Úvod » Zprávy » Hlavní zprávy » Cyklistická šance pro Prahu 4, ale nejen pro ni
Hlavní zprávy

Cyklistická šance pro Prahu 4, ale nejen pro ni

Nadcházející volby do senátu České republiky dávají šanci cyklistům. Zatím to vypadá, že především v regionu Praha 4, ale jde o začátek, jde o to zasít semínko, z něhož vyroste vstřícnost vůči cyklistům a celospolečenské chápání jejich potřeb. Petr Štěpánek, cyklista, místopředseda Strany zelených a externí spolupracovník časopisů Cykloturistika a Velo jde do voleb. Dejte mu svůj hlas.

Přečtěte si text, který o ambicicíh bývalého pražského radního vyšel v posledním vydání Cykloturistiky:

Cyklista jde do boje připravil Martin Raufer foto Slávka Chrpová a Markéta Navrátilová

CYKLISTÉ ČI SPORTOVCI NEBÝVAJÍ VE VRCHOLNÉ POLITICE VÝJIMKAMI. POSLEDNÍM ZNÁMÝM JE LONDÝNSKÝ STAROSTA BORIS JOHNSON. V CYKLOTURISTICE JSME PŘEDSTAVILI SPANILOU JÍZDU EUROPOSLANCE EDVARDA KOŽUŠNÍKA DO EUROPARLAMENTU, NEBO PROČ NA KOLE JEZDÍ NĚKDEJŠÍ ŠÉF LIDOVCŮ A RECIDIVUJÍCÍ EXMINISTR CYRIL SVOBODA. SLAVNÉHO HOROLEZCE A PROPAGÁTORA OLYMPIÁDY V PRAZE PONECHME STRANOU. DO VELKÉ POLITIKY SE CHYSTÁ SKUTEČNÝ CYKLISTA, CYKLISTICKÝ AKTIVISTA A PRAKTIK, SPOLUPRACOVNÍK REDAKCE A NĚKDEJŠÍ RADNÍ HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY PETR ŠTĚPÁNEK. V PRAZE 4 KANDIDUJE DO SENÁTU. TENTOKRÁT JE SKUTEČNĚ REÁLNÁ ŠANCE POHNOUT „NAŠIMI VĚCMI“, ZATÍM ASPOŇ NA PRAŽSKÉ ČTYŘCE.

Štěpánek se ke kolu dostal jako každý jiný už v dětském věku, na rozdíl od mnohých u něj ale vydržel bez přestávek až do dospělosti. Na babiččině dvorku objížděl na starém kole Pionýr vzrostlý ořech, až jej prarodiče jednoho dne pustili do přilehlých uliček. I první samostatná cesta byla na kole, z Krče na favoritu právě k babičce a dědovi do Kročehlav. Kus cesty tehdy omylem absolvoval po chomutovské silnici pro motorová vozidla, což byl nepochybně nezapomenutelný zážitek, zážitek z bezprostředního kontaktu kola a auta, cyklistiky a motorismu. Přesto mu kolo učarovalo, oklikou se k němu vrátil po deseti letech strávených v laboratoři. Do ní koneckonců denně dojížděl, jak jinak, také na kole. S kamarádem Martinem Vágnerem byli tehdy za exoty, dnes je zrovna na univerzitách a v ústavech Akademie věd a stejně tak na univerzitních a vědeckých půdách vyspělého světa kolo docela běžné. Po návratu z USA se ve sdruženích Greenways – Zelené stezky a Oživení podílel na přípravě dálkových tras Praha–Vídeň a Praha–Drážďany. „Měli jsme tehdy podporu amerických nadací, starostové v regionech byli velmi vstřícní a věci šly docela rychle. Na Vídeň jsme tenkrát instalovali dnes běžné žluté značky ještě před jejich schválením, nakonec nám musel výjimku udělovat osobně tehdejší ministr Cyril Svoboda. Ve víru nadšení jsme si nevšimli, že ještě nebyly zařazeny do vyhlášky. Na druhou stranu náš omyl v podstatě rozhodl o zavedení žlutých cedulí pro cyklotrasy,“ vzpomíná na začátky rozvoje cyklotras u nás Štěpánek. Protikorupční aktivity Za zásluhy o rozvoj cyklodopravy dostal cenu Asociace výrobců a dovozců kol. Při shánění peněz na cyklostezky si Petr Štěpánek všiml dvou věcí. Na jedné straně starostové obraceli každou korunu, na druhé při stavbě velkých děl, jako jsou dálnice, tekly peníze proudem. Vedle rozvoje cyklodopravy se tak dostal ke korupci, lépe řečeno k její prevenci. „V potu tváře jsme spolu se samosprávou těžce sháněli každou korunu, na stezkách pracovali místní dobrovolníci a do rozvoje dálnic tekly desítky miliard. Nemusel jste být národohospodář, aby vám došlo, že je něco špatně. V Oživení jsme začali protikorupční práci právě díky nepoměru při utrácení v dopravě,“ popisuje, jak se dostal k prevenci korupce. Cyklostezky i prevence korupce nakonec stály i u jeho první politické práce. V zastupitelstvu města prosadil Etický kodex a tři roky měl jako radní hlavního města Prahy pod palcem právě cyklodopravu. Z té doby má Praha také nejvíc stezek, pruhů pro cyklisty, ale i novátorské počiny jako preferenci autobusů, TAXI a kol či představená stání pro kola v křižovatce. Zkrátka to, na co jsme zvyklí ze svých cest v zahraničí. Šetrná doprava i prevence korupce jsou Štěpánkovou prioritou i na cestě do Senátu. Výhody potřebným „NKÚ (Nejvyšší kontrolní úřad – pozn. redakce) dnes kontroluje jen stát a státní zakázky. Usiluji o rozšíření jeho působnosti i na samosprávu a městské a obecní podniky. Co se dnes děje na některých radnicích či třeba v pražském Dopravním podniku, by se při kontrolách nezávislým úřadem stát nemohlo, nebo by minimálně vyplavalo velmi rychle na povrch,“ popisuje Štěpánek s tím, že právě tyhle peníze často chybějí při rozvoji šetrné dopravy, ale třeba také v mateřských nebo základních školách. Situace v dopravě je obtížnější. Petr Štěpánek má za to, že auto se po revoluci stalo jakousi modlou a pro mnoho lidí životním cílem, nikoli prostředkem k lepšímu životu. Legislativa umožňující odpisy drahých limuzín ještě podporuje iracionální investice do dopravních zácp. „Po silnicích se nepřepravují lidé, ale auta. Lidé převážejí svoje auta z místa na místo. Kdyby lidé přemýšleli o tom, jak co nejpohodlněji i nejrychleji přepravit sebe, museli by zákonitě zvolit jiný způsob než auto. Jde o úhel pohledu,“ říká Štěpánek. V Senátu by chtěl odbourat právě zvýhodnění aut oproti ostatní dopravě. Podporu potřebuje spíše veřejná doprava a cyklodoprava. Obce jsou dnes dopravními zácpami ohroženy nejvíce, jejich daňová základna je však omezuje při řešení problému. Starostové jsou často jen prosebníky u kraje nebo na Ředitelství silnic a dálnic, a mění se tak v lobbisty snažící se něco utrhnout pro vlastní obec, místo aby mohli využít mandátu od veřejnosti a hledat skutečné řešení. Nenasytná státní kasa „Daňové přerozdělování je třeba zásadně proměnit ve prospěch obcí. Současné navyšování DPH jen plní nenasytnou státní pokladnu. Obce musejí mít přístup k většímu koláči z daní, především pak k podílu na dani z příjmu. Je třeba znovu zavést progresivní danění, jako je tomu v USA či v celé západní části Evropské unie. Bude pak na starostech a samosprávách, zda přestaví náměstí, aby jim obcí neprojížděly kamiony třeba sedmdesátkou, nebo zda propojí obec s vlakovou stanicí a okolními obcemi cyklostezkou,“ oprašuje Štěpánek evropský princip subsidiarity. Kolo vidí především jako šetrný dopravní prostředek, teprve potom jako zdroj zábavy či ryze sportovní nářadí. Je pro něj zosobněním šetrného přístupu k planetě Zemi. Kolo potřebuje pro svůj provoz i parkování podstatně menší prostor než auto. Stejně jako u vlaku či autobusu mizí potřeba rozlehlých parkovišť u každé budovy. V méně osídlených oblastech se kolo obejde bez asfaltu a betonu a může pomoci udržet tradiční ráz české krajiny. Absence výfukových plynů jej činí dobrým kandidátem pro snižování produkce skleníkových plynů a prevenci globálního oteplování. Kolo si navíc na rozdíl od auta nebo nemovitosti může koupit opravdu každý, a je tak velmi demokratickým dopravním prostředkem. Šance je v regionech „Celosvětově se hodně debatuje o globálním oteplování. Kolo má ale zásadní výhodu především místně. Tím, že neprodukuje hluk ani emise, stává se pro obec protipólem auta. Místo čmoudu a rámusu tiše proplouvá ulicemi města, do pěti až sedmi kilometrů dokonce rychleji než automobil

  • bez zácp a nároků na parkování. Jako

takové si zaslouží podporu, protože pomáhá obcím stát se příjemným místem k životu. Proto musíme celý daňový systém překlopit ve prospěch obce a zbavit se pobídek či úlev, které zvýhodňují automobil

  • v české legislativě to bude práce na víc

než šest let,“ uzavírá své plány Štěpánek. Jde o to, začít prosazovat takové myšlenky, nic nejde najednou. Ale proč nezačít zrovna v Praze 4, která si může zvolit do Senátu právě takového zástupce. Možná ale ve svém regionu najdete také politika, jehož slovům najednou rozumíte, dávají vám smysl a naději. Pokud se Petr Štěpánek do Senátu prosadí, je možné, že právě tam začne diskuse, že tam začnou klíčit myšlenky, které již v západní Evropě dávno mají zelenou.

Přidat komentář

Klikněte zde pro vložení komentáře