Úvod » Zprávy » Hlavní zprávy » Derniéra jak se patří
Hlavní zprávy

Derniéra jak se patří

Jízda o mlýnský kámen. Jak jinak nazvat dnes již kultovní maraton horských kol, jehož vítěznou trofej většina z nás doma nemá a pravděpodobně ani nezíská, ale přesto ji považujeme za jeden z nejvydařenějších počinů z celého spektra vítězných trofejí na českém maratonském poli. Klokočůvek u Oder přivítal v sobotu 27. září finále seriálu Kolo pro život a bezesporu jednu z nejoblíbenějších sportovních akcí v regionu.

Boj o originální trofej z Oderské Mlýnice svedly letos, jako obvykle, stovky cyklistů z celé republiky. Opakovaně jsme fascinováni množstvím bikerek a bikerů, kteří do celkem vzdáleného místa dorazí skutečně ze všech koutů republiky. Důvody jsou minimálně dva; nesporně nádherná trať citlivě vybudovaná lidmi pod vedením Petra Konečného, kteří o MTB něco vědí a pak také vzrušující příchuť loučení se sezonou horských kol. Na jednu stranu to byl docela zápřah, odjet všechny nebo aspoň většinu závodů v rámci KPŽ. Někdy člověk zaznamená i povzdechy typu: „Už aby byl konec : – )“. Na druhou stranu je otázkou, jestli to myslíme úplně vážně. Uběhne totiž pár dní nebo možná týdnů od dojezdu posledního závodníka do cílové brány a řada z nás se již shání po termínovce na další rok.

Počasí ukázalo v Odrách svou laskavou podzimní tvář a sluneční paprsky ozářily útulný areál přeplněný k prasknutí. O to se zasloužili kromě závodníků všech tří tratí a více než 300 dětí i místní podnikatelé, kteří se chopili příležitosti a vystavili všechny krajové speciality, jako jsou oblíbené fragále, domácí sýry, slivovičky, tradiční burgery… škoda, že se takové stánky vyskytují na dalších závodech jen pomálu. Slavnostní byl i start hlavního závodu. Ještě před tím, než jej výstřelem z pistole odstartoval starosta města Odry Ing. Pavel Matůšů, promluvil k závodníkům jeden z aktérů hlavního závodu, generální ředitel a předseda představenstva České spořitelny Ing. Pavel Kysilka, CSc a ministr dopravy Ing. Antonín Prachař. Přítomnosti ministra dopravy chytře využil šéf Kola pro život Roman Čermák, který vtipně zaloboval za vybudování dálnice do Karlových Varů a na Šumavu : – )

Ale zpět k závodu. Zcela unikátní byl tentokrát výjezd na Mlýnici, který se nachází v bezprostřední blízkosti areálu, a tudíž není problém dojít do brutálního stoupání a povzbuzovat. To, co se odehrávalo letos, si rozhodně zaslouží zmínku. Objeli jsme s partou KPŽ už něco bikových závodů, ale tohle jsme nezažili; doslova stovkami lidí obsypaný kopec, bubny, řehtačky, a další směsice zvuků doslova hnaly každého z cyklistů vzhůru kopcem. Nedá se to slovy vyjádřit, ale hluk byl takový, že nebylo slyšet vlastního slova; kdyby ho ovšem člověk byl schopen v tom krpálu vyslovit. Zážitek, který zůstane dlouho vrytý do paměti. A jestli se budou na slavnostním večeru při příležitosti ukončení KPŽ 2014 zmiňovat ty nejpovedenější momenty, tenhle tam nemůže chybět. A stejně jako v jiných ročnících, i letos vlastně tento plnotučný výjezd rozhodl o vývoji závodu vydatnou měrou. Po prvním kole se zjevila v areálu pětičlenná skupina, která vjela do stoupání. Z ní však hned na úpatí kopce vyrazil Kristián Hynek (Topeak Ergon Racing Team), který zjevně toužil po prémii, která se tentokrát nacházela zhruba v polovině stoupání. Jeho záměr neunikl pozornosti dobře jedoucího Honzy Strože (Ivar CS Author Team), připojil se k němu a společně nasadili tempo, kterému zbylá trojice nedokázala konkurovat. V ní zůstali Václav Ježek (Ivar CS Author Team), Michal Bubílek (Kellys Bike Ranch) a Jan Rajchart (Specialized Nutrend). Po zbytek závodu vedoucí duo příkladně spolupracovalo a vytvořilo si celkem zásadní náskok na trojici pronásledovatelů. I proto, že na trati už nebylo žádné ultra těžké stoupání, kde by mohl jeden z dvojice rozhodnout, boj o vítěznou trofej se odehrál až v cílové rovince. O pověstná prsa korejské ženy byl na pásce první Honza Strož a dosáhl tak letošního druhého vítězství v seriálu. I o třetí místo nakonec bojovala trojice v samém závěru. Zkušenosti prokázal veterán bikových tratí Venca Ježek, těsně druhý přijel Michal Bubílek, následovaný překvapením závodu, teprve osmnáctiletým Honzou Rajchartem, který měl dle svých slov obavy, aby tak dlouhý závod se špičkou vydržel. Jak je vidět, jeho možnosti jsou velké… A co o závodě řekli hlavní protagonisté?

Třetí Václav Ježek: „Udělal jsem dnes maximum možného. Pod Mlýnici jsme ještě přijeli pohromadě, ale Kristus se Strožíkem za to vzali a odjeli nám. Nebylo to o moc, měli jsme je nahoře na dohled, ale sjet už jsme to nedokázali. Byl tam s námi i Pavel Boudný, ale ten po následujícím dlouhém sjezdu vzdal, měl v týdnu zdravotní potíže a asi se dost trápil. Jsem rád, že ještě dokážu konkurovat špičce, ale rozrůstá se náš dětský oddíl, je potřeba se o něj starat, takže ještě nevím, co bude příští rok. Cyklistika mě pořád moc baví, ale nerad bych končil někde v propadlišti výsledkové listiny…“ Druhý Kristián Hynek: „Startovat na Mlýnici jsem se rozhodl na poslední chvíli. V týdnu jsem měl drobné zdravotní potíže a neodtrénoval jsem to, co jsem potřebovat. Závod mi přišel vysloveně vhod a perfektně mi zapadl do plánů. Ještě mě čekají dva zahraniční závody, nejdřív maraton UCI série ve francouzském Ornans a pak závody na legendárním bikovém festivalu Roc d Azur. Skvělý závod mě vrátil do závodního rytmu, spolupráce se Strožíkem byla dobrá, jsem rád, že jsem tady byl. Průběh byl asi dost obvyklý, protože skoro vždycky tady rozhodne Mlýnice. Jen je trochu škoda, že prémie byla už v polovině kopce.“ Vítězný Honza Strož: „Když jsem viděl pod Mlýnicí, jak vystartoval Kristián, napadlo mě, že si jede pro prémii, tak jsem se pokusil ho následovat. Nad prémií mě přišlo, že ho to taky trochu utahalo, takže mi ani nenastupoval a jeli jsme dál spolu. Jsem šťastný z takového závěru sezony, udělali jsme s trenérem dobrou přípravu a dnes se mi jelo opravdu dobře. A jako bonus se teď můžu soustředit ještě na dva starty v cizině, Kristián mě vezme s sebou do Francie, jsem mu vděčný, že to zařídil a že se mohu účastnit tak kvalitních podniků.“

A co říct závěrem? Odry, to jsou emoce. Odry, to je už tradiční závěr sezony a máme takový pocit, že už to všichni tak nějak automaticky chápou. Odry, to je loučení se sezónou MTB, aspoň pro drtivou většinu z nás. Ale ještě to není úplný konec. Čeká nás přece Finálový večer! A víte, jak to bude? Zase nám bude trapně, až nepoznáme někoho, kdo bez helmy a dresu, bez zabahněných treter, nejen že vypadá, ale také třeba je bankovním úředníkem, nebo podnikatelem, slušně nás pozdraví a my zas nebudeme vědět… Už se na to těšíme a doufáme, že vy všichni taky.

(tz)

Přidat komentář

Klikněte zde pro vložení komentáře