Úvod » Zprávy » Hlavní zprávy » Óda na Odry
Hlavní zprávy

Óda na Odry

atnáctý, tedy předposlední letošní díl seriálu Kolo pro život doslova zaplavil údolí řeky Odry za Klokočůvkem. Ačkoliv nohám může dlouhou sezónou KPŽ připomínat spíše seriál Dallas, přesto opět nelenily a přišly vyzvat na souboj pověstnou Oderskou Mlýnici. Důvodů byla spousta. Již po týdenní pauze, kterou si seriál závodů vybral minulý týden, se u některých závodníků mohly rozvinout abstinenční příznaky.

Závislost na seriálu je dokázaná, projevuje se například tím, že pacient odmítá jezdit na kole bez startovního čísla s čipem na řídítkách, nevydrží klidně stát na jednom místě, pokud není ohrazeno kovovými zábranami a chodí pozdě do práce nebo školy, protože cesta nebyla dostatečně vymlíkovaná. Výjimečně se dostavuje i nechutenství, pokud je k jídlu podáváno něco jiného než ovocné knedlíky nebo těstoviny s boloňskou omáčkou a točeným Birellem. Všechny tyto příznaky dokázal oderský závod vyléčit, otázkou však bude, jak se na lidech projeví dlouhá zimní pauza, doufejme, že na posledním závodě bude k dispozici brožurka s řešením nejvážnějších případů.

Lovci bodů do osobních i týmových soutěží Kola pro život měli jednu z posledních možností pokusit se vyšplhat na žebříčku hodnocení co nejvýše. Letošní změny v pravidlech, na základě kterých jsou všechny trasy B v seriálu hodnoceny shodným množstvím bodů, se ukázaly jako rozumný krok. Odpadlo dělení závodů na silně a slabě obsazené, týmy se musí koncentrovat na celý seriál, takže konkurence napříč závody se více vyrovnala a celkový počet účastníků narostl. Jen na Mlýnici se jich sjelo téměř 1500!

Ne všem však jde o body. Velká část závodníků si přijela hlavně užít skvěle zorganizovaný pohodový podzimní den v sedle kola. Kouzelné prostředí kolem rekreační oblasti Spálovský mlýn nacházející se v přírodním parku Oderské vrchy, kde se celý podnik odehrával, k tomu přímo vybízí. Stísněné prostory areálu dětského tábora, kam byla koloproživotní vesnička doslova napěchována, ještě více podtrhly jedinečnou atmosféru tohoto místa. Navíc i počasí ukázalo na rozdíl od posledních ročníků svou nejvlídnější tvář. Cesty, po kterých se tratě závodu klikatily, byly suché, což byla velmi vítaná změna oproti loňským ročníkům, kdy se nedlouho po startovním výstřelu celý peloton namaskoval bahnem natolik, že k sledování polohy závodníků na trati by musel být nasazen vrtulník s termovizí. Letošní polojasná obloha a teploty kolem 15 stupňů ovšem vytvořily spolu se zdejšími lesy nádherné podzimní kulisy.

Ale co byly přírodní kulisy proti těm diváckým, kterými je Oderská Mlýnice pověstná! Kromě stovek závodníků se sem totiž z celého okolí sjíždí další stovky fanoušků, aby zde pro závodníky vytvořili doslova elektrizující atmosféru. Už startovní koridory přímo v táboře a úvodní část trasy kolem Spálovského mlýna obsypaly diváci, kteří svým hlukem rozháněli startovní nervozitu. Na startu se v čele s Jardou Kulhavým tísnila téměř tisícovka závodníků složená ze závodníků tras B i C, kteří zde startují netradičně společně. Startovní výstřel v 11:30 poslal dav vstříc rychlému úvodnímu, zhruba 20km dlouhému okruhu, který závodníky nadělil do mnoha výkonnostních skupin. Ty se pak vracely zpět do areálu závodu, aby projely prostorem cíle, jenž ovšem závod neukončoval, spíše naopak, na řadě byl zlatý hřeb celého závodu – Mlýnice.

A co je vlastně ta Mlýnice? Zhruba kilometr dlouhý asfaltový výšlap s 15% stoupáním z údolí přímo od areálu závodu. Běžně je takový kopec pro závodníky spíše utrpením. Tento je však odspodu až na vrchol popsaný povzbuzujícími vzkazy a obsypaný nespoutanými fanoušky. Zdejší ojedinělá a neskutečná atmosféra, povzbuzování, hluk z řehtaček, bubnů a všemožných dalších rámusidel, jsou pro jezdce nezapomenutelným zážitkem a obrovskou vzpruhou, najednou si připadáte jako jezdec na Tour de France. V takovém prostředí člověk přestane vnímat jakoukoliv bolest nebo únavu a nechá se vyhecovat k maximálnímu výkonu. A pokud ještě do toho podlehne pokušení neoficiálního občerstvení a doplní ionty některým z kelímků se zlatavým mokem, s nimiž rozjaření fanoušci hojně mávají před obličeji závodníků, zjistí v druhé, výrazně náročnější části závodu následující po Mlýnici, že toto pivo tak úplně zdarma nebylo. Zbývajících cca 35 km trasy B je totiž podstatně náročnější. Dlouhé táhlé kopce se s postupujícími kilometry zajídají, sypký lesní podklad vyžaduje při sjezdech zvýšenou dávku opatrnosti, nikdo se nechce vzdát své těžce vybojované pozice bez boje.

Malé oddechnutí a načerpání sil nabídly i letos tradičně výborně obsluhované občerstvovací stanice. Závěrečná část trasy singlem kolem řeky Odry byla ve znamení mobilizace sil před blížícím se cílem, kde byly k vidění mnohé sprinterské souboje za mohutné podpory fandů. Toho největšího se pochopitelně dostalo v cíli vítězi hlavního závodu – Kristiánu Hynkovi, který si to v dramatickém spurtu rozdal s Martinem Stoškem a velmi těsně rozhodl o tom, kdo si domů odveze originální trofej – mlýnský kámen.

“To se nedá popsat, když jedete Mlýnicí. Elektrizující pocit. Jen na málo závodech se zažije takováto divácká kulisa. Určitě se dá třeba srovnat se svěťákem v Novém Městě nebo na Pražských schodech,” vysekl pochvalu divákům i pořadatelům vítěz závodu Kristián Hynek (Topeak Ergon Racing). “Už ani přesně nevím, kolikrát jsem tento závod jel, ale tohle je tuším moje druhé prvenství. Loni mi zde nedařilo, když jsem měl defekt. Letos to vyšlo všechno na jedničku. Zpočátku tempo nebylo nijak závratné, dokonce jsem stihl prohodit pár slov s Jardou Kulhavým. Ale jak se začalo stoupat loukou k Luboměři, sranda šla stranou, jelo se naplno. K roztrhání vedoucí skupinky došlo v kopci na Mlýnici. Vrchařská prémie byla trochu dříve, než jsem ji znal z minulých let. Neměl jsem prvotní cíl ji vyhrát a svěsit nohy. Naopak jsem ji jel nadoraz až na konec, a to už jsme jeli jen ve třech. Já, Matouš Ulman a Martin Stošek. Jarda s Boudou ztráceli. Dříve se stávalo, že kluci dokázali časové manko v následujícím sjezdu stáhnout. To jsem nechtěl dnes nechtěl dopustit. I z kopce jsem proto jel naplno. Podařilo se. V druhé půlce se už nikomu nepodařilo poodskočit. Nejvíc jsem asi tahal já, ale i kluci spolupracovali výborně. Bylo jasné, že se rozhodne až v cíli. Nechtěl jsem to nechávat až na poslední metry před pásku, špurta jsem rozjel delšího. Z prvního místa to byla výhoda. Trať na louce je hodně zakroucená, navíc s námi do cíle dojížděli i pomalejší závodníci z céčka. Martina jsem podvědomě cítil blízko sebe, tak jsme musel jet naplno až na pásku. Podařilo se,” zakončil povídání sympatický Kristián, kterého na konci sezóny, po rekonvalescenci ze zlomené klíční kosti, zastihla výtečná forma.

Stříbro bral poslední závody výborně jedoucí Martin Stošek (Symbio+) a třetí do cíle s malým odstupem dorazil osamocený Matouš Ulman (Česká spořitelna Accolade). Zajímavý souboj se ve finiši strhl o čtvrté místo. Jeho protagonisty byli Pavel Boudný (Česká spořitelna Accolde) a Jaroslav Kulhavý (Specialized Racing). Prvně jmenovaný kraluje Kolu pro život a v dojezdech ho jen málokdo překoná, druhý patří k ikonám světového mountainbikingu: Mistr světa, zlatý z olympiády v Londýně a stříbrný z letošního Ria. Grande Paolo Jardu dal. “Úspěšnou olympiádou pro mě sezóna více méně skončila. Čtrnáct dní jsem měl volno a tréninkový výpadek je znát. Přijel jsem se sem hlavně bavit, takže mě ani nevadí, že jsem nevyhrál. Ale na souboj s Boudou v cíli jsem se vysloveně těšil. Závěry on zkrátka umí,” řekl nám k závodu pohodově naladěný Jaroslav Kulhavý.

Ženám vévodila Jitka Škarnitzlová (Česká spořitelna Accolade). “Je to tady moje první účast. První půlka závodu byla spíše rychlejší, ale druhá mě hodně bolela. Přibyly i techničtější úseky. Celkově se mě Oderská mlýnice líbila. Když jsem projížděla špalírem fandících lidí na Mlýnici, přiznám se, musela jsem vypnout a soustředit se na svůj výkon, jinak by se to nedalo…Ten rachot byl neskutečný, naposledy jsem podobný zažila v Novém Městě na Mistrovství světa.” Druhá skončila Jitky týmová kolegyně Bára Průdková a třetí Hana Falcová (Alltraining.cz).

Zážitky musí být intenzivní a právě takové Oderská Mlýnice nabízí, rozhodně stojí za to, tento jedinečný závod zažít. Letos by ódu na oderskou akci napsal určitě každý účastník. O to více zasluhují pochvalu místní pořadatelé z 2K-BIKE CLUB Odry, kteří stojí za jedinečným závodem od jeho prvního ročníku. A my se těšíme už teď na ten 17. v roce 2017.

(tz)

foto archiv KPŽ

Přidat komentář

Klikněte zde pro vložení komentáře