Pokud si někdo myslel, že pořadatele „Krále” současná situace zlomí v kolenou, zmýlil se. Přestože vzhledem k očekávané menší účasti museli pořadatelé přijmout opatření snižující náklady, dokázali se s celou situací vypořádat nad míru dobře. Zázemí jim navíc poskytl místní Sokol, kde si závodníci mohli vyzvednout nejen čísla při registraci, ale současně jeho prostory využít i pro depo kol nebo pozávodní očistu těla. Vše ostatní se pak ze školy přemístilo do samého srdce Klatov, na centrální náměstí. Tady již od pátečního odpoledne fungovaly i stánky partnerů závodu a jezdci si tak mohli nechat před startem vyladit své stroje, stejně jako doplnit energetické zásoby všeho druhu.
Sobotního rána pak podle propozic již od půl sedmé projížděly
skupinky, ale i jednotlivci startovní branou, aby se vydali na jednu ze čtyř
připravených tras. Kdo se podíval na stránky závodu s dostatečným
předstihem, mohl se díky informaci o odjezdech doprovodných vozidel
připojit i k poměrně velkým balíkům. Jejich starty dokonce doprovázela
stejná melodie, která již po léta vysílala závodníky vstříc šumavským
kopcům. Letošní trasy byly kopií loňského roku a většina účastníků
ani nepotřebovala podrobné značení. I to však bylo pro všechny jezdce
připraveno v podobě šipek na asfaltu a ukazatelů na sloupech. Jediným
omezením byla absence Policie na křižovatkách a s tím spojená potřeba
vyšší obezřetnosti při nájezdech zejména na hlavní silnice.
Jak jsme již předeslali, stejně jako řada věrných účastníků, i my
jsme se rozhodli letošní akci podpořit svojí přítomností. Kromě
loajality k pořadatelům a oblibě tohoto závodu, který patří
k nejstarším na našem území, nás ke startu motivoval i vzdor
k mocenské zvůli někoho, kdo od stolu smázne jediným tahem ruky
devatenáctiletou práci, kterou za sebou pořadatelé mají. Tato myšlenka
byla zjevně hnacím motorem i řady dalších cyklistů, a nutno podotknout,
že se na letošní atmosféře hodně podepsala – pozitivně. Marně jsem
hledal ve vzpomínkách tolik vzájemné ohleduplnosti mezi soupeři, pomoci a
snahy o udržení dobré nálady. Takřka při každém šlápnutí bylo
cítit, že nikdo ze zúčastněných nechce, aby tento rok byl derniérou
závodu. Vidno, že jsem nebyl jediným účastníkem, v němž byla
zakořeněna špetka rebelie proti příkazům „shora”. Stále více jsme tak
vnímali jako velmi zdařilou myšlenku, kterou při zákazu klasických
startovních čísel parta okolo Františka Šraita vtiskla do motta celé akce,
všichni jsme byli účastníky „underground road vyjížďky” napříč
Šumavou.
V jeho současné podobě by se mohlo zdát, že ze sportovního hlediska
závod trochu pokulhává za svou původní tváří. To zejména z důvodu
virtuálního soupeření s časem, které nevypovídá tolik o vývoji
závodu a stejně tak o celkovém umístění. na druhou stranu
životaschopnost celé akce je podle nás daleko důležitější.
Pokud tento závod přečká své nejsložitější období, a my pevně
věříme, že tomu tak bude, potkáme se příští rok na konci prázdnin
opět na klatovském náměstí. Těch 528 jezdců, kteří zůstali závodu
věrni, poznáte snadno, budou stát v první řadě.
Eda Pinkava
Foto: Martin Šůs
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT