F E J E T O N – ČASOVKA NA JAVORNÍK

<p>Z dálky vypadá nevinně, takový nenápadný návršíčko vedle ještědského hřebenu. No, popravdě řečeno, žádný Grossglockner to opravdu není. Ale až si ho zkusíš vyjet rychle, změníš názor jako všichni, kdo si zkusili vyjet Javorník na čas před tebou, i ti, kdo to zkusí po tobě. Kopec to je … a hezky výživnej!<br /> Přiznám se, že jsem Javorník taky podcenil ( velmi podcenil ), i když jsem tu trať před nějakým časem vymyslel a věděl jsem, že to nebude žádný sbírání bylinek. Jenže letos v květnu jsem si jí projel autem a nijak hrozný mi to nepřišlo, byl jsem nahoře natošup.<br /> A tak, když jeli naší časovku závodní cyklisté z KC Kooperativa Liberec, jsem si taky na hrudní košík dal číslo a pln optimizmu jsem vyrazil ze startu od kruhového objezdu pod dálnicí v Doubí na 5,3 km dlouhou trasu, s pevným odhodláním dorazit do cíle u kapličky v sedle Javorníku v co nejlepším čase.<br /> Že to nebude žádná sláva jsem poznal už v první zatáčce a ve stoupání do obce Dlouhý Most jsem si už nadával do ješitnejch starejch kašparů, kteří by měli vědět, že v mých letech se s pěti stovkami turistickým tempem najetých kilometrů do kopce moc závodit nedá.<br /> Když jsem dofuněl na krátkou rovinku k závorám v Dlouhém Mostě, chtěl jsem fikaně zrychlit a utrhnout si nějakou tu vteřinku k dobru, ale zjistil jsem, že mi to moc nejde, nicméně následující mírné stoupání k odbočce na Javorník jsem ještě vyjel vcelku slušně.<br /> Jenže u cedule, která pocestné informuje, že právě dorazili do obce Javorník, jsem již mlel z posledního, při dýchání jsem vydával podobné zvuky jako Selešová při forhandu nějak jsem přestával chápat, proč mám to kolo jindy tak rád. Navztek zrovna tam začíná přes kilák dlouhé závěrečné brutální stoupání k cíli u kapličky ( dlouho jsem netušil, proč tam je, teď již vím, že tam je proto, abys měl kde tomu nahoře poděkovat, že jsi to trápení přežil ).<br /> Asi ve druhé zatáčce mě definitivně došly převody a brzo potom i poslední zbytek magi. Hýkal jsem jak osel v říji, motal jsem se po silnici a proklínal jsem svou ješitnost, která mě dohnala na tak těžký závod bez potřebné přípravy. Ale dojet to musím ! Nahoře v cíli čekají kamarádi z Kooperativy a to by bylo keců, znáte to…<br /> Pak přišla skvostná chvilka. Jak se tak prohýkávám nahoru, v jedné zatáčce stojí za plotem starší pán v montérkách a cosi kutí u plotu. Je zabranej do práce a moc nevnímá okolí. A jak vám ho tak míjím, najednou se zarazí, otočí se po mě a volá za mnou : „ Co jsi říkal ?“<br /> No, nebudu to natahovat. Do cíle jsem dojel. Ne, to není to správný slovo, do cíle jsem se dotrápil. A kluci z Kooperativy měli kecy stejně …</p> <p>Autor: bezejména</p>