Úvod » Zprávy » Bleskovky » Four Seasons Michala Prokopa 11.4
Bleskovky

Four Seasons Michala Prokopa 11.4

Čtyři roky trvá olympijský cyklus, čtyři jsou roční období a čtyři části má i video projekt Prokop / four seasons. Tým zformovaný při tvorbě kalendáře michal.prokop09 a zocelený prací na projektu Twelve, se vrátil, aby nás vtáhl do zákulisí Michalova osamoceného boje o Londýn 2012. Osobitá kamera Roba Trnky a jasný rukopis Jana Mocňáka při střihu a postprodukci, jsou zpět.

Olympionik – i to je jedno z přízvisek, spojovaných se jménem Michala Prokopa. Už samotná účast na olympijských hrách dává kariéře sportovce punc dokonaného díla. Ti nejlepší se však s úslovím „není důležité zvítězit, ale zúčastnit se” rozhodně nespokojí. Před třemi lety Michal završil „Misi Peking”, když jako jediný Čech prošel sítem kvalifikace a ucházel se o vůbec první olympijské medaile rozdělované v disciplíně BMX. Rok před OH v Londýně se situace zdá opakovat. Konkurence značně přitvrdila, nových tváří na startu Světového poháru v BMX Supercrossu přibývá po desítkách. V boji o kvalifikační body pro Českou republiku je přitom Michal stále osamocen. Už jen nominovat se bude tvrdý oříšek. To ale někomu tak hladovému po vítězstvích ani zdaleka nemůže stačit. Sotva stíháme sledovat nekončící řadu jeho úspěchů ve fourcrossu, zatímco on den za dnem dře, aby sám sobě dokázal, že za rok v Londýně bude, a to nejen do počtu.
Přesvědčte se na vlastní oči. Čtyři roky trvá olympijský cyklus, čtyři jsou roční období a čtyři části má i video projekt Prokop / four seasons. Tým zformovaný při tvorbě kalendáře michal.prokop09 a zocelený prací na projektu Twelve, se vrátil, aby nás vtáhl do zákulisí Michalova osamoceného boje o Londýn 2012. Osobitá kamera Roba Trnky a jasný rukopis Jana Mocňáka při střihu a postprodukci, jsou zpět.

Fourcrossař a bikrosař
Dvě škatulky, kam se převážně snažíme nasoukat Michala Prokopa, ve snaze charakterizovat jeho sportovní kariéru. Přitom stačí slovo jediné, které jeho vztah ke kolu, a vlastně celý jeho život, vyjádří podstatně přesněji. Michal Prokop je cyklista. Člověk, který svůj život spojil s kolem. Zcela. Dům plný bicyklů všeho druhu není manýrem zhýčkaného profesionála, jen prostým vyjádřením jeho potřeby prožít každý další den za řídítky. V pestrém katalogu Specialized snad nenajdeme kategorii, s jejímž zástupcem by neměl osobní zkušenost. A tak asi nepřekvapí, že čtvrtý díl four seasons načneme na trailech v okolí západočeských Kraslic. Že ten hromotluk na cross country modelu Epic vypadá poněkud nepatřičně? Tentokrát měl prostě chuť projet kus krásné přírody v sedle kola k tomu stvořenému. Tečka.
Na druhém konci spektra aktivit najdeme trénink startů. Žádná příroda, žádná panoramata, jen tolikrát již opakovaná, nezbytná zimní rutina. Pod sebou tentokrát bikrosový speciál a kolem sebe… jen samé krabice plné… KOL!

Nejdřív je trénink, pak… Regenerace!
I sem naplno vtrhla technologie. Compex Wireless je Michalovým nejnovějším každodenním parťákem pro těch pár hodin, kdy zrovna nešlape do pedálů. „Kdybych měl pokaždé zapojovat hromadu drátů, tak se na to vykašlu, ale takhle si i mezi tréninkovými bloky nastavím aktivní regeneraci a u toho můžu třeba koukat na televizi!”
Přes Brno se houfem žadatelů o autogram prodereme až k samému konci série Prokop / four seasons. Lepší závěr dokládající předchozí slova o Michalově každodenním bytí s kolem, bychom uměle nenaplánovali. Ten přinesl sám život, tentokrát v podobě pozvánky na bikrosový závod v kolumbijském Medellínu. Byl prosinec a cyklista Prokop se rval s řídítky svého speciálu, se zlomky sekund po startovním povelu, s nástrahami tratě na druhém konci světa, se soupeři, s vědomím, že je na boj o body pro Londýn prakticky sám; i s faktem, že se panáci zavření v kancelářích UCI rozhodli shodit jeho milovaný fourcross před palubu, ale jiní, ti opravdoví nadšenci, mu již stihli hodit záchranný kruh v podobě nové světové série 4X Pro Tour.
Projekt Prokop / four seasons končí. Sezóna 2012 přinese jistě něco nového…

BMX / bikros
Jako jediná z cyklistických disciplin může přilákat ke kolu už pětileté děti. Je rozkročená na pomezí ideální cyklistické přípravky a dokonalé show pro masy. Ač na první pohled nenabízí jen dřinu a zase dřinu, ale především zábavu, je to především zcela seriózní sport. Mnoho z nás důvěrně zná stroj, který se v osmdesátých letech stal symbolem cyklistiky pro zábavu a pro generaci dnešních třicátníků se stal legendou. Kdysi možná motokros pro chudé, počínaje letošním srpnem, definitivně dokonce olympijský sport. BMX Racing.
Počeštěný název „bikros” příliš nevystihuje původní význam zkratky BMX, kde B zastupuje bicycle, M = moto a kříž připomínající X přejímá význam anglického slova cross. Bicycle motocross, motokros na kolech a to v osmi jezdcích na trati, nikoli ve dvou, jak by sváděl k výkladu běžně používaný český název, i v některých zemích používaný „bicross”. Během svého vývoje se BMX rozdělil na zcela samostatné discipliny, BMX Racing, v němž o úspěchu rozhoduje výhradně pořadí na cílové čáře a Freestyle BMX (FBMX), svým duchem bližší spíše skateboardingu.
BMX Racing je definován jako sprint na zhruba 400 metrů dlouhé dráze se startovním pahorkem a na rovné ploše uměle vytvořenými skoky, klopenými zatáčkami a dalšími překážkami. Osm jezdců najednou sprintuje z automaticky ovládané startovní rampy a soutěží mezi sebou, kdo se rychleji vyrovná se záludnostmi trati a dojede první do cíle. Závodí se systémem rozjížděk, z nichž se ti nejúspěšnější probojují do finále. V bikrosu je rozhodující reakce na startovní povely, výbušnost, technika ovládání kola a orientace ve skupině závodníků.
Dnes je BMX Racing jednou z cyklistických disciplin sdružených v UCI, v době svého vzniku na přelomu 60. a 70. let však byl zamýšlen jako příprava pro terénní závody motocyklů, odkud také převzal část svého názvu. Jako řada jiných „nových” sportů, i BMX se do světa rozšířil z USA. Do Československa se dostal poprvé v roce 1984. Pod hlavičkou Svazarmu a ČSTV se závodů účastnili tisíce jezdců. Atraktivní a především bytelný ocelový stroj Velamos BMX 20 a jeho menší bratr, přispěly k masovému rozšíření BMX mezi mládeží. Snad každý kluk toužil po stříbrném nebo zeleném stroji, s pořádnými „drapáky“ a koženkou potaženými molitanovými chrániči na rámu a na řidítkách, co v jeho očích připomínal motokrosovou motorku.
Po rozpadu svazarmovských struktur prošel český bikros nepříliš šťastným vývojem a podstatně ustoupil do pozadí. Zbytečně! Na vrcholné úrovni jde o show na prostoru přehledném pro diváky a nenáročném na pokrytí televizní technikou. O tom, že jde o divácky velmi atraktivní sport svědčí desetitisícové návštěvy při světových šampionátech v nejrůznějších částech světa. Zaujme především mladé aktivní lidi, převážně muže, ale i ženy, orientované na nová sportovní odvětví spojovaná s vysokými rychlostmi a nemalou hladinou rizika. Aktivní bikrosař i pasivní divák mají blízko k motoristickým disciplínám, zejména motokrosu. Řada bikrosařů se paralelně věnuje také fourcrossu, příbuzné disciplině horských kol. Nejvyšším světovým závodem bylo až dosud mistrovství světa, od roku 2008 se vrcholným podnikem stávají Olympijské hry. Nejvýznamnější dlouhodobou soutěží je Světový pohár.
Pro BMX i FBMX je typické kolo poměrně jednoduché konstrukce bez odpružení, s jediným převodem, převážně pouze se zadní brzdou a plášti o průměru dvaceti palců (20″), v okrajové kategorii BMX Cruiser pak 24″. Laikovi může bikrosový závodní stroj připomínat dětské kolo. Doba strojů z Velamosu je samozřejmě pryč, na dnešní špičkové závodní bikrosové kolo jsou kladeny podobné nároky jako na každé jiné sportovní náčiní… Co nejnižší hmotnost při zachování vysoké tuhosti a jízdních vlastností vyhovujících jezdcovu stylu. Nášlapné pedály jsou nutnou samozřejmostí. Pořizovací náklady nejsou nijak zvlášť vysoké, bikrosařovo vybavení spočívá v integrální přilbě, motokrosových brýlích, rukavicích, dresu, kalhotách (v kombinaci s chrániči kolem mohou jsou povolené i kraťasy) a tretrách. Chrániče nejsou povinné a řada jezdců nepoužívá žádné, ale mnozí oblékají vesty nebo samostatné chrániče páteře, loktů a kolen. Podrobně se budeme věnovat modernímu BMX stroji a vybavení příště.

BMX Supercross
Inspirace motokrosem provází BMX od jeho prvních dní dodnes. Důkazem budiž mimo jiné BMX Supercross (zkráceně BMX SX), formát zavedený pro olympijský závod. V USA tolik populární odnož tradičního motokrosu, závodění natěsnané do hal s veškerým komfortem pro diváky, kde je také skryté před nepřízní počasí, nese totiž shodný název, supercross. S konceptem BMX SX přišla UCI v roce 2003, závod v americkém Camp Woodward East navázal na projekt Vans Triple Crown BMX a pozdější X-Games v kalifornském Los Angeles. Tehdejší trati byly vybudovány na svahu, čemuž odpovídal i svého času používaný název Downhill BMX. Od fourcrossu na horských kolech se tento koncept odlišoval prakticky jen v použitých strojích a počtu jezdců na trati. Nutnost postavit trať na vhodném svahu pořadatelům svazovala ruce ve snaze přivést novou olympijskou disciplínu blíže k divákům, nejlépe do center měst a ideálně do hal, kde se může závod skrýt před nepřízní počasí a divákům nabídnout dokonalý komfort.
Vůbec prvním závodem dnes známého formátu byl závod UCI BMX Supercross 2005 přímo v sídle mezinárodní cyklistické unie UCI, ve švýcarském Aigle, na nějž vzápětí navázala skutečná SX show v kalifornském San Jose, v rámci velkého festivalu „akčních“ sportů Dew Tour. Startovní rampa na konstrukci deset metrů na zemí, trať propletená na relativně malé ploše plná obrovských překážek o délce přes deset metrů, jež často nenabízí jinou variantu, než několikasekundový let, vyasfaltované zatáčky… To je dnešní UCI BMX Supercross.
Od tradičnímu pojetí bikrosu se ale BMX Supercross neliší jen podobou a náročností trati. Nepřehledný systém rozjížděk a losování pozic na startu je nahrazen dvoukolovou kvalifikací jednotlivců na čas, odkud postupuje 64 (Světový pohár), respektive 32 (Olympiáda) nejrychlejších mužů, přičemž rozhoduje lepší z dosažených časů. Závod samotný je svým systémem a jednoduchým postupovým klíčem velmi podobný fourcrossu… první čtyři v cíli postupují do dalšího kola. Při olympijském závodě se čtvrtfinále (top 32) a semifinále (top 16) pojedou na tři kola. Dál postupují vždy čtyři jezdci s nejnižším součtem umístění z těchto tří kol. Finále se jede na jedinou jízdu, která rozhodne o pořadí na prvních osmi místech.

Michal Prokop
Patří mezi hrstku výjimečných českých sportovců, v jejichž případě si našinec může dovolit luxus nahlížet na umístění pod stupni vítězů na vrcholné světové soutěži jako na cosi překvapivého.
Nejúspěšnější fourcrossař, trojnásobný mistr světa, trojnásobný mistr Evropy a dvojnásobný vítěz Světového poháru ve fourcrossu, olympionik a Král české cyklistiky roku 2006, získal již všechny dostupné tituly a všechny znovu obhájil.
Tuny železa nazvedaného v posilovně, dřina na oválu, kilometry na silnici, hodiny na trenažéru, dny na cestách, tréninkové plány, masáže… Dost na to, aby se talentovaný sportovec stal úspěšným, ale příliš málo, aby se stal skutečným profesionálem. Nezaleží na tom, jak velký je jeho sport, jde o to, co vše je ochoten udělat, aby nezůstal jen lokálním hrdinou…
Za rok posbírá i čtyřicet výsledků, převážně té nejvyšší úrovně. Jeho parádním kouskem byly čtyři závody – tří různých disciplín – na třech kontinentech – během dvou týdnů! Nalétá desítky tisíc mil, v letadle i v autě tráví stovky hodin. Že takový nápor zvládne a navíc většinou vítězně, svědčí o vysoké míře jeho profesionality. Jeho odhodlání a sebekázeň dobře ilustruje fakt, že v roce 2006, jen pár měsíců po těžkém úrazu, rozjížděl reprezentační tým při mistrovství světa dráhové cyklistiky, v pro něj zcela nové disciplíně!
Pro kompletní přehled výsledků, program závodů, fotografie a aktuální informace navštivte stránky www.ProkopRider.net, nebo www.redbull.cz
(mp)
Foto: Rob Trnka

Přidat komentář

Klikněte zde pro vložení komentáře