Úvod » Zprávy » Hlavní zprávy » Po Plzeňské padesátce se jen zaprášilo
Hlavní zprávy

Po Plzeňské padesátce se jen zaprášilo

Ohromná divácká kulisa, závodníky nacpané koridory na Náměstí Republiky v Plzni a úvodní slova jednoho z našich dnes už bývalých nejlepších silničních cyklistů, Františka Raboně, doprovázely start Birell Plzeňské MTB 50, která se jela jako 13. podnik seriálu Kolo pro život v sobotu 3. 9. 2016.

Slavnostnímu startu z hlavního plzeňského náměstí ale předcházeli samozřejmě ještě boje a bojůvky mladších a menších závoďáků, kteří si to po celé dopoledne rozdávali mezi stormy v lesoparku v areálu závodu za OC Plzeň Plaza. Že ani jejich vítězství nebyla zadarmo potvrzuje vysoká účast v dětských závodech ČT Junior Trophy, v sobotu se jich sešlo na startech přes 450 a síla jim zbyla I na odpolední pohodovou Fitness jízdu do okolí, na kterou se mnoho z nich vydalo v doprovodu svým rodičů a kamarádů.

Zatímco sympatický Franta Raboň nepokrytě přiznal, jak málo letos stihnul na biku najet, že kousek od trasy závodu bydlí a občas si na ní rád s kamarády nebo tátou bez nějakého závodění vyjede, rozhovor s jedním z největších favoritů hlavní trasy, Pavlem Boudným, byl tradičně hotový raz dva. Nejlepší jezdec stáje Česká spořitelna Accolade se na závod těšil, ale nevěděl, co od něj čekat, protože tady startoval naposledy před třemi lety. O co méně tenhle slavkovský rodák mluví, o to víc a rychleji ale jezdí. I přes neznalost trati v cílové rovince o hodinu a tři čtvrtě později zopakoval klasický děj scénáře letošních bikových akcí KPŽ. Bouda díky své explozivní síle opět kousek před cílem předjíždí svého kolegu Matouše Ulmana a vítězí. První týmový triple se navíc podařil díky třetímu Janu Rajchartovi. Skoro už okoukaná podívaná, dalo by se říct, ale nejen první desítka borců, i všichni ostatní, kterých se na startu béčka dlouhého 55 km sešlo přes 700, si museli tento sladký konec pěkně odpracovat. Obdiv zaslouží i první žena v cíli Pavla Havlíková (KC Kooperativa Jablonec), která doletěla usměvavá do cíle ve skvělém čase 2:04:24.9, o celé 4 minuty dříve než druhá Anička Šmídová z Nilfisku pro cycling. Velký triumf si připíše i mladinká kolegyně Pavly – Nikola Nosková, která obsadila bronzový stupínek.

Na kratší trasu C se o hodinu po startu hlavního závodu vydala další necelá čtyřstovka závodníků a když se k tomu přidá 300 bikerů na fitce, je tu rázem nádherná účast bezmála 1.900 závodníků!

Při pohledu na profil závodu, by nikdo nehádal, jak velká dřina to bude. Na obtížnosti se podílelo především velké horko, dusno a technická náročnost některých pasáží. Prvních více než 5 kilometrů se jede po rovince na silnici v rychlostním průměru převyšujícím 30 km/hod. Teprve za obcí Radčice se vjíždí do lesa a začíná to pravé kouzlo plzeňského Kápéžetka. Jedním z rysů závodu jsou krátké, prudké kopce, které už jsou za hranicí, kdy je můžete vyjet švihem v tempu, ale na zdolání konstantním strojovým tempem jsou ještě příliš krátké, správně zvolené tempo je v tomhle závodě veledůležité.

Další lahůdkou závodu je vysílač na Krkavci. Rozhledna asociuje vztyčený ukazováček, který z dálky hlásá: „Pozor na mě, nezdám se, ale dokážu pěkně potrápit. A nejen jednou!“ Kdo nepřepálil začátek, má sílu, vytrvalost a zvládá techniku jízdy v terénu, pro toho je prudký výjezd k rozhledně na Krkavci hračkou a příjemným zpestřením. Pro ty ostatní to bylo jedno z nejobávanějších míst závodu. Na optimismu rozhodně nepřidává ani fakt, že vrchol kopce mají účastníci závodu stále na očích a co hůř, ta nejprudší pasáž je právě těsně pod ním. Na výběr je z několika stop. Vlevo prudší – plná kořenů anebo vpravo delší, se spoustou borovicových šišek, na kterých si často kolo, díky rychlosti blížící se nule, žije tak trošku vlastním životem. Na vrcholu honem rychle najít plíce a odvahu do pěkného technického singletracku plného ostrých uzavřených zatáček, kořenů i menších skoků. Po prvním pokoření vrcholu na Krkavci začala pro kochající se nesoutěživé hobíky vyhlídková jízda po okolí Plzně. Převážně rovinaté úseky dávaly spoustu možností pro občerstvení, pohledy na před chvílí pokořený Krkavec a mírný odpočinek. Ti, kteří ale bojovali o každou pozici a o každou minutku, nic takového neřešili a dupali stále s úctyhodnou kadencí do pedálů.

Za Horní Břízou na vrcholu nádherného, táhlého stoupání kolem Kaolinky se trasa ubírala ke své druhé polovině a otáčela se zpět k Plzni. Na rovinkách, které vedly střídavě po lesních či polních cestách, kilometry ubíhaly dvojnásobným tempem. Krkavec těm, kteří zde nestartovali poprvé, s úšklebkem z dálky kynul, že se blíží druhé peklíčko, další z prudkých stoupání a zase na ten Krkavec! Tentokráte z druhé, o něco mírnější, ale delší strany. Fanoušci v kopci ale nikoho nenechali na holičkách a fandili nahlas, co jim síly stačili. Příjemný sjezd, který následoval, už nebyl tak technicky náročný jako ten na odvrácené straně a jel se proto o poznání rychleji. Zanedlouho se tak podruhé během sobotního dne dostal na řadu Chotíkov. Značka 5 kilometrů do cíle před pravou ostrou zatáčkou v lesním úseku potěšila všechny, kterým se už zásoba sil ztenčila jen tak na dojezd, ale to, co přišlo za cedulí, pro ně byla pořádná rána do zad. Definitivní tečku v podobě nastoupaných kilometrů totiž představoval Sylvánský vrch. Kdo chtěl do cíle, musel ho zdolat. Poslední terénní pasáží pak byl sjezd z vrchu dolu. Po výjezdu z lesa konečně dojezd do cíle po silnici. A pravidlo: „Když to není v Plzni do kopce, tak je to na větru,“ se potvrdilo. Chudák ten, kdo jel osamocen… Samotný cílový prostor v plzeňském zázemí u OC Plaza patří k těm techničtějším. Přeskok obrubníku, průjezd mezi stromy, ostrá pravá zatáčka. Díky tomu vyhrával nejen ten, kdo měl více sil na spurt, ale také ten, kdo zvládnul techniku a především měl také trošku štěstí.

Jeden z nejrychlejších závodů série Kola pro život se vydařil díky pečlivé práci pořadatelů z občanského sdružení Šerák, organizátorům série KPŽ, kteří přichystali skvěle vybavené zázemí se skvělými službami pro závodníky a doprovodný program pro celou rodinu. Na září nezvykle teplé počasí ozdobilo parádní atmosféru na trati i v zázemí. Koloproživotní padesátka, která se letos konala jako v pořádí třináctka, si zaslouží zapít závod pořádně vychlazenou plzeňskou dvanáctkou.

(tz)

Foto Miloš Lubas

Přidat komentář

Klikněte zde pro vložení komentáře