Centrem závodu jsou již po léta Teplice nad Metují, sídlo pořadatelského týmu RedPoint. Protože závod startuje v sobotu již v osm hodin, většina účastníků z různých koutů republiky dorazila do Teplic již v pátek a kromě prezentace tak mohli večer v rámci motivace shlédnout video z loňského ročníku závodu. Přihlášeno na dlouhou trať bylo letos 554 účastníků, dalších více než tři sta jich však zvolilo start na nově zavedené 63 km dlouhé trati a zapomenout bychom neměli ani na třicítku žáků a žaček, kteří závodili na 36 km trati. Po sportovní stránce byl hlavní závod letos velmi zajímavý – jednalo se o finále Českého poháru v bikemaratonu a očekával se boj o první místo mezi Tomášem Trunschkou a Oldou Haklem. Účast však potvrdil i Jan Hruška a německý borec Thomas Nicke, který ovšem nakonec nedorazil.
Jak už bývá zvykem, po startu si závodníci objedou nejdříve tzv. Malé Sudety. Hned na začátek závodu se stoupá po asfaltu do téměř 700 metrů nad mořem – pro elitní závodníky se začíná závodit už zde, protože hned 4. km závodu je jednou z prémií ohodnocených tisícikorunou pro jejího vítěze (celkem je prémií devět). Pak po sérii několika „kopečků” postupně klesnou zpět na 360 metrů nad mořem a po 36 km se tak vrátí na teplické náměstí. Zde se na druhé z celkem jedenácti perfektně zajištěných občerstvovacích stanic (včetně bidonů pro prvních 50 jezdců) mohou posilnit do boje s dalšími kilometry. A energii každý z účastníků ještě bude potřebovat, protože teprve o pár kilometrů dál „to” začne.
Za dobu, co už se Rallye Sudety jezdí, se názvy Amerika, Kamenná brána, Machov, Vysoká Srbská a Hvězda silně zapsaly do podvědomí bikerů. „Velké Sudety” jsou směsí prudkých, často rozbitých stoupání a technicky náročných sjezdů. I ti nejlepší mnohé pasáže sbíhají po svých, takže není ostudou z kola seskočit a udělat totéž – rozhodně lepší, než si kaskadérskými kousky vysloužit jízdenku záchrankou do nejbližší nemocnice. Davy diváků letos neodradilo ani deštivé a poměrně chladné počasí – je až neuvěřitelné, kolik přihlížejících a fandících po trati bylo. Zasloužený potlesk tak sklidili i ti, co sjezdy běhali. Diváci takto oceňují odvahu každého z těch, co se postaví na start Sudet… Jedna skupinka přihlížejících si dokonce dala tu práci a do lesa dotáhla pivní bečku, z níž pak nabízeli projíždějícím ochutnávku. Některé závodníky pak museli odhánět, aby se vydali zpět na trať…
Závod letos doprovázel různě silný déšť, před nímž byli závodníci chráněni lesem a jistou roli sehrál i vodu rychle propouštějící písečný podklad. A tak, zatímco na Moravě byl vyhlášen třetí stupeň povodňové aktivity, na některých místech tratě Specialized Rallye Sudety byste vůbec neřekli, že pršelo. Byly však i pasáže, kde se naopak lesní pěšinka proměnila ve skluzavku a o nějakém řízení bajku pak nemohla být řeč.
Co doporučit k úspěšnému absolvování Sudet? Dovolíte-li mi trochu osobní zkušenosti: já jel Sudety letos poprvé a šel do nich s velikým respektem – nechal jsem si poradit od zkušenějších a nelituji: rozhodně se vyplatí se nikam nehrnout a šetřit síly. Hodně účastníků již doplatila na přepálený začátek a na Sudetech se za takový prohřešek platí krutá daň. Dostat se pak do cíle se může zdát jako naprosto nereálné…
Specialized Rallye Sudety je závod, který má tradičně asi nejzajímavější průběh – na čele se vedoucí jezdci neustále mění, tu někomu sekne, tam se někdo rozjede, ten spadne ve sjezdu a ten udělá defekt. Se dvěma defekty bojoval i náš přední silničář Jan Hruška, který (ač byl řazen mezi favority) dokončil nakonec na 30. místě. Vítězem závodu se ale stal po pěti a půl hodinách Tomáš Vokrouhlík, nově hájící barvy Top Ten Factoru Teplice: „Byl jsem tady dvakrát druhý a těch druhých míst bylo letos už taky dost, takže jsem rád, že se to dnes povedlo,” rozplýval se pak v cíli. Necelé tři minuty za ním přijel do cíle Tomáš Trunschka (Lannuti Most): „Sezóna byla dlouhá a už jsem silně cítil únavu. Okruh Malých Sudet se ale jel poměrně výletním tempem, což mi vyhovovalo a docela jsem se i rozjel,” popisoval Tomáš, který ještě v pátek tvrdil, že pojede „od občerstvovačky k občerstvovačce”. Třetí se v cíli objevil lídr Českého poháru v bikemaratonu Olda Hakl (Merida Biking Team), který tak bodový náskok na Tomáše Trunschku udržel a stal se tedy vítězem letošního Českého poháru v MTB maratonu. Také svůj triumf náležitě oslavil a krom sebe samého zlil šampaňským všechny, kdož mu byli poblíž. Fotografové taktak stihli utéct. Z žen si se Sudetami nejrychleji poradila Barbora Radová (Profil KTM), která protla cílovou pásku 80 minut po Vokrouhlíkovi, a stejně jako Hakl byla na závěr vyhlášena vítězkou ČP.
Vzhledem k podmínkám a náročnosti tratě závod nedokončila skoro čtvrtina přihlášených. Někteří z nich v tom však byli nevinně – s pochroumaným kolenem a rozpůleným kolem skončil po střetu se laní například jeden ze závodníků mosteckého týmu Lannutti, negentlemansky se zachoval anonymní biker k jedné ze startujících žen, která díky nim skončila v příkopě s nehezky zraněnými koleny. Místo aby ostatní bikeři ženy startující na takovém závodě obdivovali a pomohli jim, tak jim jejich jízdu takhle pokazit…to je na pováženou…
Co říci závěrem? Sudety ani letos nikomu nedaly nic zadarmo, zároveň potvrdily, že patří k elitě mezi českými závody – nejen technickou náročností tratě nebo její délkou, ale i zázemím. Tým desítek pořadatelů šlape jako perfektně namazaný stroj, občerstvovací stanice je téměř pod každým kopcem a navíc jsou báječně zásobené. Divácká atmosféra již byla výše zmíněna a i proto získávají Sudety jednoznačně 10 bodů z deseti. Nechce se ani věřit, že před pár lety byl Tomáš Čada rozhodnutý tuto stálici Velo série i Českého poháru zrušit…štěstí pro nás pro všechny, že k tomu nedošlo!
Foto: Petr Štěpán
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT