Úvod » Zprávy » Bleskovky » S Tatarkou na cestách
Bleskovky

S Tatarkou na cestách

V červnovém Velu najdete reportáž ze zajímavého výletu Kamila Tatarkoviče s Robynem Trnkou, z něhož vzešla poutavá fotoreportáž. Text v ní je dílem Kamila Tatarkoviče, ovšem ani Robyn nelenil a napsal report „z druhé strany“ – jak to vše den za dnem probíhalo, čtěte v původním znění Robynova pera.

1. den 
Dnes odjíždíme s Kamilem Tatarkovičem do jižní Francie na riviéru fotit road trip report pro magazín Velo, domluvenej a odkládanej už asi půl ruku kvůli zaneprázdněnosti. Je to spojený s Kamilovejma povinnostma v továrním Kona Les Gets teamu, s kanclem v Monacu a samozřejmě Kamovo trénování s teamem, Fabienem Barelem a Tracy Moseley. Celý den odjezdu je ve stressu, jen si průběžně s Kamem telefonujem jak jsme na tom, protože ke mě jede z Olomouce,ale nakonec se v podvečer dostávám k balení na 10ti denní trip. Kamil doráží ke mě do holobytu asi hodinu po půlnoci.Vysklá­dáváme auto dovnitř a jde se spát. Ráno brzkej budíček a skládat opět do auta. Je toho dost, když pominu naše cajky, tak je to pět kol, hromada rezervních gum a ráfků, pak bagáž, stativy, foťáky. Stavíme jen na Brenneru na vynikající gulášovou polívku, jinak maximálně tak na tankování. Po 12 hodinách jsme se dostali na místo. Celkem jsme to drželi, takže to bylo o trochu kratší, asi o půl hodiny, Vito letělo jak ďas.

2. den

Z telefonátu předešlej den Russelovi-exmanažerovi Kona teamu, kterej má momentálně pod palcem starosti s bikeparkama (pod Konou) po celý planetě, takže vesměs žije v letadle, bylo jasný, že první den se slezeme v San Remu na lokální DH trati, kde potrénuje celej team, bude tam ještě Kona-kameraman pro natáčení teamovýho videa a tak podobně. Do San Rema jsme to zkusili místo po dálnici přes hory, ale neosvědčilo se to, příště tedy po highway. Na místě koukáme,že je tu čilej tréninkovej život. Klaussmann, Sabrina Jonier, Karim Amour, Camelini, Caluori,Pascal, samozřejmě dvojnásobnej mistr světa Fabien Barel a Tracy Moseley, kteří dorazili těsně po nás, a závěrem legendární a na několik letošních závodů SP se letos snad navrátivší jen jednou poražený 10ti násobný mistr světa Nico Vouilloz…co dodat.

Nico je uzavřenej. Furt něco ladí na svým Lapierre, pak to pověsí na valník za dodávku, vleze si do auta k ostatním, sedne na zem do kufru..

My ještě kecáme s Russem, Barelem, Tracy a mechanikem Kona teamu Paulem. Předali jsme Pilsnery a náký buchtičky, prostě seznámení, kolem se motá kameraman a točí.

Barel lítá jak pes, trénuje se prakticky celý den. Fotím výhradně ty tři od Kony. Ostatníma se jen kochám. Jen Nica si vyfotit prostě musím, jeho úsporná jízda je prostě nádherná. Je to démon. O trati se zmiňovat nebudu… Nedivím se, že jsou odtud mistři světa.

Už to začíná být dlouhý a trochu prší na trati jsem už jen já, kameraman a Russ .Jdu na chvíli dolů do stanu. Barel před sezónou intenzivně testuje, takže mu mění každou jízdu vidlice, tlumiče, pružiny. Neustále rozebírají s mechanikem neskutečný detaily, jak se co chová, vůbec nechápu, jak to může pociťovat, ale očividně ví, o čem mluví. Vidle jsou totožný na pohled s normálníma tripl osmama od Marzocchi, ale vnitřnosti jsou úplně jiný, jednu má i se vzduchovou pružinou, na všech tlumičích napsáno jen Fox Prototype… A mění a testuje a mění a testuj, vše se píše do tabulek „bike settings“, měří se časy, konzultuje přilnavost, progresivita atd.
Trénink jezdí na volnejch pedálech, ale později už je zahřátej, přendavá SPD a začíná peklo, v určitých pasážích tratě je o infarkt sledovat jeho jízdu, nebo spodní průlety s výškovým i stranovým rozdílem. Pomalu to všichni balí, jen Barel jezdí, jezdí, jezdí, dolů doráží naprosto vyčerpanej, chvíli si vytáčí nohy, vzpamatovává se, bere další nastavený kolo a jede opět navrch. Ani nerozžhavil jeho 160mm (!) kotouč na zadním kole. Pak vše končí, domlouváme se co další den, nakládáme do auta Tracy, která jede s námi do La Pointe, kde má mimo sezónu parkoviště teamovej truck. Tracy zítra odlétá zpět na ostrovy, byla tu několik dní testovat a natáčet. Domů jsme pak už za tmy dorazili vyčerpaný jak zvířata.

3. den

Dnes jsme si dali XC FR a nafotili nějakej materiál, oběd, opakovaní dopoledního scénáře, při traverzování jsme se potkali s Fabienem, kterej se vracel z tříhodinovýho tréninku v horách na silničce. Cesta do Monaca do evropský kanclu Kona. Všude se válejí kola, tlumiče, vidlice a tak podobně. Prohlídka Monaca u lodí v přístavu, procházka a projížďka po okruhu. Zrovna stavějí tribuny pro F1, nafocení několika HD fotek, kde Kamil mačkal podle potřeby a šlo mu to dobře. Večer mrknout na nejslavnější kasína, snad kromě Vegas. Cesta zpět po pobřeží do Nice. Nice přes ghetto, kde nás zablokovali popeláři a černoši se začali rojit, radši jsme se v aute zamkli.

4. den

Ráno jsme vyrazili na skoky, ke kterým nám den před tím vysvětlil cestu Barel. Našli jsme je napoprvý a nic moc to nebylo. Na mě velký. S Kamilem jsme stvořili jednoho whipa a jeli jsme k Barelovi na sraz. Dnes se jezdil sjezd v Peille. Na stejný trati, kde jsem před měsícem testoval RB Gear Box. Barel opět testoval, takže každou jízdu měnili pružiny, vidlice, pružiny, vidlice, tlumiče a jinak laborovali. Dali potom osm jízd a po sedmé hodině jsme měli hotovo a jeli na barák, celej den jsem strávil s bagáží na kopci, takže jsem nebyl celkem fresh. Na konci dne mě Barel posadil do jeho dodávky a poslední tři jizdy jsem je vozil na kopec. Mechanik dole ladil kola na další jizdu.Večer rejže a kuře, trochu pokecu a spát.

5. den

Beru jen film. Vyjeli jsme asi 20 min po asfaltu na vrchol kopce nad údolí a začali laborovat kam dál, Kamil ukázal na nejnenápadnejší pěšinu a trefil jackpot. 40 min úchvatnýho singletracku po vrstevnici kopce. Hubeňoučká pěšinka nad strží. Nad hlubokou strží a neustále na tenoulilinký pěšince plný zatáček, hupů, klopenek, trialovejch pasáží. Jen si dávat bacha na pravý točky „za roh“, tam byla vždy strž na ráně a to nebyla prdel, občas se utahovaly slušně :). Prostě symfonie, kterou Kamil na konci zhodnotil slovy: „To byl celkem hrubý trail, že?“ Při následném výjezdu jsem asi po 3 minutách přetrhl řetěz. Následovalo focení v korytě vyschlého potoka, kde Kamil zase předvedl psycho drop na 13/13 s XC ráfkama a ani to necinklo. Démon. Chvíli jsme se mordovali s příjezdem po vrstevnici na jedno šlápnutí v mizerným sklonu, prostě trialovej odlep. Jen mi opravdu svíral žaludek než s tim svým klidem bez najíždění říkal jestli jsem ready, že jede. Ach jo. Jak to dělá? Při dalším přejezdu na spot jsem opět přetrhl řetěz. Vyfotili jsme ňaké sprejovaní v dunách a pak už následoval jen asi půl hodinovej vyjezd na kopec. Oběd po dobrejch 4 tvrdých hodinách v sedle přišel vhod.

Odpoledne jsme vyrazili kousek nad Cannes na BMX track, kde Kamil potrénoval sprinty. Vyfotili jsme náký ptákoviny a natočili náký záběry do videa. Cestou zpět jsme už byli poměrně jetý, takže mi dalo i trochu námahy přesvědčit Kamila na dva dříve vyhlídnutý přírodní wallridy opřený o silnici při stmívání. Ten první vyhnal na pátej pokus ve tmě až na samotnej vrchol, opět jen to „uf“. Po dofocení mám dojem, že je Kamil rád, že jsme tam nakonec zastavili, vše připravili a nakonec to i ten prevít ve naprostý tmě ve zdraví přežil.

6. den

v devět na nás čekal Barel s mechanikem na smluveným místě. Odtud jsme vyrazili do bikeparku v Roubion. Asi v půl ježdění začíná pršet a končí to, že jsem durch než dorazím domů a Kamil o jízdu později to samý a končí. Nakonec na sedačce sedí jen osamocenej Barel s mechanikem. Všichni ostatní jezdci se tlačí pod stříškou. Profesionál. V Nice jsme se bavili výstupama lokálů v zácpě, kde pick-up najížděl do morkáře a tam mu za odměnu začal kopat do auta načež, pickup hodil levíčko, motorkář po chodníku na červenou to samý a pěkně to zatáhl, nabral směr kudy zmizel pickup a poctivě to držel dokud nezmizel. Kamil vyhlídnul supermarket, že jako nakoupíme. Už když jsme k němu přijížděli, tak se zdálo, že není vše v pořádku. Očividně jsme vjeli do čtvrti, kam by turisti se zdravým rozumem neměli ani zabloudit, natož tam dobrovolně napochodovat. Chvíli jsme čekali na parkovišti a rozmýšleli se co dál. Kamil nakonec vzal peníze a šel do obchoďáku. Já se zamknul v autě a zůstal sám v ghettu. Začal jsem se rozhlížet a zjistil jsem, jak zlý to kolem je. Bylo to hodně zlý. Za chvíli přifrčel Kamil, že měl v ruce vše co potřeboval, bagety, šunku, sýr atd., ale neodvážil se na kasu, a tak jsme zvolili co nejkvapnější únik. Asi o minutu později jsem na červený zvedl foťák, abych si vyfotil shluk gangstrů při tréninku kickboxu na ulici. To jsem neměl dělat. V tu ránu bylo naše auto středem pozornosti. „Ty jsi debil!“ prohodil Kamil a cvakl centrál. Mě napochodoval adrenalin do kebule, když jsem uviděl jejich bleskurychlej destruktivní zájem, jež jsem nechtěně vyvolal. Byla to blbost. Ještěže zrovna naskočila zelená. V dalším krámu to Kamil nakoupil a já zase zůstal na ulici v zamčeným autě. Tohle bylo opravdu nepříjemný. Před setměním jsme nafotili znovu ten quater jak včera, kterej si Kamil trochu diggnul do podoby, a do setmění jsme tam cvakali. Pak na barák.

7. den

Trailování bylo na pořadu dne. Vyrazili jsme ráno po asfaltu vyjet na Berre les Alpes, což nám dalo celkem zabrat, zabralo dost času a hlavně závěr byl pak výživnej. Na uplným vrcholu kopce Kamil opět zvolil pěšinu s jackpotem č. 2. Byl to nádhernej trail, prvních asi 15 min se to houpalo po vrstevnici, ale pak až dolu nám to vzalo přes hodinu sjezdu perfektním trailem tak akorát na kolo se šutrama, skálama, všudypřítomným prachem, trialový pasáže i vysloveně dowhillový. Hrubej trail, hrubej sjezd. Lahoda. Po probikovaným dopoledni se jde na oběd.

Po obědě jsme vyrazili do Colle sur Loup na BMX track jak před dvěma dny. Kamil trénoval sprinty. Něco jsme namáčkli v nejrychlejší klopence a na večer jsme byly pozvaní na barbaque k Paulovi. Do Nice jsme přijeli na čas kolem 19 h. Paul nás nasměroval a po krátkém bloudění jsme to našli. Sešlo se nás tam sedm. Paul s přítelkyní, Mathew s přítelkyní a Paulovo kamarád, jehož jméno si nepamatuju, já a Kamil. Bylo to příjemný posezení, Paul udělal párky a kuře se salátem a několika přílohama. Zajímavá byla směsice jazyků. Mluvili jsme anglicky, ale když se to občas rozkecalo, tak se v jedný místnosti mluvilo francouzky, česky, německy a anglicky. Paul je Jihoafričan, Matthew, kamarád a Paulovo přítelka frantíci a Matheowo přítelka Němka. Já Čech a Kamil je Tatar. Všechny jsme náramně pobavili naší historkou z předešlého dne o nakupování v ghettu na druhé straně řeky. Dali nám najevo, že je to tam opravdu drsný. Paul mi ukázal svůj kalendář – půl roků tráví v letadle lítáním s teamem do všech koutů. Uf. Nicméně posezení bylo fajn. Před půlnocí v jsme dorazili na barák zdrchaný jak psi a šlo se spát. 

8. den

XC. Začali jsme den opět výjezdem na Berre les Alpes, že se pokusíme sjet na druhou stranu kopce, ale dnes jsme tak úspěšní v hledání trailu nebyli. Asi třikrát čtyřikrát jsme se sekli a museli jsme tlačit nazpět, ale pak se jakási pěšina našla. Trvala asi 5 min a jeli jsme jí kolo na kolo. Je to opravdu škola za Kamilem. Pak se trochu narovnala a houpala se víceméně z nakloněný roviny, takže stále pohoda. Pak se to zlomilo. Kamil zaflokoval a prohlásil, že na tohle si dá sedátko zatraceně nízko. Tak se mi trochu udělalo nevolno, ale cesty zpět nebylo. No a opět to začalo, ale o level drsněji než minule. Balancování nad strží ve složitým terénu na pěšině hubený pro člověka. Asi po dalších pěti minutách téhle práce nás to vyplivlo kamsi do pralesa. Přistihl jsme se, že už moc neřešim jet po pěšině nad třicetimetrovou strží široké na dýlku nohy od kotníku ke stehnu. Prales začal tvrdým downem, ale jak začal tak utnul. Pěšina zanikla v křoví. Neřešitelná situace. Tohle rozhodnutí při výšlapu nahoru bolelo. Nakonec jsme se proboxovali do Contes. Tam jsme chvíli jezdily v lese a pak po silnici opět zpět nahoru pod sedlo, kde byl náš barák. Ono se řekne, je to jen čtyři pět km serpentin, ale vezmou opravdu hodně sil. Dnes to byly dvě hodiny tvrdý práce s dvěma poměrně kvalitníma výjezdama po asfaltu. Odpoledne nás čeká SanRemo a Kamilovo trénink DH na místní trati.

DH proběhlo bez ničeho, co by se muselo popisovat, jen snad, že zřejmě díky velikonocům byl na kopci opravdu hustej traffic. Všichni Italové snad byli na kopci nad SanRemem a piknikovali. Na barák jsme se dostali po devátý hodině. Véča a spát.

9. den

Hned ráno jsme jeli do La Pointe k trucku Kona, kde už na nás čekal Paul. Dal Kamilovi na všechny kola nový řidítka a představce Gravity, jakože novýho sonzora jejich teamu. Nafasoval hromadu různých směsí a vzorků plášťů, duší, řetězy, gripy, tlumiče, zadní kolo, mrknul mu na biky udělal co bylo potřeba a vyměnil ještě jeden tlumič na sjezďáku než jsme vyrazili trénovat na track do Peille. Tento den se déháčko moc nedařilo, aspoň tedy ne podle Kamilovo představ. Dojeli jsme na barák snědli nudle a ovoce. Dali do kupy XCčka abychom stihli ještě závěrečný trailování. Vybrali jsme trail z pátého dne zařízlej v hoře Col de Calaison, protože byl jen přes kopec a podle všeho byl asi nejlepší. Sedátko kousek pod „půl žerdi“ a šlo se na věc. Snažil jsem se seč to šlo se dnes držet za Kamilovo kolem, což je ohromná škola, jistej pokrok na sobě rychle pocítíte ve výběru stopy, zatáčkách nebo technických pasážích, který v takovým případě děláte jaksi automaticky a impulzivně přesně podle Kamila. Nestačíte přemýšlet nad tím, proč to nedáte nebo, že ta strž po levý ruce už je fakt nebezpečná a podobně. Díky za to, chlape!! Namačkali jsme ještě náký fotky se závěrečnýho bikování a jeli na barák. Tam nás čeká narvat ten saigon do báglů a ty bágly do káry. Ráno vyrážíme na cestu dom. Kamile, za všechno díky, bylo to prostě super. Ježdění za tvým zadním kolem z kopce je lekce, a tý srandy a blbejch keců bylo fakt dost.Nadchlo mě to!!

REPORTÁŽ KAMILA TATARKOVIČE NAJDETE V ČERVNOVÉM VELU. PRÁVĚ VYCHÁZÍ! 

Přidat komentář

Klikněte zde pro vložení komentáře