání tedy není rozhodně generační záležitostí, jak by se dalo předpokládat. Spíše tu funguje špatná osobní zkušenost nutící dotyčného ke změně návyků, případně s pokračujícím věkem nastupuje obava o vlastní zdraví i osud rodiny. Dalo by se konstatovat, že starší jezdci jsou zodpovědnější a dokáží překonat zažitý předsudek, že správný cyklista by přece s „kýblem na hlavě nevyrazil". Pózerů je bohužel stále dost i mezi těmi nejmladšími.

Zajímavý je redakční poznatek ze společných tréninkových vyjížděk či fotografování, zatímco Martin Mareš, Roman Kreuziger, Jan Bárta nebo Leopold König, byť zástupci té mladší generace, setrvávají na zavedených klišé, jejich vrstevníci bratři Velitsové patří k těm zodpovědnějším, stejně jako třeba Australan Adam Hansen. Z minulosti dobře víme, že přístup anglosaských národů je v tomto směru odlišný a když závodil Pavel Padrnos v US Postal, vypadal na týmových soustředěních jen s čepičkou na hlavě jako černá ovce. Jezdci Rabobanku mají dokonce od minulé sezony přilby povinné pod pohrůžkou nikoliv zanedbatelných fi nančních trestů a minimálně na společných kempech toto pravidlo musí ctít, nehledě na to, že to může být i výslovný požadavek stájových sponzorů z řad výrobců přileb. A pokud by na používání helmy i v tréninku byla vázána možnost uplatnění úrazového pojištění, řady svobodomyslných odmítačů by výrazně prořídly.

Přilby v tréninku
obr.: Silence Lotto 2009 a Omega Pharma-Lotto 2010. Zmoudření nebo zásah týmového vedení a od letoška kompletní sestava na soustředění v přilbách?

Námět k zamyšlení nabídly dvě rozdílné příhody cyklistů v rámci zimní přípravy. Prakticky ve stejnou chvíli, ale v různých koutech světa, za odlišných okolností a s jinými následky měli v polovině ledna v přípravě pád dva cyklisté. Němec Matthias Kessler (naposledy Astana), který se vracel po dvouletém dopingovém distanci (testosteron) k závodění, se na Mallorce po střetu s kočkou a nárazu do zdi ocitl v přímém ohrožení života. Absence přilby vedla k fraktuře lebky, Kessler byl uveden do umělého spánku a musel se podrobit operaci, při níž lékaři odstranili krevní sraženinu z mozku. Jeho další kariéra je nejistá. Kolumbijec Maurizio Soler dopadl po srážce s automobilem nedaleko svého domova v Ramiriqui mnohem lépe. „Pomohlo mi moje kolo a hlavně přilba, která se po nárazu úplně rozpadla," přibližoval král vrchařů Tour de France 2007. Nová posila stáje Caisse d’Epargne tak bude Valverdemu plně k dispozici už v počátku sezony. Měl štěstí, mohli byste poznamenat. Ne, není mu lhostejné zdraví a život a tak nevyjíždí bez přilby.

Nelze než doufat v poučení a zmoudření zavilých odpůrců. Ján Svorada vlastně až po skončení více než dvacetileté aktivní kariéry začal na vyjížďkách pravidelně nasazovat ochrannou skořepinu. „Nebylo tomu tak vždycky, ale i po tolika letech jsem si zvykl. Asi jsem zodpovědnější."

Přilby v tréninku
obr.: Silence Lotto 2009 a Omega Pharma-Lotto 2010. Zmoudření nebo zásah týmového vedení a od letoška kompletní sestava na soustředění vpřilbách?

A na závěr čerstvý příklad jednoho z těch právě přesvědčených. František Raboň používal helmu v tréninku spíše výjimečně, ale od začátku přípravy na letošní sezonu se rozhodl pro zásadní změnu – bez přilby už na kole vůbec nevyjíždí. „Jsem hrozně rád, že jsem se tak rozhodl. Od listopadu už jedině s přilbou a už ji nesundám," říká jezdec HTC-Columbia a vysvětluje důvody změny ve svém uvažování. „Myslím, že jsem dospěl. Když jsem začínal s kolem, díval jsem se na televizní přenosy závodů jako je Paříž-Roubaix nebo Tour de France, kde všichni špičkoví závodníci helmu neměli, takže hned, jak jsem postoupil mezi dospělé, odložil jsem ji taky a myslel jsem si, jak jsem cool. Ale teď, když musíme helmu povinně používat v závodech, vůbec nechápu, jak dříve mohli závodit třeba na kostkách bez ochrany hlavy. A když vidím svoje kamarády Adama Hansena, Vicenta Reynese, Andrého Greipela nebo Tomáše Bucháčka, jak všichni trénují s přilbou, přidal jsem se také. Oni mají rodinu a jednoduše se chtějí z tréninku vrátit zdraví. Je mi šestadvacet, už také pomýšlím na děti a rád bych se jich dočkal. Taky si uvědomuju, že právě my budeme působit na mladší kluky a chci jít příkladem. U nás v týmu třeba všichni neoprofesionálové jezdí s helmami. Myslím, že pro další generace závodníků to bude zcela běžný standard."

(kh)
Foto: Cor Vos