‘Commissario’, muž v pozadí italských úspěchů

28.2.2017
<!-- Generated by XStandard version 2.0.0.0 on 2008-11-04T23:22:57 --><p><strong>V POSLEDNÍCH LETECH JE ITÁLIE BEZPOCHYBY NEJÚSPĚŠNĚJŠÍ ZEMÍ V ZÁVODECH, V NICHŽ STARTUJÍ PROFESIONÁLOVÉ NIKOLIV ZA SVŮJ TÝM, ALE ZA STÁTNÍ REPREZENTACI. KDO STOJÍ ZA JEJICH ÚSPĚCHY? JE VHODNÁ PERSONA NA SPRÁVNÉM MÍSTĚ STĚŽEJNÍM BODEM VÝBORNÝCH ITALSKÝCH VÝSLEDKŮ, NEBO JSOU PROSTĚ ITALOVÉ FENOMENÁLNÍMI KLASIKÁŘI? KDEPAK, OPROTI ŠPANĚLŮM, BELGIČANŮM A OSTATNÍM VÝBORNÝM ZÁVODNÍKŮM ZCELA URČITĚ NEJSOU V JEDNORÁZOVKÁCH VÝJIMEČNÍ. VYPADÁ TO, ŽE IMPULZIVNÍ ITALSKOU POVAHU A OSOBNÍ AMBICE HVĚZD DOKÁŽE ZKROTIT V POSLEDNÍCH LETECH JEDINÝ MUŽ - FRANCO BALLERINI.</strong></p>

Co všechno má „commissario tecnico", jak v Itálii nazývají reprezentačního lodivoda, na starosti, čím vším musí proplout v rozbouřených vodách zájmů týmů, závodníků, funkcionářů? Určitě není tím trenérem, jak jej do dnešních dní vnímáme doma. On nepřipravuje reprezentanty fyzicky, není osobou, která by psala tréninkové rozpisy. V tomto má práci snazší, on jen vybírá vhodné typy s dobrou momentální formou. Jak snadné! Jenže ono to tak snadné zřejmě není. Listováním v starších italských a německých časopisech můžeme poskládat střípky jeho práce.

Rok před šampionátem navštěvuje místo konání a prohlíží trať příštího mistrovského okruhu. V té době si začíná vytipovávat vhodné závodníky pro daný profi l závodu. V posledních letech jsou to okruhy vyhovující klasikářům, tím má dané hlavní adepty – Bettini, Rebellin, nyní i Cunego, Ballan. Když nastupoval v roce 2002 do funkce, přivedl k titulu Maria Cipolliniho, trať v belgickém Zolderu byla šita na míru spíše jemu. Tenkrát poprvé dokázal dát dohromady celý tým ve prospěch jasného favorita, vždyť Italové na podobný úspěch čekali plných deset let a do té doby většinou nenašli společnou řeč. Tehdy se ale v Zolderu podřídili i Bettini, Di Luca nebo Petacchi. A tak Balleriniho celoroční úkol spočívá ve sledování potencionálních členů týmu a také toho, aby se do závěru závodu dostali co nejvhodnější typy jezdců, aby měla italská reprezentace převahu a aby táhla za jeden provaz, což je největší úskalí jeho práce.

Franco Ballerini

  • narozen
    — 11. prosince 1964 ve Florencii
  • profesionál
    — 1986-2001
  • úspěchy jezdecké
    — vítěz Paříž-Roubaix 1995 a 1998
    — Paříž-Brusel 1990
    — Het Volk 1995
    — etapy Giro d´Italia 1991
  • vedoucí italské reprezentace
    — od roku 2002
  • úspěchy manažerské
    — titul mistra světa pro squadru azzurru 2002, 2006, 2007, 2008
    — olympijské zlato 2004

Na posledních třech světových šampionátech a na olympiádě v Pekingu jel tým podle stejného scénáře, muž číslo jedna Paolo Bettini a jezdec schopný jej zastoupit a být v závěru u každého úniku – Davide Rebellin. K tomu dva jezdci mladších ročníků, aby se otrkali, případně aby kapitány v případě potřeby nahradili. Zbývá místo pro pět až šest pomocníků ochotných udělat pro své lídry vše. Neocenitelného dříče Marzia Bruseghina, dlouholetého osobního strážce Paola Bettiniho v Quickstepu Mattea Tosatta. Zbývá někdo s dobrou formou z druhodivizního italského týmu, aby se podpořily i tyto celky (loni Bertolini, letos Paolini), ale s příslibem jednoznačné práce pro lídra. Letos startoval také Gabriele Bosisio, zatímco příležitost nedostal Di Luca ze stejného týmu LPR, jemuž Bosisio běžně slouží. Di Luca měl určitě lepší výkonnost, ale mohl do týmu vnést nežádoucí řevnivost. Ano, silniční cyklistika je kolektivní sport a jen dobrý tým má šanci na úspěch a Italové v posledních letech takový team-work umějí poskládat.

Ale není to až tak jednoduché, zdaleka ne každému se může Ballerini zavděčit. Davide Rebellin je dnes neodmyslitelnou součástí každého italského výběru, přitom chtěl squadru azzurru v roce 2004 opustit a změnit občanství na argentinské. To proto, že nebyl nominován na olympiádu a přitom vyhrál tři jarní klasiky v jednom týdnu (Amstel Gold Race, Valonský šíp a Lutych- Bastogne-Lutych). Jenže Ballerini nechtěl v zúžené olympijské nominaci strpět dva kohouty a dal přednost Bettinimu, jenž se mu odvděčil ziskem zlaté medaile. Na letošní olympiádě pro změnu získal Rebellin stříbro a zároveň chyběl ve výběru Ballan, který pak ale vyhrál mistrovství světa. Jaký luxus a zároveň břemeno mnoha variant volby!

Občas je třeba ignorovat dílčí „klubové" zájmy, někdy se prostě na některé nedostane. Na mistrovství světa na domácí půdě ve Varese Ballerini nenominoval nikoho ze stáje Liquigas. Nepostavil Pellizottiho a k němu Pozzata ani Bertagnolliho a čelil silnému tlaku. Tři závodníci z Lampre proti žádnému z Liquigasu, to se zdálo příliš. Nakonec tito tři závodníci byli největšími esy domácí reprezentace, Ballerini se rozhodl dobře – vítězný Alessandro Ballan, druhý Damiano Cunego a nepředstavitelný kus práce pro tým odvedl Marzio Bruseghin. Místo těchto tří možná mohli být úspěšní jezdci Liquigasu, ale to už se nedovíme. Podle nás ale vsadil na správnou taktiku. Nejhorší variantou by asi byla nominace jak Pellizottiho, tak Cunega. Koneckonců, Liquigas dostal předtím příležitost na olympiádě v Pekingu a v pětici měl dvojnásobné zastoupení (Pellizotti, Nibali).

Samotné řízení taktiky při závodě je jen třešničkou na dortu, přitom i v této oblasti je Ballerini mistrem. Předvedl to letos ve Varese. Dvě třetiny závodu jeli Italové na jasného lídra Paola Bettiniho, který se podle všeobecného očekávání chtěl rozloučit s kariérou mistrovským titulem. Aniž by to původně zamýšlel, stal se návnadou i pro favority jiných zemí, především pro Španěly. Jenže Paolo vzkázal do mechanického vozu, že se necítí v tomto závodě na vítězství. V té chvíli bylo vše jinak a Franco Ballerini musel okamžitě vytáhnout z rukávu plán B. Jenomže mohl by být sebeobratnějším stratégem za volantem doprovodného vozu, ale o výsledek se přece jen museli postarat sami závodníci na silnici.

Itálie si v čele závodu udržela převahu a sama jej tvořila. Mezi přítomnými tifosi sice nastala velká nervozita, vždyť začala padat osvědčená jistota, ale domácí si našli nové lídry závodu. Na čele jeli Rebellin, Cunego a Ballan. Nejdříve útočil Rebellin, tři kilometry před cílem atakoval Ballan a dotáhl svůj únik až do vítězného konce. Pokud by jeho akce nevyšla, byl ještě v záloze závěrečný spurt Cunega. Přestože se mezi profesionály, a v Itálii především, počítá jen vítězství, tak měli málem domácí fanoušci plné stupně vítězů: Ballan první, Cunego druhý a před čtvrtého Rebellina se dostal jediný Dán Breschel.

Franco Ballerini umí kličkovat mezi individuálními zájmy a jeho práce vede k jednoznačnému cíli – co nejlepšímu výsledku pro Itálii. Někdy musí zvolit kompromis, jindy učinit nepopulární krok a zřejmě i částečně poškodit jednotlivce, přitom sám jako bývalý vynikající závodník dobře ví, jak těžce to cyklista snáší. Jeho úkolem je však vítězství italské reprezentace, v jejíž prospěch dává své manažérské schopnosti a hlavně plnou osobní zodpovědnost, která je stoprocentní a bez jakýchkoliv úhybných manévrů. Bez nominačních kritérií. Dokážete si to přestavit v našich domácích alibistických podmínkách?

Libor Matějka, Marek Matějka
Foto: Cor Vos

Menu