Úvod » Zprávy » Bleskovky » ČeMBA víkend Sudety 2012
Bleskovky

ČeMBA víkend Sudety 2012

Blíží se podzim, ale bikerská sezona zdaleka nekončí. Společně s námi si můžete 18. – 21. října 2012 užít babího léta v krásné lokalitě Adršpašsko-teplických skal, v oblasti, kde se koná jeden z nejkrásnějších a nejnáročnějších bike marathonů u nás – Rallye Sudety. Máme se tedy na co těšit!

Servis kol pro nás zajistí zkušení mechanici ze Sportful centra Beroun a pro zájemce zdarma zapůjčí k otestování kola Giant (prosím vyplňte do přihlášky).

Ubytování bude zajištěno v Teplicích nad Metují v penzionu Severka, který se nachází v těsné blízkosti vstupu do Adršpašsko-teplických skal. Cena za jednu noc je 250Kč a příjezd bude možný ve čtvrtek nebo v pátek. Kapacita je 15–20 osob a bezpečné uložení kol je zajištěno.

Pro přihlášení prosím vyplňte přihlášku a dle pokynů zašlete zálohu za ubytování.

Nevíte, zda dorazit, co tam bude za lidi, zda budete stačit a jestli zapadnete? Přečtěte si report z loňského víkendu na Valašsku.

ČeMBA víkend – Velké Karlovice – Valašsko – 15.-18.9.2011

V polovině září, za počasí tak krásného, jaké během uplynulého léta nepamatujeme, odehrál se ČeMBA víkend ve Velkých Karlovicích. Dvacítka bikerů a jedna bikerka se sjeli postupně pod Javornický hřeben, aby pod vedením zkušeného traséra prozkoumali Bike resort Valašsko. Solidní zázemí jezdcům poskytl od čtvrtka do neděle hotel Galik, přes den zábavu na tamních trailech zprostředkoval trasér Luboš, večery pak měla většina účastníků zpestřena díky usměvavé servírce s delfínkem na rameni. InfoBox GPX záznamy

Den 1.: 48km / 1909m
Den 2.: 75km / 2571m
Den 3.: 39km / 1148m

Kompletní fotogalerie

Kompletní a rozsáhlou fotogalerii najdete na Picase. Info o resortu

Pro další inspiraci pro ježdění v Bike resortu Valašsko určitě klikněte na www.Trails.cz. Foto

Den 1.

Bikový program začal v pátek ráno výšlapem na Javornický hřeben, táhnoucí se po hranici se Slovenskem. Díky širokému výkonnostnímu spektru skupiny se boj s gravitací trochu protáhl, ušetřené síly se ale následně velmi hodily při epické jízdě po hřebeni z Kasáren na Portáš.

Ta neměla daleko k dokonalosti bikových videí. Nejprve singlík po travnatém úbočí, na němž se z paměti vylouplo několik dříve viděných lákavých fotek, a poté jízda jako proti chronometru, kdy střídající se sjezdy a výjezdy nutily člověka stále dupat do pedálů s vidinou dalších a dalších zážitků.

Na řadu následně přišly i zážitky kulinářské, když o nás bylo na Portáši dobře postaráno, osobně mohu doporučit tradiční halušky s brynzou.

Z Portáše se již jelo dále v několika skupinách podle výkonnostních ambicí.

Skupinka vedená Lubošem se spustila z kopce na Slovenskou stranu hřebene a projela si tu téměř neznatelný trail do osady Stolečné, aby následně vystoupala zpět na hřeben po lesní asfaltce.

Slunce už stálo nízko nad obzorem, když jsme ve sjezdu zpět do Karlovic začali ukrajovat první výškové metry z pěti set nastřádaných. Nejprve plná palba po kamenité lesní cestě, pár otočení klikami v houpavé pasáži, opět s větrem o závod přes sluncem ozářené louky s několika odrazy a na závěr bahnitý tobogán, který za sebou zanechali lesní hospodáři. Zbytek jen kousek po cyklostezce.

Necelých padesát kilometrů se nezdá být nijak ohromujících, o náročnosti však vypovídá, že zatím co výkonný výbor večer schůzoval, ostatní už dávno zařezávali. Den 2.

Sobota s avizovaným náročným programem hlavní skupiny některé odradila, jiné nalákala k alespoň jednodenní účasti, takže jsme opět v hojném počtu stoupali na Javornický hřeben s cílem dospět do slovenského městečka Púchov, kde se právě konal bikový maraton.

Vrcholu stoupání bylo dosaženo částečně i po trase včerejšího sjezdu, o kterém někteří minulého dne nevědouc prohlašovali, že nahoru by to byla vražda. Přežili všichni a výšlap proti vrstevnicím to nebyl rozhodně poslední.

Modrá značka nás již na slovenské straně hranic vedla opět úchvatným trailem po jednom z bočních hřebenů a dovedla až do vesnice Horní Mariková. Následoval silniční přesun, opět výjezd na jeden z nižších hřebínků a částečná změna programu.

Zatímco polovina pokračovala do Púchova a spoléhala na odvoz zpět do Karlovic, druhá polovina se rozhodla otočit se hned a vrátit se po vlastní ose.

Mluvit mohu za druhou skupinu, která si do sytosti užila rozježděných lesních cest, tlačení kolmo na vrstevnice i sjezdů opačným směrem, aby se v pět hodin odpoledne probojovala zpět do Marikové a pozřela poněkud pozdní oběd, zatím co svatebčané u vedlejších stolů již večeřeli.

Výjezd na hraniční hřeben proběhl překvapivě hladce, i když o něco později než minulého dne, takže cestu dolů již neozařovaly sluneční paprsky, ale studené světlo diod. Tachometry se zastavily na hodnotě něco pod osmdesát. Den.3

Neděle se zaslouženě nesla v pohodovějším duchu. Přesto, že z údolí není jiné cesty než vzhůru, stoupání na hřbet Soláně nikomu žíly netrhalo a bylo jediným významnějším za celý den.

Rychlá a přiměřeně rozbitá cesta se opět houpala po hřebeni a poskytovala spoustu radosti z pilotáže i dalekých výhledů. Úroveň obsluhy na Cábu byla jediným mráčkem na jinak azurovém nebi.

Při posledním sjezdu do Vsetína se pak všem tajil dech nejen z jejich vlastní rychlosti, ale také při jediném karambolu pobytu, který naštěstí skončil jen odřeninami.

Ze Vsetína už nás čekal jen vlak zpět do Karlovic, zabalit, rozloučit se se skvělým trasérem Lubošem i s panoramaty Beskyd a cestou domů již jen s uspokojením sledovat, jak se Čechy valí dešťové mraky, zatímco my máme za sebou jeden z nejhezčích víkendů celého léta.

(mr)

Přidat komentář

Klikněte zde pro vložení komentáře