Úvod » Zprávy » Hlavní zprávy » KOPKOVA RYCHLOVKA S VÍTĚZNÝM KONCEM!
Hlavní zprávy

KOPKOVA RYCHLOVKA S VÍTĚZNÝM KONCEM!

Ani více než dvouletá pauza, ani hlad soupeřů po skalpu vítěze nejdrsnějšího závodu planety, ani ne zrovna ideální počasí, nic nezabránilo Honzovi Kopkovi v dalším vítězství v závodu na sněhu – tentokrát ve finském Rovaniemi.

Honza se minulý týden vydal po dvouleté pauze za dalším sněžným dobrodružstvím. V druhém ročníku akce nazvané dle hlavního města Laponska, Rovaniemi, dle očekávání zvolil delší, 150km variantu a přesvědčivě zvítězil. Ve srovnání s Aljaškou šlo podle něj spíše o časovku. Tady je jeho bezprostřední pohled na závod po projetí cílem. Na podrobnější rozhovor a reportáž se můžete těšit v dubnovém Velu.

„Jsem v kanceláři pořadatelů a z jejich počítače konečně píšu zprávu z dojezdu. Závod jsem dokončil jako první po 17 hodinách a 17 minutách dnes (neděle 17. 2.) ráno ve 2.17 hod. V tomto případě vypadá sedmnáctka jako šťastné číslo. Nyní je to již 37 hodin od startu a já mám za sebou sprchu, vydatný spánek a pořádnou porci jídla. Někteří stále ještě dojíždějí nebo docházejí. Všichni jsou zničení a k smrti unavení, a i když je bivakovací výbava povinná, nikdo z nich si nelehl ani na chviličku, všichni šli, jeli nebo tlačili kolo nonstop. Ti největší bojovníci jsou ale stále na trati, bojují proti únavě, fyzickému vyčerpání, ale i proti limitu závodu. Kancelář a cíl závodu končí za tři hodiny a závodníci již nebudou zapsáni do výsledků. To je velice kruté po tak obrovském výkonu, po 40 hodinách vyčerpání beze spánku. Pravidla jsou ale jasná.

Počasí v době startu nebylo ideální – vysoká vlhkost, zataženo, teplota na bodu mrazu a začalo sněžit. To způsobí, že po chvíli máte vše totálně promočené a pak už jedete po celou dobu závodu v mokrých věcech a nepříjemně to chladí nebo mrzne. Na start jsem šel s taktikou spíš vyčkávací, rozhodovat se až podle vývoje závodu. Většina bikerů ale naopak čekala, co budu dělat já. Není vždy výhoda přijet někam s puncem vítěze nejdrsnějšího závodu na světě. Navíc Alex, ředitel závodu, mi před startem prozradil, že někteří se na mne chystají a můj skalp pro ně hodně znamená. Já jsem přitom přijel kvůli sobě, kvůli očistné kúře uprostřed nádherné přírody, zapomenout na problémy a užít si to.

Hned v první minutě po startu jsem ale vše přehodnotil i vzhledem k začínajícímu sněžení, nasadil jsem poměrně svižné tempo a snažil se ostatním zmizet. Mělo to více důvodů, některé cesty budou na hranici sjízdnosti, možná tam bude moci projet jen ten první a po něm už nikdo. Navíc sněžení nás možná časem zastaví a každý kilometr navíc je velký bonus. Když budete mít třeba jen 4 km navíc, ušetříte si víc jak hodinu tlačení.

Startovalo se po řece, důležité bylo zvolit správný tlak v pneumatikách a tím šetřit síly. Na prvním checkpointu po 11 km už jsem byl sám, ale ostatní za mnou byli stále v dohledu. Pak už bylo potřeba jen jim zmizet z očí, aby přestal fungovat „vlčí instinkt“ a přestali mě „lovit“. Poté už jsem nasadil svoje tempo, abych vydržel po mnoho hodin. Cesty byly opravdu na hranici sjízdnosti, ale já je válcoval a ti za mnou jeli v mé stopě s třetinovým úsilím. Takže v tuhle chvíli nevýhoda prvního, a tak se stalo, že John, který mě stíhal, se objevil asi v polovině závodu za mnou. Nevypadal již však moc svěží a já se naopak cítil skvěle. Pokud jedete první, vůbec nevíte, jak se to za vámi vyvíjí. Ti za vámi si vás naopak mohou kontrolovat na checkpointech – jak daleko jste před nimi, jak dlouho jste se tam zdrželi, zeptají se, jak vypadáte, zda jste unaveni, a z toho se pak odvíjí jejich další taktika. Já se proto na checkpointech snažil nezdržovat a držet tempo i v druhé polovině, naštěstí nepřišly žádné krize, což bylo překvapení i pro mě samotného. Přece jen jsem víc jak dva roky nejel žádný závod a mé tréninky na ten současný se pohybovaly do čtyř hodin, párkrát do 6,5 hod. Bylo by ale potřeba tak 8–10 hod. Naštěstí ten, kdo trochu polevil, byl John, a tak se mi dařilo navyšovat náskok a vydržet až do cíle.

Co je ale hlavní, že jsem si závod užil a myslím, že i ostatní. Vedl opravdu nádhernými oblastmi, arktickou zasněženou krajinou, po krásných úzkých „skútrovkách“ místních lidí. Sáhli jsme si na dno všichni, poznal jsem spoustu zajímavých a přátelských lidí a opět prožil jedno malé dobrodružství.

Arktický zpravodaj Honza Kopka

PS: Nyní se již vyjasnilo, je –10 ºC a na obloze se přesypává polární záře. Škoda že to nepřišlo dřív, ale i tak to stálo za to.

Přidat komentář

Klikněte zde pro vložení komentáře