Nestává se to úplně často. Vlastně za deset let, co časopis 53×11 vychází, psal úvodník někdo jiný než šéfredaktor jen jedinkrát. Teď je to podruhé, ale hned tu anomálii vysvětlím:
Když jsem to spočítal, písmenka o sportu a cyklistice zvlášť píšu tucet let a zvykl jsem a za tu dobu se naučil, že něco šlape lépe a něco hůř. Někteří závodníci jsou „free to speak“ a mají co říct. Někteří naopak vystaví hradbu a řeknou sorry (v lepším případě vůbec něco řeknou) a já si je i jejich týmy tímto onálepkoval a přestal je řešit. Nedokázal jsem prostě udržet novinářskou nestrannost.
Ať nechodíme dlouho kolem, Astana se na tomto mém soukromém seznamu objevila taky. Divný tým, říkal jsem si vždy. Kvůli dnešnímu šéfovi pro jeho experimenty s krevním dopingem, kvůli dalšímu bývalému závodníkovi, který uměl stavět vysoké hradby, a taky proto, ač mě ta doba minulá jen lehce „lízla“ a možná proto trochu neprávem, v tomto týmu cítím pořád kus sovětskosti, ačkoliv dnes už patří v pelotonu k těm národnostně nejrůznorodějším. Prostě předsudky, které jen těžko odbourávám. Izvinitě!
Pak ale nadejde doba týmového tréninkového kempu v Calpe, kterému jsme v tomto čísle věnovali výrazný prostor, a začínáte žasnout. Sven Jonker, nový člen „tiskového“ v Astaně, do Whatsappu píše: „Mohl bych vás vyzvednout na letišti.“ Říkáte si cosi o novém koštěti a že ještě pořádně neví, jak to v cyklistice chodí. Ale ono to tímto soukromým taxikem nekončí.
Reportáž ze zákulisí? „Naložíme vás do auta a pojedeme s týmem celý trénink.“ Data zevnitř týmu? „Ověřím a pošlu.“ Rozhovor? „Jasně, bude na vás čekat po večeři. Času, kolik chcete.“ Půlhodina s Jakobem Fuglsangem, na němž to teď v Astaně bude celé stát, je fantastická. Ještě záživnější je Estonec Kangert, který mi bourá další z předsudků o cyklistech, kteří se zajímají tak možná o placaté sporťáky a hodinky. Já kvůli němu nakonec taky musel do knihovny a teď už rozumím, proč knížka, kterou měl na nočním stolku, je tak „super cool“.
Jan Hirt, nová posila Kazachů, přesvědčuje, jak je i zevnitř všechno fajn, a já se po třech dnech v obklopení tyrkysu přistihuju při myšlenkách, že to s tou Astanou vlastně nemusí být tak špatné. Protože jak nedávno řekl jeden pán, jehož krok občas rozkolébá viróza: „Jen blbec nemění své názory.“
Filip Grim
Přidat komentář