AMATÉRSKÉ LIGY, Zdravé jádro

28.2.2017

Těchto šest lig letos pořádalo celkem 106 závodů, silničních, časovek, kritérií a dalších akcí. Je to opravdu velký počet především regionálních soutěží. A právě v regionech mají amatérské ligy nezastupitelné místo. To by měly mít i v různých úrovních závodů, ale bohužel tomu tak není – pro určitou uzavřenost lig. Zdravé cyklistické prostředí, to je organizace závodů, klubů a jednotlivců v klubech. Ale potom také přelévání závodníků mezi regiony, konfrontace sil s jinými soupeři než s těmi, co jezdí „okolo baráku". Zvyšování úrovně některých závodů a růst výkonnosti závodníků. Z toho všeho vzniká silná sportovní disciplína s dobrou pozicí, a takovou bohužel u nás nemáme, především pro naprostou roztříštěnost cyklistického hnutí.

Cyklistický kalendář v naší republice by měl vypadat jako bychom dali dohromady všechny závody, ze všech lig. K tomu přidali kalendář mládežnických kategorií a navrch kalendář mužů, ale podstatně rozšířený. Tak nějak vypadal český cyklistický kalendář před zhruba dvaceti lety. A teprve nejkvalitnější závody by se měly jmenovat Český pohár. Tak vypadá cyklistika v normálním prostředí, ve všech zemích okolo nás. Jenže to nechápe současné vedení Českého svazu cyklistiky a pro takovou podobu cyklistiky nic neudělá. Ale to jsme odbočili ke svazové cyklistice, tedy zpět k amatérské.

PEVNÝ ZÁKLAD

Amatérské ligy mají podstatu svého fungování v naprostém pořádku. Dělají svůj sport za své peníze. Organizují si svoji činnost na úrovni klubů i lig dobrovolnou činností svých členů. Hlídají si náklady v rozumných mantinelech a je jim jasné, že v podstatě uspořádají závody za to, co si mezi sebou vyberou. Na druhé straně uzavření se do regionu zabrzdí ambicióznější pořadatele, kteří by dokázali přinést fi nance reklamní a sponzorské, jenže k tomu potřebují sledovanost diváckou, mediální zájem alespoň regionální a ten jim přinese jen kvalitnější a známější startovní pole, o které by měli z logiky věci usilovat. Uzavřeností do vlastní ligy toho nedosáhnou, žádný závod potom nemá šanci přesáhnout významem region a přitáhnout startující z jiných oblastí. Nevzniká vícevrstevnost v kvalitě závodů.

Amatérské ligy

I když jezdím pravidelně například Severočeskou amatérskou ligu, tak by mohlo být mým zájmem jet nějaký kvalitnější závod v UACu, to by mělo být zcela normální záležitostí. Popravdě řečeno, ono se to děje a takovéto tendence narůstají, ale někde je tomu zbytečně bráněno. Příkladem může být Moravský pohár, který je organizačně tak uzavřený, že nedává velké šance pro náhodný start účastníkům z vnějšku, a současně tak vytíží vlastní členy, že některým bere chuť si zazávodit jinde. Z Moravského poháru odchází v současnosti mnoho účastníků, protože se nechtějí zavázat k takové porci závodů, které nabízí (což je sice pozitivní), ale pro konečný úspěch vyžaduje pravidelnou účast (to již vítaná tendence není). Také si často zbytečně sousedící ligy konkurují v termínech závodů, jako UAC a SAL, jak jsme se dozvěděli od jednoho účastníka.

POSEDLOST SERIÁLY

Nejsme národ posedlý jen televizními seriály. I my cyklisté podléháme soutěžním sériím. Z české cyklistiky se vytratil pojem „veřejný závod", v Česku se pořádají jen závody, které někam patří. Pod svazem existují jen podniky zařazené do Českého poháru. V amatérských ligách jen závody dané ligy, u nich je to sice logické, ale na druhé straně by celkové hodnocení nemělo být postaveno tak, že ten, kdo neobjede 95 % závodů místní ligy, nemá šanci na celkový úspěch. V první řadě by měl usilovat o vítězství v závodě, ne o kalkulaci sestavenou z účastí. Právě v tom by mělo spočívat kouzlo jednotlivých závodů. Pokud budou kvalitní a budou mít ambice přilákat startovní pole i z jiných regionů, budou dobře zorganizované a se vzrůstající sportovní úrovní, půjde cyklistika dopředu. Pořadatel bude mít motivaci svoji práci zkvalitňovat a posouvat dál. Podívejme se na klasiku Praha – Karlovy Vary – Praha. Na počátku vůbec nebyla motivace uspořádat závod Českého poháru, ale zorganizovat kvalitní akci a obnovit tradici. Tento počin může být příkladem a motivací i pro jiné pořadatele, i když třeba ne na takovéto mezinárodní úrovni, ale na úrovni meziligové.

Amatérské ligy

Tolik obecně k silniční cyklistice v naší republice, jejíž nedílnou součástí jsou i amatérské ligy. Jak již bylo zmíněno, amatérské ligy jsou nezastupitelné v organizaci cyklistiky v regionech, někdo závody pořádá, někdo jejich práci koordinuje, někdo přesvědčuje druhé, ať také uspořádají jinde v regionu závody, někdo sleduje výsledky, někdo je shromažďuje. A někdo to dělá lépe a někdo to dělá hůře, tak jako v běžném životě. Naprosto nechci porovnávat kvalitu jednotlivých lig, nebo závodů, na to nemám dostatek informací, ani osobních zkušeností, i když jsem různých závodů za poslední dva roky navštívil spoustu.

Amatérské ligy

silniční mistrovství S.A.C. 2009

Perfektní zázemí pro amatérské šampiony

Vesnička Baška na Frýdecko-Místecku a nedaleké Staré město se staly dějišti letošního mistrovství republiky amatérských silničních cyklistů S.A.C. Kdo tudy v červenci projížděl, musel nabýt dojmu, že se tu konají závody mnohem většího rozsahu. Regulovčíci i policisté byli doslova na každém rohu, okruh byl uzavřen v protisměru jízdy a kupříkladu cílová rovinka časovky byla pro auta zcela neprůjezdná. Za maximální důraz na bezpečí účastníků si pořadatelé z Racingu Olešná i šéf Slezského poháru amatérských cyklistů Zbyněk Raška zaslouží nejvyšší uznání. „Na závod jsme připraveni dobře, proto nás o to víc mrzí, že k nám na severní Moravu dorazilo tak málo jezdců z jiných, vzdálenějších lig, třeba ze severních Čech, ze středočeského UACu nebo z Jihočeské či Šumavské ligy. Když se loni konalo mistrovství ve středních Čechách, my jsme tam nechyběli," poukazoval těsně před startem závodu Zbyněk Raška. Přesto se na první místa často prosazovali právě přespolní a o to víc jejich slabší účast mrzí, závod mohl mít ještě vyšší sportovní úroveň. Mrzet to ale musí především absentující jezdce, protože závody to byly opravdu skvělé a šance na životní úspěch mimořádná. Za zcela nelogické lze považovat skutečnost, že se jen patnáct kilometrů odtud konal ve stejný termín vrcholový podnik amatérské maratonské sezony – silniční Beskyd Tour. Kolik silničních amatérů se pod Beskydami tedy celkem sjelo v tento víkend? A nepomohlo by všem, kdyby se tu sešli po dva různé víkendy? Nepochybně ano! Škoda, že se pořadatelé nedomluvili.

Na 27,3 km dlouhém okruhu se absolutním vítězem v časovce stal časem 38:18 (tj. průměr 42,77 km/h) vítěz kategorie B (muži 30 až 39 let) Petr Novák ze středočeské ligy Unie amatérských cyklistů (UAC). Amatérskou mistryní ČR pro tento rok se stala Jiřina Ščučková z ligy Moravský pohár (MP), která okruh pod Lysou horou v Beskydech objela za 45:17 (tj. průměr 36,17 km/h). V neděli mistrovství vyvrcholilo závody s hromadným startem. Svého vrcholu však dosáhlo i počasí. Nad jezdci se prohnala větrná smršť s deštěm, v níž bylo chvílemi divem udržet se vůbec na kole. Okruh nebyl nijak extrémně náročný, a tak se většinou rozhodovalo ve spurtu větší skupiny. Nejrychleji zdolal tři okruhy o délce 91 km opět „uacák" Jan Kunta v čase 2:15:29, startující v kategorii A. Nejúspěšnější amatérskou ligou tohoto roku je Moravský pohár se čtyřmi tituly a třinácti medailovými umístěními, před pořádajícím Slezským pohárem rovněž se čtyřmi tituly, o třetí místo se dělí UAC a SAL. Přes pořadatelské nadšení, výborně zvládnutou organizaci a nepochybně skvělé sportovní výkony je v amatérském mistrovství republiky cítit ještě větší potenciál, než jakým se prezentovalo v posledních letech. Ten však musí naplnit sami jezdci – především svým zájmem o nesporný vrchol sezony.

Martin Raufer

Mohu jen z takového „makrocyklistického" pohledu konstatovat, že musíme být vděčni všem těm, kdo se těchto závodů účastní, kdo je organizují, ti cyklistiku posouvají dál. Na druhé straně by se dalo podniknout pro cyklistickou obec i něco dalšího, něco navíc, kdyby organizátoři lig navzájem více komunikovali. Pořádá se jednou za rok společné mistrovství v časovce a na silnici, ale dalo by se pro členy udělat pár kroků navíc. Většina lig je vlastně samostatným občanským sdružením, a tak může být členem i partnerem Českého svazu cyklistiky, tam se nemají zabývat jen svou malou skupinkou cyklistů, svaz je tu pro všechny cyklisty. Ligy mohou být partnerem krajských svazů, většinou o sobě tyto dvě skupiny v regionu mnoho neví. Ligy by mezi sebou mohly častěji zdravě soutěžit, ne jen jednou za rok. Dal by se vypsat pohár napříč ligami, každá by nominovala do tohoto poháru svůj závod, ostatní by respektovali termín a v té době by se nekonala jiná akce, potkali by se ti nejlepší závodníci, vzrostla by kvalita a konkurence. Jen by to chtělo kalendářní kongres, ten dneska může proběhnout i pomocí internetu.

Jednotlivé ligy by mohly vysílat svoji reprezentaci na ME masters do Žďáru nad Sázavou a Česká republika (Český svaz cyklistiky) by mohl nominovat reprezentaci například na MS do St Johanu, nebo na některé etapové závody určené pro masters. Stačí chtít a přijít se společnou iniciativou, i když svaz cyklistiky nebude ze začátku chápat podstatu snahy cyklistické základny. Z naší ankety mezi účastníky jasně vyplynulo, že špička hledá další motivaci, mladší se mohou realizovat ve svazové cyklistice, starší tolik možností nemají a právě určitá meziligová konfrontace, větší balík kvalitnějších závodníků, by jim přinesl více zážitků a kvalitu závodů. Nebyla by to špatná nadstavba nad ligami, jak je známe dnes.

Ligy nelze hodnotit jinak než pozitivně, ale nějaké „ale" tady určité je! Asi by se amatérské ligy také měly podílet na výchově mládeže, uspořádat závody i pro dorostenecké kategorie, to se zřejmě děje jen na severu (SAL) a jihu Čech (JAL).

Libor Matějka
Foto: Vít Kocián

4 soutěže 4 příběhy

PETR ZAHRÁDKA (35)
UNIE AMATÉRSKÝCH CYKLISTŮ

Petr se do cyklistiky pustil prakticky na prahu dospělosti, jak tehdy dovolovala pravidla středočeské amatérské ligy UAC. Hned prvním jeho závodem byla tehdy oblíbená časovka do vrchu Zdejcina, která jej zároveň inspirovala k budoucí zálibě tréninku v kopcích. Pro minimum informací, jež byly tehdy dostupné, jej vedla snaha o zlepšení logicky k navyšování objemových dávek. Rok 1994 pak přinesl i první výraznější úspěchy. Tehdejší způsob závodění však nedokázal amatérského jezdce připravit na „vyšší ligu", tou bylo absolvování závodů pod hlavičkou ČSC. V kopcích sice „profíkům" stačil, ale ve chvíli kdy došlo na taktiku pohybu ve skupině, nebo jízdu na větru, citelně za nimi zaostával. Logicky tedy hledal možnost začlenění do některého z týmů majících v tomto ohledu větší zkušenosti.

Impulzem byl podzim 1996 a oslovení týmu CK Příbram. Spolu se vstupem do klubu bylo také potřeba rozložit studium na vysoké škole, aby měl dostatek času na plnění týmových plánů. Zároveň přišla i další novinka, a to brzký začátek závodní sezony. První ostré starty tehdy absolvoval o více jak měsíc dříve, než byl doposud zvyklý, a nebylo proto divu, že se mu i přes poměrně velký objem najetých kilometrů příliš nedařilo. Zlom přišel až koncem května, kdy slušně absolvoval etapový závod Ytong Bohemia Tour po boku takových hvězd jako byl Fabian Cancellara a další. Bohužel tehdejší zázemí v týmu bylo na hony vzdálené jeho představám, a tak jej v polovině prázdnin spolu s několika dalšími jezdci opouští.

Návrat k amatérskému pojetí po dokončení studia s sebou přinesl i nutnost nástupu do zaměstnání. A tak sport šel na čas stranou. Pouze díky své krátké anabázi v Příbrami si udržuje dostatečnou výkonnost pro pohyb na špici domácí ligy. Až změna práce, spolu se vzdáleností fi rmy, do které nastupuje, přináší možnost kombinace tréninku a dopravy do zaměstnání. Současně se ale běžný den stával více a více stereotypním. Sezona 2000 má tak být tou poslední.

„Namísto toho, abych si užíval rekreačního pojetí jízdy, bojoval jsem s nadváhou, s psychickou nevyrovnaností i problémy v osobním životě," vzpomíná. Po pouhých dvou letech „cyklistického důchodu" ale opět nastává chvíle návratu do sedla bicyklu. Znovu se rozhoduje k používání kola na cestu do práce, tyto jízdy nabízejí v součtu téměř čtyři hodiny denně, a tak není divu, že laboratorní vyšetření ukazuje velmi uspokojivé výsledky. Po několika letech se usazuje opět na nejvyšším postu ligy UAC.

Cekem logicky pak Petr hledá novou, vyšší motivaci, a tou je opětovný návrat do svazové cyklistiky. S nabídkou přichází tým Pinarello Sportful, v němž se jezdci zaměřují na populární maratony a právě závody ČSC. Kromě účasti v seriálu 53×11 Maraton Cup znamenal letošní rok i dvojí účast na italských maratonech a celkem pravidelné uspokojivé výsledky v Českém poháru.

Z hlediska tréninku se přitom velká změna neodehrála. Ta nastala v hlavě – v motivaci a závodním myšlení. „Snažím se jezdit stále v popředí, pouštět se do úniků a chytání nástupů. To je jediná cesta k dalšímu výkonnostnímu růstu a zvýšení sebedůvěry. Osvědčila se mi stará cyklistická pravda, že nejlepším tréninkem je závod."

LUDĚK BLINKA (29)
MORAVSKÝ POHÁR

Je příkladem amatéra, který přišel k cyklistice až v nějakých 23 letech a bez zkušeností z dorosteneckých let. „Začal jsem na kole před pěti lety, jen tak pro radost, v dětství jsem sportoval, hrál hokej, ale jen do osmé třídy, potom mnoho let nic. Ze začátku mě závody nezajímaly, ale jak jsem více a více trénoval, tak jsem se poohlížel i po nějakém tom soutěžení. A protože jsem z Olomouce a bavila mě silnice, zkusil jsem Moravský pohár. Závody nejsou nijak daleko od Olomouce a tím pádem ani náklady nerostou do nesmyslných částek."

V posledních dvou sezonách se Luděk objevoval i na svazových závodech. Loni si pořídil svazovou licenci a účastnil se tří závodů, letos to bylo více akcí a zkusil i mistrovství republiky v časovce a etapový závod Vysočina. S jakými poznatky? „Rozhodně mi to pomohlo, ačkoli nepomýšlím v těchto závodech na vítězství, většinou jde o to udržet se v pelotonu. A právě jízda ve velkém balíku dá cyklistovi nejvíce. Je obrovský rozdíl nastoupit na start mezi třicítkou jezdců, to je jako bych jel od začátku v odjeté skupině, a pohybovat se v pelotonu o sto dvaceti lidech, umět se prosadit, dojet do špice, orientovat se. To se dá získat jen zkušenostmi a ty jsou pak pro mě důležité hlavně v maratonské sérii 53×11, kde pokud chci uspět, musím být na správném místě v pelotonu, když se začne rozhodovat. Ona je to stará pravda, že se musí střídat různá kvalita závodů, někde zkoušet vyhrávat, někde se učit další věci od zkušenějších. A co bych změnil na Moravském poháru? Spojil bych kategorie A a B (tzn. do 30 let a do 40 let), zvýšila by se tím konkurence v boji o stupně vítězů. Vždyť výkony v béčku jsou mnohdy lepší než v áčku."

Luděk se věnuje kolu po práci, jeho profesí je tvorba webových stránek a další činnosti kolem počítačů. Je svobodný, bezdětný a za rok najede asi 22 000 km. Za největší úspěch považuje 6. místo z loňského Krále Šumavy, ale také je letošním mistrem SACu v časovce a pokud chcete srovnání se svazovou cyklistikou, tak na velkém šampionátu v Bánovcích nad Bebravou obsadil místo patnácté.

PETR PROKEŠ (40)
SEVEROČESKÁ AMATÉRSKÁ LIGA

Petr startuje v kategorii nad čtyřicet let, na kole závodil už jako dorostenec a vrátil se k němu před pěti lety. V Chomutově, odkud pochází, začal cyklistiku i organizovat a jako úspěšný podnikatel také podporovat. Sponzoruje bikový tým EXE Jeans, podporuje severočeskou amatérskou ligu, přidává fi nance na mládežnickou cyklistiku v Lounech a pomáhá svému mateřskému klubu, kde se cyklistice věnují především ti „lehce starší", nebo „zralejší" kluci.

Je příkladem závodníka, který má z dorosteneckých let zkušenost s cyklistikou, kterou přechodem do mužů opustil, aby se k ní po letech vrátil jako cyklistický nadšenec. Jak stíhá fi rmu, rodinu a trénink?

„V rodině mám silnou podporu a ani jí nijak neochuzuji přes týden, samozřejmě soboty a neděle to zabere čas, který by se dal věnovat rodině, ale jak říkám, mám podporu. A tréninky zvládám, tomu se musela podřídit i organizace fi rmy, jsou zvyklí, že některé dny nejsem v práci dopoledne a trénuju s klukama tady z regionu, kteří jsou profesionálními cyklisty. To mě samozřejmě dává mnoho, na tom moje výkonnost roste, ale nenajedu třicet tisíc za rok, takže když se to spočítá, až tak moc času to nezabere, kritické to není."

Zúčastnil se i ME veteránů ve Žďáře nad Sázavou a příští rok plánuje start v legendárním St. Johanu. A co domácí liga? „Já si SAL považuju, je to zde dobře zorganizované, většina závodů je kvalitních. Jen by to chtělo víc možností konfrontace, jakou bylo mistrovství republiky amatérských lig. Tam se sejdu se závodníky, které neznám a kteří jsou na dost podobné výkonnostní úrovni. To je potom mnohem zajímavější závodění a krásná cyklistika."

Petr se cyklistice věnuje vedle vedení své fi rmy, je ženatý a otcem jednoho
dítěte, letos najede asi 17 000 km, ale to je po letech podstatně víc, loni
to bylo asi jedenáct tisíc. Nejvýše si letos cení prvního místa na společném
mistrovství SACu a vítězství v lize Cyklovary.

PETR SVOBODA (46)
ŠUMAVSKÁ UNIE AMATÉRSKÝCH CYKLISTŮ

Petr Svoboda závodí ve věkové kategorii 40-50 let a začínal s cyklistikou až ve dvaatřiceti letech. „Dělal jsem trochu sport do vojny, ale ragby, potom ze mě byl kavárenský povaleč. Cigárko, pivínko a podobně, ke sportu žádný vztah." Tedy příklad cyklisty, který nemá kořeny v dorosteneckých letech, přitom se dostal až do samotné české špičky, vždyť je mistrem republiky masters ve své věkové kategorii.

„Jednoho dne jsem si prostě koupil horské kolo a začal jezdit s partou kluků, kteří se sdružovali a scházeli u prodejny, potom jsem si nechal postavit i silničku." Jeho prvním závodem byla akce Praha-Karlovy Vary-Praha, kde se drze postavil na start, naštěstí se ten poslední ročník amatérských Varů nejel celý a trasa byla dlouhá „jen" 160 km. Až poté začal jezdit UAC. Přestože je z Prahy, dnes se objevuje především v soutěžích ŠUAC a JAL, tedy na jihu Čech. „Líbí se mi Šumava, kde se většina závodů odehrává, mám k tomu regionu srdečný vztah, závodění je tady krásné, kopce dlouhé a pořadatelé kvalitní. Pochopitelně při konfrontaci většího počtu závodníků by se kvalita ještě zlepšila, jezdím ŠUAC, tam se nás ve druhé divizi sejde tak 50-70. Dvakrát jsem absolvoval pohár masters, ale tam jede od startu vlastně jen skupinka, to není peloton. Nebylo by špatné se občas utkat s jinými závodníky z celé republiky napříč ligami, to by nám přidalo kvalitu, posunulo nás dál a nalilo novou motivaci."

Petr se nebrání ani mezinárodní konkurenci. Před rokem skončil na ME masters ve Žďáru nad Sázavou čtrnáctý, letos ve spurtu neuspěl, a tak to bylo horší. „St. Johan mě láká, ale ještě jsem tam nebyl. Schází nám určitá koordinace," míní. „Podívejte se na Italy, Rusy a další, ti jsou ve Žďáře obléknuti do reprezentačních dresů a centrálně organizováni. Je mi jasné, že bych si musel cestu a pobyt do St. Johanu zaplatit, ale mám pocit, že by to klidně mohl Český svaz cyklistiky zorganizovat, pronajmout nám mikrobus, zaplatit koordinátora, ne každý má soukromé možnosti."

A jak se dá v jeho případě cyklistika skloubit s prací a rodinou? „Máme dospělou dceru a v cyklistice mne manželka podporuje, jezdí se mnou na závody, takže v rodině mám vytvořeny dobré podmínky." Ročně najede po zaměstnání (pracuje v Auto Jarov) něco pod dvacet tisíc kilometrů. Po celkových vítězstvích v seriálech lig (1999 – UAC, 2003-2006, 2008-2009) si letos cení dvojnásobného zisku titulu v masters v silničním závodě jednotlivců a v časovce dvojic (spolu s Tomášem Vitáčkem).

Jde to i výš

Příkladem jezdce, který se dokázal prosadit z amatérského prostředí k profesionální cyklistice, je Tomáš Okrouhlický (24, na snímku). Dnes úspěšný závodník startující druhým rokem za Spartu Praha má kořeny v amatérských ligách. Dokládá tak, že líheň závodníků z amatérských lig může závodníky dovést až do první ligy českého pelotonu. Začínal v devatenácti letech v časovkách KPO, potom jezdil závody CKKV až přešel do UACu. Letos dokonce získal dvě medaile z ofi ciálního mistrovství republiky, bronzovou z časovky jednotlivců, kde před ním skončili jen František Raboň a Stanislav Kozubek a stříbrnou z časovky dvojic (spolu s Ladislavem Fabišovským).

„Amatérské soutěže byla jediná možnost, jak s cyklistikou začít, a jsem za to vděčný. Ještě i dnes si občas nějaký závod zajedu," nezapomíná Tomáš na své kořeny. „Škoda je, že amatérské ligy nenavštěvují víc kluci, co skončili v juniorech a neměli šanci se dostat do klubů, které se věnují dospělé cyklistice, určitě by zvedli kvalitu závodů a mohli by bez nějakých větších fi nančních obětí pokračovat v závodní cyklistice. Většinou jsou kategorie „B" (30-40 let) kvalitnější než ty od 18 do 30 let, ale v UACu to startuje pohromadě, a tak se dá pěkně zazávodit."

Menu