Úvod » Zprávy » Bleskovky » SPECIALIZED TARMAC SL 2
Bleskovky

SPECIALIZED TARMAC SL 2

Specialized Tarmac měl vpravdě život téměř jepičí. Sotva si užil vychvalování pracovníků marketingu i jezdců, kteří ho dychtivě zakoupili, už je tu nový vládce silniční sestavy této americké firmy – přepracovaný Tarmac SL 2. Nese tolik zajímavých prvků a provází ho tak nadšená hodnocení po prvních praktických zkušenostech, že v elitní devítičlenné letce Velo stars 2008 prostě nemohl chybět.

Rám nového Tarmacu byl údajně inovován na přání profesionálních závodníků. Proč? Vždyť doposud spokojeně používali výkonný rám s označením Tarmac SL a na rozbité silnice jarních klasik mohli přesednout na osvědčený komfortní model Roubaix. Jenže vývoj musí pokračovat a konstruktéři značky zřejmě usoudili, že nadešel čas spojit boční tuhost a pohodlí v jeden celek. Výsledky laboratorních testů (pro objektivitu musíme dodat, že zadaných právě firmou Specialized) dosvědčují, že si nový rám uchovává pevnost původního Tarmacu, ale pohodlím se podstatně přiblížil (téměř vyrovnal) modelu Roubaix! To vše při dalším snížení hmotnosti.

SL 2 – výkladní skříň inženýrů Specialized

Výsledkem výzkumu značky je zjištění, že největší vliv na pohodlí rámu má partie okolo vrcholu sedlové trubky. Z tohoto důvodu je u modelu Tarmac SL 2 horní rámová trubka v této partii ještě plošší než u původního provedení a změny zaznamenalo v tomto místě také složení karbonu. Dbaje světových trendů, prošly dietou i vzpěry zadní stavby, které jsou nyní viditelně subtilnější. Naopak posílila zadní vidlice – oválné nohy dosahují impozantní výšky. Méně vídaným prvkem je tvarování sedlové trubky, která je ve středové oblasti poměrně mohutná s náznakem čtvercového průřezu, ale směrem nahoru se postupně výrazně zužuje a zakulacuje. Velmi podobně pracuje s materiálem v této partii namátkou třeba Canyon nebo Lemond. Že by další nový trend? Ani ostatní technologické prvky nejsou výsadou této značky – integrované středové složení (misku ložiska tvoří přímo středové pouzdro) a zvětšený průměr spodního ložiska hlavového složení (horní 1 a 1/8″, spodní 1,5″). To je za účelem zvýšení tuhosti více zapuštěno do hlavové trubky (12 mm nad jejím okrajem), čímž se místo namáhání dostává do přímky se spodní rámovou trubkou. Kónický krk vidlice, zejména jeho napojení na korunku, využívá nové struktury kompozitu s ostrým úhlem kladení vláken. Součtem těchto inovací vypadá nová vidlice téměř dvakrát mohutněji než její předchůdkyně.

Specialez TARMAC SL 2
SPECIALIZED TARMAC SL 2

Loga Specialized ale nenacházíme jen na rámu, posety jsou jimi téměř všechny komponenty s výjimkou brzd a řazení. Na bezeztrátový přenos energie mají velký vliv kliky, takže i tento komponent se usilovně vyvíjí. Už loni firma představila systém se dvěma integrovanými poloosami, které se obdobně jako Campagnolo Ultra-Torque stahují uprostřed středového pouzdra jedním šroubem. V porovnání s konkurencí působí jejich ramena subtilněji (hrozivé vzezření jim dodává snad jen mohutný nápis Specialized), ale nově upravený průřez ve tvaru písmene „D” vykazuje vynikající pevností parametry. Přepracovaný je rovněž unašeč a převodníky, které se dočkaly nového profilu zubů i odolnější povrchové úpravy. Technickým unikátem jsou kombo řídítka S-Works Barmac Wedge montovaná ke sloupku vidlice pomocí soustavy zkosených vložek v představci, jejichž kombinací dosáhneme pěti různých poloh měnících úhel představce v rozsahu osmi stupňů. Tím je do značné míry eliminován nejvýraznější nedostatek tohoto typu „pracoviště” jezdce – omezená variabilita nastavení.

Kontakt se zemí udržují červenobílé pláště S-Works Mondo v šíři 700×23C se skládací patkou a hustotou vláken 127 TPI, obuté na nových středně vysokých plášťových kolech Roval Rapide SL. Nejlehčí plášťové ráfky značky rotují kolem klasických nábojů vlastní produkce na dvaceti, respektive čtyřiadvaceti paprscích se zapuštěnými niply. Hmotnost setu bez titanových rychloupínáků činí 1450 gramů. V sedlovce s bočním stahovacím šroubem je upnuto lehké skořepinové sedlo Body Geometry Toupé Team s typickým otvorem pro odlehčení citlivým partiím.

SL 2 – účastník silničního provozu

Tarmac SL 2 je k dostání v barvách dvou sponzorovaných stájí – v červené variantě Quick Stepu a modré kombinaci Gerolsteineru. Pohled na do detailu sladěné kolo, které jsme měli k dispozici pro testování, vyvolává přinejmenším stejně příjemné pocity jako pozorování displeje váhy, který se po chvíli ustálí na hodnotě pouhých 6,6 kg (bez pedálů). I člověku vnímajícímu většinu kol jako jistý druh materiálu se ze sálajícího charizmatu lehce roztřesou kolena. Respekt neztratíte ani během několika prvních kilometrů – čtvrt milionu je čtvrt milionu, takže hlavně to nikde nepoložit!

Délka posedu je součtem sportovního rámu a relativně kratšího (v našem případě 100 mm dlouhého) představce kombo řídítek. To je asi jeden z důvodů, proč není výsledný předklon jezdce tak výrazný, jak by se dalo od čistokrevně závodního kola očekávat. Postavy konfekčních proporcí zůstanou na kompromisně dlouhém Tarmacu ušetřeny natahování na skřipec. Jízdní vlastnosti kola jsou ale už vyhraněnější – Tarmac reaguje stejně okamžitě a ochotně na každý nepatrný pohyb řídítky jako na náklon kola a práci s těžištěm. Tento jev vystoupí do popředí zvláště v případě, kdy na něj přesednete z kola ušitého podle ospalejšího vzoru. To si pak musíte, zvláště při pomalé jízdě nebo ve stoupání ze sedla, chviličku zvykat. Ale přesnosti a citlivosti se přivyká velmi snadno. Živost kola najde uplatnění klikatých sjezdech, kde drobnou těžiště nasadíte požadovaný oblouk a kolo jej předpisově přesně obkreslí. Na snadném ovládání se vedle alchymie úhlů a délek podílí také menší rotující hmota í především v klinou změnou ný obílí kol.

Jedná se o typický pocit z pohybu na kolech lehčích, než na jaká jsme zvyklí – při přímé jízdě jsou svým způsobem neposednější, ale myšlence náhle změnit směr jsou vždy nakloněna. Radost z ovládání kola je ještě stupňována schopností jednotlivých komponentů pohlcovat otřesy. Pocit nejistoty, který na českých silnicích občas vystoupí pří jízdě na tvrdším rámu, jsme na Tarmacu nezažili. Kolo se i k horšímu povrchu doslova přilepí a vy si můžete ve sjezdu dovolit podstatně více než obvykle.

Spojení komfortu a boční tuhosti je skutečně výjimečné. Na závodním kole jezdec často zápasí s pocitem, že veškeré pohodlí obstarává pouze pružná korunka přední vidlice a zadní část kola spoléhá výhradně na omezené možnosti sedlovky. U Tarmacu jako by tomu bylo naopak – při přejetí nerovnosti je zadní část pocitově komfortnější než průměrný předek. Tento jízdní projev je mezi špičkově tuhými rámy výjimkou. Pohodlí přední části rámu patrně zachraňují plochá řídítka, která jsou zároveň tím jediným, co jsme dokázali při silové jízdě alespoň trochu „rozcvičit”. Zbytek kola je absolutně rigidní. Při wattové zátěži vyvinuté sedmdesátikilovým amatérským jezdcem nemělo cenu hledat žádné ztráty energie.

SL2 – továrna na zázraky?

Popsané jízdní vlastnosti mohou vyvolat dojem, že se projektanti značky upsali ďáblu nebo jiné nadpřirozené síle. Bohužel jsme v této oblasti nesmlouvavými skeptiky, takže se po vysvětlení poohlédneme jinde. Přijatelnějším se zdá být závěr, že naše testování obhájilo použitou koncepci „maximum komponentů od jedné značky”. Specialized si díky ní může na místech, kde by výsledek třeba nebyl stoprocentní, pomoci odladěním komponentů. Trochu měkčí řídítka, zapletené Rovaly s nižším karbonovým ráfkem i sedlovka S-Works SL jako jediný pozůstatek technologie vkládaných bloků Zertz tlumících vibrace – všechny tyto díly výrazně pomáhají rámu v pohlcování nerovností. Svou roli hraje také lehké sedlo Specialized Toupé s karbonovým základem a titanovými ližinami. Také to bylo velmi pohodlné, i když jsme si museli trochu zvykat na pocit ostrých bočních hran pramenící z jeho nízké skořepiny. Konkrétnější výtku bychom měli ke zbytečně široké zadní části, ale zarytý příznivec značky by stejně samozřejmě jako pravdivě namítnul, že můžeme zvolit v programu Body geometry stejný model v užší verzi.

Komponenty řazení se u testovaného kola liší od katalogové specifikace. V době testování kola byl Sram Red, kterému na Tarmacu náleží právo řadit, k dispozici pouze ve formě nefunkčních maket, takže jej zastoupil až druhý v hierarchii – Force. Řazení fungovalo sramovsky přesně, páky skvěle padly do ruky a také obavy z přivykání systému Double Tap se jako vždy po pár metrech rozplynuly. I když je Specialized hodně dravý, opět jsme nepostrádali ani možnost řadit na těžší převod o více pastorků naráz. Se Sramem dobře vychází kliky z dílen Specialized, které vedle absolutní tuhosti nabízejí také rychlou a přesnou změnu převodu.

Jiným místem, kde si musel Sram se Specializedem porozumět, je brzdový systém. Čelisti Force, vyzbrojeny špalky Roval se speciální směsí pro karbonové ráfky, poskytovaly velmi vysoký brzdný výkon. Po pestrých zkušenostech s jinými značkami jsme měli trochu strach z plynulosti dávkování síly, ale až na tichý kosmický bzukot hrubšího povrchu ráfku je komfort brždění vysoký. Po této zkušenosti začínáme věřit, že by se jednou mohly vlastnosti karbonu dostat na úroveň opracovaných hliníkových ploch.

SL 2 – zdroj ponaučení

Především od listů bajky by se měl čtenář zvedat ponaučen, ale budeme rádi, když k jeho formování přispějí i stránky Vela. Co tedy plyne z výše uvedeného? I když si myslíte, že si na novém Tarmacu SL 2 jenom chvilku „vytočíte nohy”, určitě vyjeďte už dopoledne a nezapomeňte blikačku. Lehce se vám totiž stane, že kopce budou stále prudší a krásnější, sjezdy strmější a zábavnější, až zjistíte, že jste příliš daleko od domova a ani vynikající akcelerační schopnosti kola vás před Klekánicí nezachrání. Moudří však ať vydají se raději cestou prevence. Pokud zrovna nevlastníte zbytečných 215 000 Kč, nesedejte na tohle kolo, i kdyby vás přemlouvali. Projeďte si oblíbený okruh raději na svém stroji a na Tarmaca se podívejte doma v přímém přenosu z některého závodu Pro Tour. Rodina vám bude vděčná, udržíte-li i nadále rozpočet v černých číslech.

Karel Kuchler
Foto: Jerry Efeb

Přidat komentář

Klikněte zde pro vložení komentáře