Úvod » Zprávy » Bleskovky » Závodníci Craft 1000 Miles už v Česku
Bleskovky

Závodníci Craft 1000 Miles už v Česku

Hlavní čelo závodu Craft 1000 Miles Adventure napříč Československem již překročilo slovensko-české hranice. Nejrychlejší bikeři se nachází na území Moravy, mají v nohách již 650 km a směřují do Františkova v Jeseníkách, kde tým organizátorů v čele s Janem Kopkou staví druhé kontrolní stanoviště. Startovní pole zatím opustilo šest bikerů, čtyři kvůli přetrvávajícím zdravotním potížím a dva kvůli technickým problémům.

Závodníci, kteří se rozhodli kvůli pozdější době startu k jízdě přes noc, aby získali cenný náskok před ostatními soupeři, neměli první noc závodu nouzi o pořádné dobrodružství. Pevně stanovená trasa je zavedla k záludnému brodu nepravidelné hloubky. Zprvu vypadal jednoduše, ale v noci a za svitu čelovky se těžko odhadne vhodné místo pro jeho překonání. Stačilo sejít krok ze správné cesty a tam, kde původně voda sahala po stehna, závodníci doslova plavali s kolem. Nejlépe celou situaci vystihuje textová zpráva pořadatelům od závodníka: „Nevěděl jsem, že moje kolo umí plavat.“

Organizátoři si pro účastníky připravili několik pravidel, která je nutné během závodu bezpodmínečně dodržovat. Pro cyklisty a koloběžkáře je to striktní dodržení stanové trasy. To neplatí pro běžce, kteří mají stanoveny pouze kontrolní body. Druhým pravidlem je každodenní podvečerní odeslání GPS souřadnic své aktuální polohy s krátkou zprávou o stavu závodníka, díky kterým jsou organizátoři schopni stanovit pořadí na trati a také získají přehled o psychickém i zdravotním stavu závodníků.

O fyzické a psychické náročnosti závodu není pochyb, člověk si při něm sáhne doslova na dno svých sil, soustředí se na jen na závod a nepřemýšlí o běžných každodenních starostech. Jak sám organizátor Jan Kopka říká: „Závod a fyzické vypětí působí na závodníky jako čistírna.“

Fakt, že při psychickém a fyzickém vyčerpání závodníky neopouští humor, dokládají nejlépe vtipné textové zprávy na adresu pořadatelů:

„Jedu dál, sranda je furt, ale tělo je na kaši, CP1 dáme až ráno, pro doktorku: prášky na alergii jsem od neděle nepotřeboval, organismus vůbec nechápe co se s ním děje.;-)“

„Dnes kopce, medvědí trus, ovčácký pes na noze, fyzička se zlepšuje, zítra budu útočit :)“

„No dnes žádná sláva, jeden skok ve sjezdu, ale žiju a nic mi není. Zítra bude horolezectví.“

„Slatvinske. Začínám chápat sadismus pořadatelů a svou naivitu. Ještě chvíli pojedu. Plán na zítřek: zřít Fatru a nezemřít.“

Na rozdíl od dvou předchozích ročníků, letos závodníkům počasí opravdu přeje, díky tomu se i průběh závodu zrychlil, a tak můžeme předpokládat, že na letošním ročníku se budou trhat traťové rekordy. Podle zpráv účastníků měl největší úspěch úsek vedoucí přes Veľkou Fatru.

„V neděli večer jsme sbalili start a začali se přesouvat na chatu Hrešnou, kde jsme se měli v noci setkat s kameramanským Land Roverem i dalším nezávislým kameramanem Martinem Wenzelem, abychom pořídili noční záběry. V noci co 20 minut řeším telefonem nějaký problém na trati – drobné úrazy, ztráty GPS, rozbitá kola. Největším Smolařem se stal závodník, který měl problém s přehazováním. Vzhledem ke specialitě dílu nešlo opravit. Na konstantní převod dojel trasou se závodem až do Michalovců a v servisu se ve 22 hodin do opravy pustili, ve tři hodiny ráno konstatovali, že řazení neopraví. Kolem 4. ráno závodník sedl zlomený na vlak do Čech s tím, že končí. Cestou se mu to rozleželo a vysedl v Ostravě. Ani tam mu kolo neopravili, půjčil si jiné a prvním vlakem se vrátil zpět. Chtěl zpátky na trať a já mu rozumím. Rok obětoval jedinému. Rok tréninku a příprav, těšení i obav nelze jen tak zahodit. Kolem sedmé večer opět bojoval na trase. My mu držíme palce, bude to mít hodně těžké! Ztráta pořadí i ambic zároveň znamená velkou ztrátu motivace. Doufáme, že najde hodně vůle a vnitřní síly v těch těžkých chvílích a beznadějných situacích se zvednout a pokračovat dál. To dobrodružství bude ale určitě stát za to. Ráno vyrážíme dál k Ružomberku, abychom předjeli čelo závodu a za slunečného počasí se dostáváme ke Králově Studni za Krížnou, nejvyšším bodem závodu, píšeme zprávy, zpracováváme fotky, koordinujeme operační jednotky a čekáme na závodníky a potom dál k Ružomberku, abychom předjeli čelo závodu. Po dvou opravdu drsných ročnících počasí letos vychází od startu perfektně. Přejeme závodníkům, ať si toho užijí. Děkujeme všem lidem na východním Slovensku za nezištnou pomoc a podporu. Život tu není snadný, ale lidé čistí a přátelští,“ řekl o dosavadním průběhu závodu hlavní organizátor Jan Kopka.

Na trati vládne mezi závodníky přátelská atmosféra a důležitější než výsledné pořadí je vzájemná solidarita jednotlivých soupeřů a nezištná pomoc v nouzi. Důkazem toho je i textová zpráva odeslaná organizátorům od dvojice závodníků, poskytující první pomoc zraněnému kolegovi: „Před chvílí jsme posbírali polského závodníka, byl pobitý, ošetřili jsme odřeniny, jinak vypadá ok, doprovodili jsme ho na sjezd do Partyzánské Lupči a my jedeme směr Liptovská Osada a hledáme nocleh. Chtěl jsem dnes dál, ale ošetřování soupeře kamaráda mělo samozřejmě přednost. Jinak nádherný den, těším se na zítra!

(TZ)

Přidat komentář

Klikněte zde pro vložení komentáře