Každému bikerovi tu jistojistě vyraší na obličeji úsměv při pohledu na zarostlé svahy plné rozmanitých trailů. Motanice po kopcích nebere konce, od ženevského jezera se stoupá až k Morzine skutečně dlouho. Cestou nelze ani postřehnout, kde končí německé názvy a začínají francouzské.
Morzine je menší městečko, které je pro Portes du Soleil takovým rozcestím. Pokračujeme do Les Gets, což je přinejmenším mediálně velmi opěvovaný bikepark. Najít místo na kempování opravdu není snadné. Několik dní nás tolerují u Jump parku vedle Lac des Ecoles, asi 700 m od spodní stanice lanovky Chavannes express. Vřele doporučuji si předem vyhledat několik alternativ kempování a vyznačit si je na mapě. Komplex bikeparků pod jednou kartou je neuvěřitelný a není důvod dlouho setrvávat na jednom místě.
Pozor na specifika Je třeba předem upozornit, že narozdíl od všech českých i rakouských bikeparků, kde máte auto na dosah, zde tratě měří mnohem více, celý areál bikeparku je velice rozlehlý, pravděpodobnost, že se kvůli pití a nářadí budete pokaždé vracet k autu, je mizivá. Na řadu tedy přichází baťoh, stačí malý, desetilitrový. Do něj rozhodně peněženku s čipovou kartou (turnikety se tak snáze prochází), nářadí, duše, dostatek pití, menší svačinka, telefon, balzám na rty a menší opalovací krém. Přece jen jsme na horách a slunce pálí od rána do večera. Druhé varování se týká tratí a jejich náročnosti. Zelené tratě by měly být vesměs pro cross-country, ale vzhledem k českým poměrům jde spíše o allmountain. Modré jsou enduro, červené freeridové a černé tak náročné, jak to jen jde. Vše je tu tedy o jeden level posunuté oproti českým zvyklostem. V potaz se musí vzít i počet tratí, je možné za den projet celý bikepark, ale jen bez výrazných pauz. Doporučuji si to rozplánovat a zbytečně nebloudit, projet vše a druhý den si už jen vychutnávat traily, co vás zaujaly nejvíce.
První ochutnávka – Les Gets První den jezdění je tu. Hned po probuzení vidíme nápis Les Gets ve stylu Hollywoodu, rychlá snídaně a už sjíždíme posledních pár klopenek ke kasám. Na tři dny jen 49 eur včetně čipové karty? To si zajezdíme levněji než v Česku! Po první jízdě mám dojem, že nás za oněch 49 eur řádně okradli, všude vybrzděné rolety, příčné i podélné (koleje), prach, klopenky, do kterých se nedá opřít, protože chybí poslední třetina, kde bývám ještě zapřený a zatáčím. Až po několika hodinách mi docvaklo, že je to tu standardní a to, co se musí změnit, je styl projíždění jimi. Výrazně a navždy! Nezbývá než si co nejdříve najet, aby se dalo co nejdříve sjet. Velkým zklamáním byl i profil tratí: velmi lehké s klopenkami a jen několika málo skoky a pak už jen čistě kořenové pasáže. Postrádal jsem střední segment, členitý terén, na který jsem z Česka navyklý.
Tip na výlet
z Les Gets po červené a modré do Morzine, odtamtud lanovkou SuperMorzine směr Avoriaz, po modré či zelené do údolí, kde naváže již opravdu poslední lanovka do Chatelu. Není třeba se bát přejíždění, permanentka platí skutečně na celé Portes du Soleil, jen si správně rozvrhnout čas, abyste stihli včas se vrátit. Tato trasa obsahuje vše od příjemné lesní cesty pro XC až po technické, kamenité úseky s kořeny a potokem
Druhá ochutnávka – Chatel Krom jedné extrémní freeridové tratě, co přebíjí i kanadský Crankworx, tu najdeme i řadu trailů plných pohody, bez zbytečných křečí v rukou a lámání pudu sebezáchovy. Kupříkladu Panoramic zelená je velmi podobná červené lipenské trati, jen na prudším kopci. V podobném duchu je v Chatelu i červená, jen ještě o level dál, tedy prudší a větší skoky. O gapy a skoky přes potok rozhodně není nouze. Když už jste si jistí, že zvládnete cokoli, prověřte svou rovnováhu na „krávě” pod mountainstylovou tratí. Nájezd na hřbet je snadný, ale výjezdová rychlost vám musí stačit na překonání asi sedmimetrové nijak neopracované klády. Neúspěšná jízda končí v bahnitém jezírku, nikterak hlubokém. Celkový počet trailů zde je 16, více o nich najdete na webu bikeparku.
Ochutnávka třetí – Avoriaz, město duchů Jinak se toto městečko v letním „provozu” ani nazvat nedá. Na vrcholu kopce je neuvěřitelný počet hotelů, některé ještě nedostavěné. Všechny čekají na lyžaře a zimní provoz, protože v létě bych tipnul obyvatelstvo tak na 100 včetně dělníků na stavbách. Místo, kde to naopak dost žije, se nachází o několik set výškových metrů níže. Veškerý děj se odehrává v údolí. Ze strany od hotelového městečka jsou čtyři MTB trasy. Velmi zábavná zelená, stejně jako modrá dobrá pro enduro a lehčí freeride, červená s černou už vyžadují výrazně vyšší um jízdy a síly v rukou. Hned na protějším svahu je namotaná červená vyznačující se prudkými klopenkami a spolu s délkou tratě dají skutečně zabrat. Pokud budete stále při chuti, doporučím udělat výlet lanovkou Mossettes France na Pointe de Mossette (2277 m n. m.) a odtud po černé do Les Crosets (1660 m n. m.). Dobrý počtář hned vidí, že zhruba na dvoukilometrové trati spadnete o více než 600 výškových metrů. V praxi to vypadá tak, že z jedné klopenky nevidíte do té další, protože je moc hluboko pod vámi. To by bylo, abyste se nenaučili zatáčet! Odměnou je pak nádherný singletrack vedoucí zpět do Avoriaz.
INFOBOX
Co nezapomenout doma » mapa, opalovací krém, dostatek duší i lepení, menší lékarnička Doporučené kolo » alespoň enduro a kola zdvihově výše (150–200 mm zdvih), teleskopická sedlovka velkou výhodou Výdaje » nafta tu stojí jako u nás, tunely dvě eura, švýcarská dálniční známka 40 franků, mýtné 11 eur, celkem asi 6000 Kč na celou cestu (tam i zpět) pro jedno auto
Ochutnávka čtvrtá – Alpe d´Huez Příjezd sem mi přišel ještě krkolomnější než do Morzine, množství serpentin by si nezadalo s místními trialy. Nad vesnicí Huez se zhruba v 1800 m n. m. rozkládá menší město, které je místem tradičních závodů AvalancheCupu. Samotný kemping, stanové městečko je situováno až na horním okraji, u stanice lanovky. Stejně jako v předchozím komplexu bikeparků, i zde máte na jednu permanentku k dispozici stovky kilometrů tratí v celkem třech parcích. Jmenovitě Alpe d’Huez, Oz-en-Oisans a Vaujany. Opět platí i fakt, že není problém si tratě v Huez najet za jediný den, ale na celý rezort je potřeba týden. Louka pod lanovkou je protkána několika traily, při pohledu zespoda se obtížnost zvedá směrem doprava. Vlevo jsou XC a enduro cestičky, veprostřed už sem tam skok a vpravo čím blíže skálám, tím větší nápor na kolo i techniku jízdy. K nadmořské výšce se váže i vyšší závislost na dobrém počasí. Probuzení se do bezoblačného rána je ještě příjemnější než dosud. Na mokrých kamenech a skalách pláště drží ještě hůř než na bahně. V době akce Megavalanche se tu velmi zřetelně dělí bikerská obec na závodníky najíždějící tratě až od konce první lanovky a na ty, co si přijeli vychutnat bikepark. Krom lehčí varianty north shore tratě (červená DH5) si mé srdce získala trať, po níž vedla i druhá půlka kvalifikace. Trail vinoucí se od prostřední stanice lanovky skrz město k vesnici Huez je vesměs endura až freeridu plná prašných hliněných klopenek, boulí a dropů různých velikostí. Zpět k bydlení poté vedou dvě cesty: lanovka s pěti malými kabinkami a autobusová kyvadlová doprava s přívěsem (dodávkou), která pojme bikerů několikanásobně víc a hlavně je doveze až ke kempu. Na závodní permanentku i friendpass je možné jít zadarmo do krytého i nekrytého bazénu – jen s přiléhavými plavkami. Na tento typ plavek si z hygienických důvodů potrpí, proto je možné si je tu i půjčit či koupit.
Petr Štuka Foto: Roman Levý a Zdeněk Krejčí
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT