Závod s velkým Z revírem Krakonoše

20.6.2017
<p>Na poslední předprázdninovou akci, která byla v termínové listině KPŽ naplánována na sobotu 17. června se do zázemí závodu na letiště v Lánově slétlo bezmála 1600 cyklistů od nejmenších až po ty vrcholové. Organizátoři 7. ročníku Vrchlabí – Špindl Tour spolu s hlavním partnerem ŠKODA AUTO přichystali pro všechny účastníky opravdu našlapaný program s pestrou nabídkou tras vedoucích po loukách, stezkách a svazích překrásnou krajinou Krkonoš. Po teplém týdnu bylo rosničkami na sobotu avizované ochlazení a déšť. Předpověď se naštěstí naplnila jen z poloviny. Ručička teploměru neukázala více než 15 °C, na kopcích ležela deka a trochu mžít začalo až na konci dne při vyhlašování tomboly.</p>

Den odstartoval hned ráno dětskou sérií ČT Déčko Junior Trophy. Jako první kopli do vrtule a hééén na trať, postavenou na letištní ploše nejstarší žáci a žákyně 12 – 13 let. Za zvuku burácejících letadel a mohutně povzbuzujících rodičů se na startu postupně vystřídaly všechny věkové kategorie dětí tak, aby se ještě stíhaly odpoledne společně zúčastnit nezávodní trasy D – Fitness jízdy, která je unikátní a originální v tom, že zahrnuje dvě výjezdy lanovkou i s koly do nejvyšších partií, odkud se pak jen vydáte po hřebeni nebo z kopce dolů až do cíle. Parádní hřebenový výlet si tak bez velké námah mohou užít skutečně všichni.

V dostatečném předstihu se vrchlabské náměstí T. G. Masaryka začalo zaplňovat stovkami natěšených závodníků hlavního závodu, jejich doprovodů, fanoušků i zvědavých domorodců, tak aby nikdo z nich nezmeškal startovní výstřel a mohl se v klidu zařadit do svého koridoru nebo si najít to správné místečko pro povzbuzování či cvakání foťákem. Ten zazněl na vteřinu přesně v 11:30! V tu chvíli se mnohohlavý chumel v čele s „eliťáky“rozvážně dává do pohybu. Spolu s ním se vstříc dálavám (50 km) a výšinám (1801 m) na hlavní trasu B vydává i Krakonošova pomocnice Sojka práskačka, aby monitorovala dění na trati a počíhala si na provinilce, kteří se chystají nedodržovat pravidla KPŽ a svým bincem znečišťovat přírodu.

Na hlavní trati B na 50 km se sešla velmi dobrá konkurence. Olympijského vítěze z Londýna Jaroslava Kulhavého doplňoval neméně dobrý maratonec Kristián Hynek (Topeak Ergon). Počítat se muselo i s Jiřím Hudečkem (GIANT Trans Brdy), který kopce umí a samozřejmě se suverénní dvojicí KPŽ – bikerů z formace České spořitelny Accolade Pavlem Boudným a Matoušem Ulmanem. Než jsme se všichni nadáli, už si to suneme do prvního a zároveň nejtěžšího kopce na Žalý, jehož podstatná část vede přímo po sjezdovce a v nejtěžších pasážích i po volných kamenech. A když říkám kameny, myslím tím pořádně ostré šutráky o velikosti brambor, které se ne každému podařilo přejet napoprvé. Rozumné tempo a lehčí převod je zde samozřejmostí, vždyť času a prostoru pro budování lepších pozic ještě přeci bude dostatek. Kdo přepálí začátek, nemusí mu zbýt síly na finále! Někteří i přesto do toho dupali, jakoby je vpřed popoháněl sám lakota Trautenberk: „A dělej! A šlapej!! No tak, bude to, holoto líná!!!“

Hurá, jsme na vrstevnici a na chvilku výdech! Hlavně zůstat pospolu ať se můžeme prostřídat. Po krátké pasáži připomínající profilem vlnitý plech přichází rychlý, velmi prudký sjezd k vodní nádrži Labská a trať vede Birell segmentem přes obloukovou zděnou hráz a notnou část podél jejího břehu směrem ke Špindlerovu Mlýnu.

Stoupáme táhlými serpentinami kolem dvou tisícových vrcholů Hromovka a Struhadlo, které nás s přibývajícími metry odměňují zaslouženými výhledy. V těchto výškách je tempo šlapání přece jen znatelně pomalejší a nejeden z nás zarputilých „hobíků“ se tu musel setsakramentsky vytrápit. Šťavnatá odměna za vynaloženou dřinu byla pro všechny startující připravena na poslední občerstvovačce u penzionu Hanapetr ve Strážné. Přímo z rožně jste si mohli nechat nandat kus opečené krůty či vepřové kýty a zapít lahodným pivečkem. Až sem, absolvovali závodníci na trase C (35 km, převýšení 1192 m) stejnou šichtu jako „Béčkaři“. Žluťasům chybělo do konce už jen pár kilometrů z kopce, zatímco modrásci uhánějí krkolomným, technicky velmi náročným terénem dál. Po úzké lesní pěšině plné kluzkých kořenů schovaných pod jehličím a šiškami se škrábeme do posledního stoupání k Tetřevím boudám, které se díkybohu v její půlce změní v mnohem stravitelnější asfalt.

Na 40. kilometru se profil trati konečně zlomí opačný směrem, abychom se dlouhatánským údolím Pekelského potoka ocitli téměř o pár set metrů níže. Za zmínku určitě stojí i atraktivní průjezd lomem v Horním Lánově, kde je těžen krystalický vápnitý dolomit, díky kterému se naše pláště na moment přebarvily na růžovo. Zbývá vypořádat se s protivným protivětrem, nejlépe bez turbulencí a co nejrychleji pohodlně přistát na vrchlabské ranveji v cíli. Přistávací manévr se svým Boeingem Specialized Racing povedl nejlépe Jaroslavu Kulhavému, který se tak pro letošek stal vládcem krkonošských hor. Za ním se v přistávacím koridoru postupně řadila dvojice kluků ze Spořky Pavel Boudný a Matouš Ulman (Česká spořitelna Accolade). Ženskou kategorii ovládla Jana Pichlíková, která na své pronásledovatelky najela přes 6 minut.

A jak to viděl vítěz Jaroslav Kulhavý? „Tady ve Vrchlabí na kápéžetku jsem byl poprvé. Byl to pěkný závod, ale dost náročný. Třeba hned to úvodní stoupání… První kopec rozjel tempo Huďa (Jiří Hudeček). Já jsem tam na něj ztrácel zhruba deset vteřin. Spolu s Boudou (Pavel Boudný) jsme si kluky po kiláku, co se to narovnalo, dojeli. Tempo potom udržoval hlavně Huďa s Matoušem. Já byl občas s Boudou trochu pozadu…(smích), ale na špici jsem se taky občas protočil. Jel jsem to z plného tréninku. Mám za sebou náročný kemp s reprezentací v Beskydech. Takže jsem to dnes v nohách pěkně cítil. Nechtěl jsem jít úplně na svůj doraz, řídit se watty nešlo. Musel jsem si hlídat, aby mně kluci moc neujížděli. Do posledního sjezdu k cíli nás jelo pět. Já jsem se snažil ho dát naplno. Kristián zůstal trochu pozadu, Bouda taky… Já jsem pak dole na ně trochu počkal, točky na letišti byly ještě dlouhé, takže jsme do finiše šli ve třech. První to zkusil Matouš, pak jsme šli přes něj já s Boudou. Bouda ten standard má, ve špurtu je hodně rychlý, šli jsme do toho opravdu naplno. Já už ho na jaře jednou vošpurtoval asi o pět centimetrů, dnes to bylo o trošku víc.”

A zazvonil zvonec a vydařeného 6. závodu je pro letošek konec. Příští víkend si dává KPŽ pauzu, načerpejte síly, dobře zregenerujte a za 14 dní se těšíme na viděnou v Holešově na óóóbr akci Drásal.

(tz)

foto archiv pořadatele

Přidat komentář

Klikněte zde pro vložení komentáře

Menu