Úvod » Zprávy » Bleskovky » LAGO DI GARDA – TRAILY
Bleskovky

LAGO DI GARDA – TRAILY

Při naší návštěvě festivalu u Lago di Garda jsme poměrně velkou část strávili v sedle kol v rámci testování. Jelikož nešlo zdaleka o náš první pobyt v této lokalitě, využívali jsme pro výběr testovacích okruhů jak dřívějších zkušeností, tak jsme se neubránili za pomocí mapy a někdy i pouhé intuice experimentům a objevování. Na následujících řádcích pak najdete pár tipů, kam stojí zato se podívat, pokud se do této bikery vyhledávané lokality vypravíte. Ještě možná malé upozornění. Pokud si nezaplatíte přepravu dodávkou i s kolem někam na vrchol (tzv. shuttle) nebo lanovku na Monte Baldo, je třeba počítat s tím, že prakticky každá cesta na vrchol těch nejlepších trailů celkem dost bolí a sebere hodně sil, které pak při cestě dolů mohou chybět.

Text a foto: Štěpán Hájíček

Monte Brione

Kdo byl alespoň jednou na Gardě, jistě si vybaví útes pojmenovaný Monte Brione, který se ostře zařezává do severního břehu jezera a rozděluje tak města Riva del Garda a Torbole. Přímo po jižní straně tohoto útesu se vine cesta, která je běžně přístupná jen pěším turistům a bikeři sem mohou jen v době festivalu. A není se čemu divit, vždyť cestu dolů tvoří krom několika snadno jetelných úseků nekonečná řada často dosti vysokých schodů, které je třeba zdolat s těžištěm posunutým až těsně nad zadní kolo. Každopádně fantastické výhledy z kraje skály na ruch ve městě či klid na pláži za tu trochu rizika stojí.

 

Monte Baldo – Monte Altissiomo – Navene

Způsoby, jak se na Gardě dostat bez hodiny trvajících a síly rychle beroucích výjezdů někam „na horu“ k začátkům fantastických sjezdů, jsou v zásadě jen dva. Nechat se vyvézt dodávkou (tzv. shutlle) nebo vyjet jedinou v blízkosti jezera se nacházející lanovkou na Monte Baldo. Mnoho bikerů se hned od lanovky vydá směrem k Monte Altissimu, což je možná trochu chyba, jelikož když se popojede kousek po hřebeni směrem na sever, tak se lze dostat k místu s fantastickým výhledem na celé jezero. Odsud sice vede pěšina směrem dolů k silnici, kam je třeba se dostat, ale i jenom sejít ji pěšky je občas dost nelehké, proto je lepší se pěkně vrátit zpět k lanovce a poté po široké štěrkové cestě spadnout dolů do sedla a na silnici a následně po asfaltu dojet do dalšího sedla, tentokrát přímo pod Monte Altissimo. Z tohoto místa lze zvolit několik různých alternativ, jak se dostat dolů k jezeru. Pokud není na vrchu Altissima sníh, lze se doslova vyškrábat na jeho vrchol a pak si užít nekonečného a často technicky hodně náročného sjezdu prakticky bez přestávek klesajícího až k hladině. My jsme ale tentokrát zvolili jinou možnost – M. Altissimo jsme objeli z východní a následně severní strany, kde jsme se napojili na onu cestu vedoucí přímo z vrcholu. Od horské chalupy Rif. Graziani, tu je třeba objet, se pokračuje po panoramatické vrstevnici – trasa č. 650. Ta poutníky po chvíli přivede k menšímu vysokohorskému statku a za ním již začíná to správné bikové eldorádo. Úzký, v příkrém svahu zaříznutý singletrack prověří jak pilotní schopnosti, tak i strach z výšek. Na konci jednoho takovéhoto úseku je třeba se rozhodnout kudy dál. Možností je víc, pokračovat po značce č. 650 a poté se napojit na č. 624, nebo si cestu na Monte Varagna (1780 m n. m.) zkrátit po značce č. 624b. K tomuto vrcholu vede sice kratší, o to však výživnější stoupání, které i nejsilnější povahy donutí kolo místy tlačit či nést na rameni. Od dosažení M. Varagna se již lze těšit na téměř nepřerušované sjezdové orgie. Ti technicky zdatnější nejspíš zvolí přímou cestu dolu do Naga a následně Torbole po legendárním trailu č. 601 (six-O-one). Jako druhou alternativu pak doporučujeme trail č. 6 vedoucí do Navene, který lze téměř celý zvládnout i na XC biku, přitom si zde užijí i milovníci nefalšované technické jízdy.

 

Assenza – okruh

Motivováni místním bikovým průvodcem – časopis Lago Biker, jenž je volně dostání v infocentru či v bikeshopech – jsme se vydali okusit i zatím zcela neprobádané části okolo Gardy. Startuje se v obci Assenza, která leží kousek na jih od Malcesine. Odtud stoupá silnice směrem na Castello di Brenzone, kde je třeba najít nenápadnou odbočku se směrovkou na Prada alta. Zde je třeba počítat s tím, že výjezd vezme hodně sil, jak fyzických, tak i morálních, jelikož se jede stále vzhůru po donekonečna se kroutící silnici, téměř bez přestání na nejlehčí převod. Z toho důvodu náš původní plán odpovídající zmíněnému doporučení (dojet až na Malga Val di Vies a dolu se spustit po cestě č. 33, následně č. 34 dolů do obce Campo) vzal brzy za své. Asi po hodině a půl trýznivého šplhání se do svahu jsme dosáhli odbočky (cesta č. 654), které jsme se okamžitě chytli a vedení jejím značením se s radostí začali spouštět zpět do Assenzy. Cesta to byla krásná, úzká, převážně hustým porostem na pomezí lesu a křovin se spoustou kamení a silně utažených vraceček. Na konci, těsně na hranici lesa a civilizace se pak úzký singletrack promění v nepříliš širokou panelovou cestu, která dolů do vesnice padá pod jen těžko uvěřitelným sklonem.

 

Pregasina a okolí

Pregasina je malebná vesnička ukrytá mezi skalními masívy, navíc díky omezenému přístupu (silniční tunel nebo stará uzoučká asfaltka) zde život plyne krásně pomalu. Tedy pokud se sem nenahrne dav bikerů, touto cestou se často vracející z dalšího místního legendární vrcholu Monte Tremalzo. Až do Pregasiny přitom lze bez větších problémů dojet na kole, zde se osvěžit v cukrárně či jen jedné z místních kašen a pokračovat dále do kopců. Abyste se dostali k pořádnému terénu, je vhodné neskládat zde v Pregasině zbraně, ale ještě se alespoň na chvíli zmáčknout a vystoupat ještě o pár set výškových metrů. Ideální je k tomu zvolit cestu č. 115/422 směr Punta dei Larici, dále vedoucí až do sedla pod Monte Guil. Jelikož přímo podél klasické širší štěrkovky vede technický trail, lze výjezdové trápení kdykoliv ukončit a otočit se směrem dolů. Komu stačí síly a morálka, ať se ale rozhodně nevzdává před koncem a dojede (dojde – závěrečný úsek je docela prudký) až na křižovatku cest pod Monte Guil. Zde je ideální najít „alternativní značku“ č. 422b a po ní se parádním sjezdem s řadou náročných technických úseků nechat dovést zpět do Pregasiny. Odtud zdánlivě další sjezd vede jen po silnici, ale to není až tak docela pravda. Nejprve je třeba skutečně po silnici dojet k tunelu, zde odbočit na starou cestu (asfaltka po které se stoupalo vzhůru) a pak hlavně nepřehlédnout dvě menší odbočky nenápadně mizející v lese, označené rukou psanými cedulkami. Ty jezdce protáhnou dalším z mnoha krásných a skutečně úzkých sjezdů. Tyto odbočky jsou zdánlivě jen dvě, třetí je ale přímo na konci té druhé (je třeba se pár metrů vrátit). Poslední úsek již ale definitivně opustí klasickou cestu směřující do Rivy a namíří si to téměř kolmo dolů podél toku Ponale přímo k jezeru – další nezapomenutelný sjezdový úsek s vysokou technickou náročností. Menší nevýhodou je, že tato pěšina končí na silnici z Rivy do Limone a je tedy třeba se vrátit kus silničními tunely. Zpět do Rivy je to ale naprostá rovina a tunely jsou zde dostatečně osvětlené.

Přidat komentář

Klikněte zde pro vložení komentáře