Úvod » Zprávy » Bleskovky » VELO mise na TOUR de France 06, zajímavá videa jako bonus!
Bleskovky

VELO mise na TOUR de France 06, zajímavá videa jako bonus!

„V šest musíme vyjet nejdéle, je to přece jen 1550 km, ať nemusíme kvaltovat jako každý rok!“ „Jasně, čekám tě před šestou sbalenej.“ V osm nakládáme do auta a ve čtvrt na devět vyrážíme. Jako každý rok . Míříme na Tour de France strávit v zákulisí týmů, v depu, na startu mezi jezdci i v cíli a na hotelích, kde sídlí týmy, pět dnů, abychom vám ve speciálu Tour de France mohli nabídnout nejen průběh letošní Tour, ale také mnoho zajímavých původních témat navrch. POZOR – součástí této minireportáže jsou videa ze zákulisí Tour, která si můžete STÁHNOUT V SEKCI STAHUJ!

Našich internetových stránek v tuto chvíli opravdu využíváme nejen k tomu, abychom se s vámi stručně podělili o zážitky z našeho pobytu, ale poskytli vám i drobná nahlédnutí za kulisy, kam se běžný divák nedostane. Nejsme profesionální kameramani, proto se nelekejte kvality záběrů pořízených na kompaktní digitální foťák, navíc nesestříhaných a neupravených, příští rok už budeme připraveni mnohem lépe!

Den první
Vyrážíme na noc, to se jezdí nejlépe. Německo je paráda, nejen že se motor může rozburácet vší silou vzhledem k neomezené rychlosti na dálnici, ale cesta ubíhá lépe i vzhledem k absenci míst pro placení dálničních poplatků. To Francie už je mnohem horší – 130 km/h a neustálé vyzvedávání lístku a následné placení. Tu 0,90 euro, jinde 20,60…
Nad ránem jsme na místě. Najdeme tiskové centrum, vyzvedneme akreditaci a průkazy, které jsou naší vstupenkou do zákulisí. Bez nich bychom nemohli k jezdcům ani třeba do startovního prostoru podívat se na techniku. A že novinek, které jsme nakonec nalezli, nebylo málo! Ostatně, uvidíte sami ve Speciálu Tour de France 2006, kde opět nebude chybět mimo jiné procházka depem. Policista nás ochotně a s úsměvem směřuje do zóny, kde ještě lze zaparkovat. Nám úsměv tuhne, když zjistíme, že do press centra je to asi pět kilometrů. Běžná procházka, řeknete, ale se vší fotovýbavou a při prodírání se zástupy diváků nic moc. A už vůbec ne v nových sandálech. Kamil doufal, že tyhle boty určitě nemohou tlačit. Chyba lávky. Spotřeba náplasti v dalších dnech bude značná.
Akreditujeme se, počkáme na dojezd a jdeme na první obchůzku do depa. Jezdci jsou ale rok od roku rychlejší, sotva projedou cílovou páskou a už sedí v autobusu a jejich kola jsou na střeše doprovodných vozů, které vzápětí mizí směrem k hotelu. Na zběžnou přípravu nám to ale stačí.
Ještě se potkat s Markétou Navrátilovou a dohodnout nějaké podrobnosti ohledně našeho plánu. Kamil jí slíbil přivézt piškoty, tady se nekoupí, ale zapomněl na ně. Jen se zmíním, že jsem si přivezl Bebe sušenky a už je nemám.
K večeru jedeme hledat bydlení – jsme v Carcassonne a druhý den se startuje v Bréziers, ideální by bylo něco na půl cesty. Po zkušenostech je nám jasné, že přímo v městě startu nebo cíle na poslední chvíli těžko něco seženeme (před dvěma roky jsme spali dvě noci v autě, protože ani v okruhu 50 km okolo Grenoblu nebylo nic volného). Jsme úspěšní na druhý pokus. Tedy úspěšní asi není úplně přesné. Hotel (ne, tohle označení nebudu používat, abych nezneuctil opravdové hotely) vypadá jako všechny ostatní – při vstupu dovnitř jsem ale vržen do filmu Psycho. Snad přežijeme. Vše drží pevně v rukou stařena komandující zřejmě vnuka. Máme toho dost po dlouhé cestě, chceme se prostě jen vyspat. Plácneme si, zaplatíme a až pak objevíme mrtvé brouky v posteli (pod ní naštěstí žádná mrtvola není), plíseň všude okolo, ulomenou baterii a hodně dalšího.
Zaplatili jsme si bohužel i večeři… Vybírám si, ač netuším, co je na lístku – je francouzsky a anglicky tu nikdo nemluví. Stařena přikládá ruce k hlavě a naznačuje velké uši. Jo, králíka si dám! Kamil by rád něco jiného, ale stařena jasně naznačí, že dneska bude králík. “Tak aspoň jiný salát, prosím!” “Ne, budete ten samý, nebudu dělat dvě jídla!” Sedíme, čekáme, jsme tu sami, místní zřejmě vědí. Vnuk přináší kastrůlek, který vypadá jako 50 let používaný ešus. Je to trochu připálené, ale králík na švestkách chutná skvěle. Objednáme pivo, dostaneme dvě deci v lahvi. To bude plůtek na účtu, aby se člověk trochu napil!

Den druhý
Vyspali jsme se skvěle a po králíkovi je nám taky dobře, co si přát více, než rychle zmizet. Přežili jsme psycho, hurá do depa. Vyrážíme včas, ale brouzdáme se kolonou o hodinu déle, než jsme čekali. Kola už jsou v depech vyřazená jedno vedle druhého, jezdci v autobusech. Procházíme skrze plot a stovky diváků tlačících se okolo branky nás smutně sledují – my můžeme blíže jejich idolům, je dělí plot. Procházíme depo, hledáme technické novinky, fotíme, domlouváme dohodnuté zapůjčení kol k testu (za chvíli se půjdu převléct do cyklistického). Úlovků je hodně. K tomu potkáváme třeba Richarda Virenquea, Johanna Musseuwa ( trochu se spravil, chlapec, co přestal závodit), Eddyho Merckxe a další. V předstartovní vesničce je mimo několik jezdců na kávě i Tom Boonen – na svém kole tu projíždí loukou jako cyklokrosař.
Start. Nasedáme do auta, že bychom mohli stihnout některou z občerstvovacích stanic po cestě do cílového města. Naše nadšení opadá hned na kraji Bréziers v dlouhé koloně. Tak tak stíháme cílové město před dojezdem pelotonu do cíle. Provoz je šílený, tahle oblast není na tolik lidí evidentně dimenzovaná, tedy infrastruktura zde. A lidí, co se pohybují okolo Tour, stále přibývá. Vždyť je tu třeba okolo 3000 novinářů!
Mám na svém kontě malou trapnůstku – chtěl jsem vyfotit Cadela Evanse, který byl po této etapě hodně ztrápený a jeho obličej hovořil jasně. Než jsem připravil foťák a zaostřil, začal si svlékat kraťasy. Masér po mně skočil, že tohle teda ne, já se snažil vysvětlit, že to jsem fakt nechtěl. Radši jsem rychle zmizel, připadal jsem si jako úchylák. Uděláme v cíli potřebné a jedeme hledat bydlení. Kamil už mi moc nevěří, dnes vybírá on – pravda, ruku má mnohem šťastnější. Věci na pokoj a hurá za Pepanosem, tedy pardon, Pavlem Padrnosem. Jsme domluveni, ale týmová porada a večeře velí jinak. Ten den se nepotkáme, ale získáváme jiný zajímavý materiál.

Den třetí
Kamil ráno vyráží za Pavlem a dalšími rozhovory, já do depa dokončit jeho prohlídku a dofotit poslední potřebné technické detaily. Jestli toho bude zanedlouho na veletrhu Eurobike nového v MTB sekci tolik jako na silnici, máme se zase na co těšit! Když se opět potkáváme, sdělujeme si pořadí lidí, kteří nás ten den hodně naštvali. U Kamila vévodí tiskový mluvčí CSC, u mě jeden z manažerů T-Mobile, který mi málem utrhl objektiv, když jsem fotil kolo ze vzdálenosti bližší než blízké… Když jsem se předtím slušně zeptal, neodpověděl. I když jsem si nejdřív řekl, že blbci jsou všude, později jsem zjistil, že ho chápu – mnozí novináři nemají nejlepší pověst, a že jich tu je.
Stihli jsme tohoto rána hodně, nasedáme do auta a vyrážíme do dalšího cílového města – Gapu. Zde týmy stráví i zítřejší volný den. Spokojeni jsme i po dojezdu, daří se sehnat další zajímavý materiál. Horší už to je pak – vyrážíme mimo město hledat bydlení, ale zůstáváme trčet v koloně. Po několika marných pokusech o objezd nás policie navádí polní cestou zpět do centra města. V koloně strávíme čtyři hodiny, je devět a vypadá to na noc v autě. Jen tak na náhodu zkouším hotel Formule 1 (čistý, určený jen k tomu, co potřebujeme – k přespání. Tomu odpovídají i minimalistické pokoje a sprchy – je to tu jak v ponorce…). Nehledě na ceduli „hotel complete“ máme štěstí, někdo odřekl. Po menu Tour de France se nádherně usíná.

Den čtvrtý
Na programu TdF je volný den, který využíváme k návštěvě týmu Phonak. Tiskový mluvčí Georges je po přímluvě Markéty velmi vstřícný (možná i proto, že nedaleko českého Bavorova má známé, které čas od času navštěvuje). Můžeme proto nahlédnout pod ruce nejen mechanikům, ale i masérům, a všechny vyzpovídat. Příjemným zakončením je tisková konference Floyda Landise. Je velmi skromný, milý, vstřícný, s novináři tráví téměř dvě hodiny.
Díky přístupu Georgese stíháme víc, než jsme mysleli a doufali, takže přichází rychlé rozhodnutí k návratu domů ještě týž večer (původně jsme chtěli zůstat o den déle, ale vidina práce nás žene domů).

Letošní Tour nás jen utvrdila v tom, že zájem o ni stále roste. Přibývá novinářů i doprovodu a čestných hostů, jezdci a týmy si stále více hlídají své soukromí a dostat se k někomu z nich je mnohdy nemožné. O to více jsou pořádány tiskové konference a v neustálé permanenci jsou tiskoví mluvčí. Záleží však velmi na tom, jak kdo koho zná, jaké má konexe a z jak významného je média. Kamil s nostalgií vzpomíná na své pobyty na Tour před více než deseti lety, kdy nebyl problém zajet za týmem na hotel, dát si s jezdci kávu a popovídat si s kýmkoliv, byť by to byl držitel žlutého dresu.
Lance Armstrong podle mne letos nijak nechyběl, jak mnozí předvídali. Byli tu jiní jezdci, závod byl atraktivnější, dramatičtější. A zájem o něj nijak neklesl – je to především Tour, co je populární, jezdci jsou jen herci.
V současné době pro váš připravujeme speciál Tour de France 2006, který vyjde 3. 8. Najdete v něm spoustu zajímavého materiálu, který nyní zpracováváme. Těšíme se na shledání nad stránkami speciálu!
Rudolf Hronza
Video: Kamil Hofman a Rudolf Hronza

Popisky k videu:

Floyd Landis v cíli 15. etapy
Floyd Landis neposkytuje rozhovory v cíli ani před startem, zato pravidelně pořádá tiskové konference. Je velmi sdílný, přátelský a skromný, ve volném dnu vydržel s novináři rozprávět snad dvě hodiny. Po dojezdu do cíle se ale snaží co nejrychleji zmizet do autobusu – tedy po základní údržbě těla.

Leštění kola
Kolo musí nejen fungovat, ale taky skvěle vypadat! Po všech servisních zásazích přichází ke slovu leštidlo a hadr. Stejně tak se denně udržují automobily – myjí zvenku i zevnitř, luxují… Vše pro maximální reprezentaci týmu a sponzorů.

Mechanik vs. jezdec
Při téměř celodenní návštěvě týmu Phonak, na který jsme vsadili coby tým celkově vítězného muže letošních etap, jsme mohli sledovat práci mechaniků. Hodně jsme se pobavili při vzájemném špičkování jezdců a mechaniků – ti dvě hodiny připravovali kola na další den, aby pak přišli jezdci a někteří začali přeměřovat posedy kontrolovat své stroje. „Udělal jsi to dobře? Půjč mi metr, ať to zkontroluju.“ „Neboj, vše je OK, jako bys mě neznal!“ „No právě, že tě znám!“ Ve vtipkování podobného charakteru byl určitě nejdůslednější Jihoafričan Robert Hunter (na záběru).

Před tiskovkou F. Landise
Takto to vypadá v malé místnosti těsně před příchodem Landise. Nedočkavost novinářů z rádií, TV, internetu, deníků i časopisů vrcholí.

Začátek tiskovky F. Landise
Floyd Landis přichází na tiskovku, která může začít.

Tiskovka F. Landis 1

Tiskovka F. Landis 2
V tomto vstupu si můžete poslechnout několik otázek novinářů a odpovědí Floyda Landise. Jednu z otázek pokládá reportér Radiožurnálu Tomáš Kohout (týká se možné koalice týmů, jejichž spolupráce na trati by mohla stát cestě Floydovu prvenství).

Přidat komentář

Klikněte zde pro vložení komentáře