Úvod » Články k časopisu » Blízká setkání

Blízká setkání

Osobně se vždy v zahraničí rád potkám s krajanem, tím spíš, pokud je to příjemný člověk a někdo ve svém oboru mezinárodně uznávaný. Miroslav Janout, komisař UCI, tahle kriteria už léta splňuje. Na letošním Giru sice chyběl náš zástupce ve startovním poli, ale možnost nasát atmosféru stoletého jubilea růžového závodu měl z prominentního místa i český rozhodčí. Na kontě má řízení všech tří etapových velikánů a o jeho spolehlivosti a erudovanosti svědčí fakt, že jako jeden z mála je nasazován na vrcholné podniky silniční, dráhové i cyklokrosové, a to pozice v jury bývá vyhrazena spíš zástupcům cyklistických velmocí západní části Evropy. Máme ve zvyku analyzovat a hodnotit vystoupení našich cyklistů, ale tohle byla reprezentace na výbornou. Totéž zpětně platí i o loučícím se funkcionáři Vladimíru Holečkovi, jehož jsme byli navštívit a který se nijak netají se slabými stránkami organizace, v jejíchž vrcholných orgánech stál bezmála tři desítky let.

Slušná známka, minimálně z mravů, však ani trochu nesluší mladíkovi, který je doma idolem a v květnu masivně zaměstnával sportovní média, byť se na Giru vůbec neukázal. Tom Boonen se potkal s drogou, a ne poprvé. A tak se ptám, proč je vůbec kokain na seznamu zakázaných látek, když za jeho použití mimo soutěž nemůže být potrestán, a proč UCI ruku v ruce s Belgičanovým týmem už předloni ututlala jeho první pozitivní nález na drogu bohatých. Mnohem důležitější je ale otázka, proč Tom koketuje s bílým práškem, který před pěti lety zabil jinou cyklistickou modlu v Itálii. Přetvářka jenom kvete, když šéf Quickstepu Patrick Lefevere lamentuje nad vylomeninami svého hocha, spílá mu do maminčiných mazánků (když prý bydlel v Monaku, bylo všechno v pohodě, než se vrátil domů do Belgie…), dočasně jej suspenduje, ale zlatonosného oslíka přece nemůže nechat zavřeného v chlívku. Ten se musí natřásat před sponzory, jimž jeho šňupání, zdá se, evidentně nevadí. A nevadí to ani Boonenovým fanouškům. Už zase závodí a doma v Belgii ho při prvním startu čekaly desítky nadšených dětí žadonících o podpis. Vzor příštích generací?

S absurditou se střetáváme i v případě Valverdeho. Na Dauphiné Libéré závodit může a tři týdny na to na Tour de France ne. Proč, když se oba závody konají ve Francii, navíc pod deštníkem mezinárodní federace? Protože Tour letos projíždí Itálií a jak známo, tamní olympijský výbor španělského cyklistu kvůli loňskému odběru krve potrestal zákazem startu na svém území, zatímco ve Španělsku a ve Francii mlčí. Kde je ta pověstná politika nulové tolerance, kdy představitelům ASO donedávna stačilo byť jen podezření? Politika ano, ale špinavá. Asi není náhoda, že Valverde závodí v barvách francouzského sponzora, banky Caisse d’Epargne, a nebýt Italů, Francouzům by na jejich Tour nevadil. Na všechny stejný metr? Ani se nedivím, že si Boonen chce účast na Tour vysoudit, protože má velkou šanci uspět. A jak to dopadne s Valverdem? Pojede v klidu úvodní etapy, získá nějaké prémie a na hranicích s Itálií v šestnáctém dějství prostě demonstrativně sleze z kola? To by bylo adekvátní řešení v duchu absurdity současného stavu boje s dopingem.

Snad se příště v cizině potkám opět s někým, kdo mi zvedne náladu. Třeba na Tour s Romanem, Frantou, Peterem a Martinem.

Hezké léto!